My dream is reality... |1D|LM|

61. Začínám tvořit

Už je to jsou skoro dva týdny od toho kolapsu v nemocnici. I když už se cítím o hodně lépe ostatní si to nemyslí. Louis s Liamem tu střídají hlídky a nenechají mě samotnou doma. Niall s Harrym odletěli do Ameriky a holky jsou ještě na turné ale nezapomínají mi denně všichni volat a kontrolovat jestli dýchám. Je to od nich velice milé ale občas mi lezou krkem. Vylezu z postele, dojdu se obléknout a pak rovnou do koupelny.

"Ahoj Loui." pozdravím, když přijdu do kuchyně. "Ahoj." hodí na mě jeden z těch jeho úsměvů a dál kouká do počítače. "Co máš dneska v plánu?" optám se. Vezmu si jogurt a sednu vedle něj. "Budu muset do studia." pokrčí rameny. "Můžu s tebou?" udělám psí oči. "Dneska musíš." otočí se na mě a začne se smát. "Fakt?" vykulím oči. "Fakt. Potřebujeme se hnout." uchechtne se. "To rozhodně." kývnu. "Tak za půl hodiny odjezd." řekne a já se rozběhnu nahoru. Vlítnu do šatny a začnu hrabat něco koukatelnýho. Chci ze sebe udělat člověka.

"Tak pojď." volá Loui ze zdola. "Nojoo už letím." křiknu na zpět. Seberu kabelku a jdu za ním. Proběhnu kolem něj a razím rovnou do auta. "Konečně nějak vypadáš." zasměje se když nasedne do auta. "Hele jo." bouchnu ho do ramene. "No co?" "Radši koukej na cestu jo?" ukážu na silnici. On se jen směje a my se rozjedeme směr studio.

Po půl hodině jízdy jsme na místě. Zajedeme do garáží a výtahem se dostaneme do našeho patra. Konečně zase tady. Projdeme chodbou a vejdeme do místnosti s mým jménem. "Tak máš něco?" zeptá se Loui, když sedne ke stolu. "Tady." z tašky vytáhnu moje rýmy šprýmy co mě napadly, když jsem měla chvíli času a nálady.

Louis začne pročítat co jsem vymyslela za poslední dobu a já sebou plácnu na gauč. "Ani si nesedej a rozezpívej se." otočí se na mě. Kývnu a začnu si pobrukovat. "Nevypadá to špatně ale chce to ještě doladit." řekne najednou. "S tím počítám." uchechtnu se. Poslední dny se mi moc nevedlo a chybí tomu něco. "Zkusíme tu jak jsi dala dohromady s holkama." kývnu.

Ze studia odcházíme chvíli po půlnoci. Oba úplně bez energie ale s dobrým pocitem za dobře odvedenou práci. Nemluvíme. Domů jedeme v tichu. Užívám si to bylo toho opravdu hodně ale mám z toho ohromnou radost. Louis tomu opravdu rozumí a dokáže vykouzlit z ničeho obrovskou bombu. Těším se až to vyjde. "Dobrou." je jediné co si řekneme a oba zalezeme do pokoje.

Každý další den probíhal stejně. Ráno vstát a jet buď do studia nebo za klukama cvičit. Každým dnem jsem se cítila líp a líp a těšila se z výsledků, které byly ohromné. S klukama zatím jen posilujeme a zpevňujeme ale už se těším až začneme nacvičovat choreografie. Dnes ale končíme brzo, protože se vrací Harry a Niall a prý mají překvapení. Takže cestou se stavujeme na nákup a pak šup to všechno doma nachystat.

"To je teda uvítání." ozve se zamnou. Vyletím z gauče až se málem rozplácnu. "Harry!" písknu a skáču po něm. "To je energie, když jsem odjížděl vypadala jsi jako ta bílá stěna." mačká mě v obětí. "Tak to ti děkuju." zasměju se. "Tady to voní." vleze do obýváku Niall. Seskočím z Harolda a jdu k němu a také ho obejmu. Zarazí mě ale osoba stojící za ním a tak poodstoupím. "Lidi tohle je Barbara moje přítelkyně." řekne blondýn a přitáhne si ji k sobě. Vykulím oči a...Au?

