Do posledního dechu ✓

19. Boj o všechno

„Tvůj výraz je k nezaplacení,“ pronesl se spokojeným zamlaskáním Beddoe, když všichni čtyři smrtijedi pomalým, ledabylým krokem vstoupili dovnitř. Všichni čtyři v rukou drželi hůlky a mířili na Draca, který zaraženě stál pořád na stejném místě a v hlavě sváděl menší válku.

Netušil, co má kurva dělat. Jestli okamžitě zdrhnout do ložnice, ve které čeká Grangerová, která se teď patrně třepe strachy a je v prdeli stejně jako on, ale která má aspoň hůlku. Určitě i tu jeho. Je dost inteligentní na to, aby se hned po tom, co pochopila, že se sem dostal někdo nežádoucí, vrhla nejen po hůlce své, ale i po té jeho. Dveře ložnice byly blízko, sotva dva metry. Teoreticky by to mohl stihnout, aniž by ho někdo z jeho smrtijedských přátel trefil kletbou do zad. Skoro stejně blízko byl i vstup do hlavní místnosti domu, ve které byli určitě k boji připraveni Theo, Blaise i Daphné. Ti by mu teoreticky jakousi společnou krycí palbou mohli krýt záda.

Jenže... Když teď zdrhne, ti čtyři hajzlové okamžitě pochopí, že se nemýlili a on že jede v něčem, co je v rozporu s plněním smrtijedských povinností a v rozporu s úkoly zadanými Pánem Zla. Je ale nad nimi, měl by mít nad nimi moc a oni by se mu měli podřizovat. Přece jen je jedním z nejhlavnějších smrtijedů. Ale nikdo jiný tady není, takže... Ne, Beddoe a Bingham rozhodně nebudou brát ohled na to, že by ho měli poslouchat. A zvlášť ne tehdy, když našli způsob, jak se ho konečně zbavit. Ale za zkoušku nic nedá, že?

„Okamžitě sklopte hůlky,“ zavrčel na ně autoritativním hlasem a Bingham povytáhl obočí. Dost výsměšně. Vlkodlak, Yaxley a Beddoe se uchechtli.

„Tak se mi zdá, chlapečku,“ promluvil Bingham s nemizícím úsměvem na rtech, „žes nepochopil, jak se teď věci mají,“ ušklíbl se a Draco ho propaloval mrazivým pohledem, za kterým úspěšně schovával strach a paniku.

No, třebaže navenek lidskost potlačit umí, uvnitř očividně ještě ne. Nebo ano?

Výsměšně se ušklíbl, aby jim jasně naznačil, že je má u prdele, a když zvedl levou ruku a prudce si vyhrnul rukáv košile, všichni čtyři sebou škubli.

„Co děláš?!“ vyštěkl na něj Beddoe. V jeho hlase se jasně značil strach.

Draco se na něj usmál. „Mám dojem, že by Pána Zla zajímalo, že nerespektujete jeho volbu,“ prohlásil a ti čtyři temní dementi se zatvářili nechápavě. Ohrnul nos a sjel je pohrdavým pohledem. „Postavit se výše postavenému smrtijedovi a zaútočit na něho je zločin,“ vysvětlil a oni pozvedli obočí.

„Nezaútočili jsme na tebe,“ odsekl Yaxley a propaloval ho vzteklým pohledem. Očividně mu došlo, že kdyby Draco právě teď v tuto chvíli přivolal Voldemorta, všichni čtyři jsou během minuty mrtví. Nikdo neměl právo volat ho, nikdo a nikdy, pokud ovšem nešlo o Pottera či šmejdku Grangerovou. Nikdo, až na Bellatrix, Snapea a Draca.

Draco svěsil koutky úst a prsty pravé ruky stále držel nad Znamením zla. Stačilo se ho jen dotknout a Voldemort by byl během několika minut tady. Pokud ovšem není kdesi v prdelově. „Já si myslím, že ano,“ odvětil s křivým, povýšeným úsměvem a Bingham sevřel hůlku v ruce pevněji a zavrčel. „Je to vaše slovo proti mému,“ pokračoval nenuceně a velice zaujatě si své Znamení zla prohlížel, jako by mu bylo úplně jedno, že na něj míří hůlky čtyř nepřátel, kteří by ho mohli během vteřiny zabít a pak ublížit i ostatním v tomto domě. „A všichni dobře víme, komu Pán Zla věří víc,“ dokončil a vzhlédl k nim. Oči chladné a bezcitné.

„Neuvěří ti,“ odporoval Beddoe rádoby rozhodným hlasem, ale bylo poznat, že má pochyby. „Ne, když tady máš tu šmejdku,“ zasyčel a Draco se na něj dlouze podíval, než se hrdelně zasmál.