"Ahoj jsem Louis." vyprostí mě Lou z transu. Zatřesu hlavou a vydám se udělat to samé. "Ahoj, Smile." usměju se a podám ji ruku. Takhle to udělá i Liam a konečně si jdeme sednout. Potichu sedím a poslouchám, jak se seznámili na after party po přehlídce spodního prádla, kde shodou okolností byla ta co chodila po molu. Jaká to náhoda? Louis si z toho musel nalít a hned ho následoval i Liam. "Rád bych si s váma povídal ale už jsem utahanej." zvedne se Harry. Za to děkuju bohu a hned se připojuju. "Já taky a navíc ráno zas do studia." zvednu se a s tichým dobrou letím nahoru.

Místo svého pokoje vlezu bez klepání k Harrymu. "Čekal jsem tě." Harry sebou ani nehne a dál se hrabe ve skříni. V tichosti mu vlezu do postele. Asi nemám potřebu nic říkat ale sama být, taky nechci. "Tak co na ni říkáš?" otočí se na mě. "Tohle nemůžu jíst tohle taky ne to je moc tučný tohle zas moc tohle.." předvedu ji, jak komentovala jídlo. "Niall, jídlo miluje, tak jak může být s někým kdo nejí? Však to nedává vůbec smysl. To jako jdou do restaurace a on se cpe a ona pije vodu a kouká na něj? A objednávají si jednu nebo dvě porce?" začnu rozhazovat rukama. Tak asi jsem něco říct potřebovala no. "Neuvěříš ale tohle mě napadlo taky." začne se smát. "Buď ráda, že jsi s nimi nemusela letět. Ta cukrovala, tak že jsem musel odejít. Horší bylo, že za mnou po chvíli přišel i Niall." začne se smát jako blázen a já se přidám.

"Dobré ráno." pozdraví mě kudrnáč. Povídali jsme si, tak dlouho, že jsem tu vytuhla. "Dobré." protáhnu se. "Byl tu Loui, že dneska máš volno. Potřebuje odjet." řekne a já se opět zachumlám do peřin. Jsem za to ráda. Na okna je slyšet bušení deště a zataženo dělá v pokoji pořád příjemnou tmu. "To je dobře." zamumlu. "Věděl jsem, že nebudeš namítat." zasměje se a vstane. Dojde do si sprchy a pak zmizí. Můžu říct, že dupe jako slon a usnout se opravdu nedá. Klidu si moc dlouho neužiju, protože kroky se vracejí. "Pšt." zasyčím, když bouchne dveřmi. "Nono, tak já ti donesu snídani a ty takhle." zamručí. Jestli si myslí, že se mu tím uhnu z jeho půlky, tak se mýlí. Otevřu tedy jen jedno oko. Vedle postele stojí s tácem a tam vafle. Sedím hned a čekám.
"Tomu říkám servis." zamumlu s plnou pusou. "Ten nejlepší." kývnu na souhlas.

"Jak to jíš, že máš šlehačku až ve vlasech." začne se smát Harry. Jen pokrčím rameny. Jsem prostě prase co na to říct. Vezmu tác s prázdnými talíři a vydám se dolů. Cestou ze dveří potkám Nialla. "Ahoj." pozdraví a sjede mě pohledem. "Ahoj" usměju se a jdu dolů. Pro moje štěstí v kuchyni sedí Barbara. "Ahoj." znovu se usměju a projdu k lince. "Ahoj. Jak ses vyspala?" odloží mobil a pozornost přemístí na mě. "Jo dobrý. Co ty?" odpovím. "Skvěle." tleskne si. Jen kývnu a dál se starám o nádobí. "Když máš dneska to volno nechceš jít třeba na nákupy?" usmívá se od ucha k uchu. "Promiň ale ne. Dneska to vidím na postel, mísu plnou popcornu a filmy." a ukážu ven z okna, kde pořád prší. "Škoda mohly jsme pokecat, tak jindy." s úsměvem odejde. Radši se odeberu k sobě do pokoje.

****

Ahoj! Ahoooj! 🤩

Tak po roce jsme zas o část dál! Doufám, že jste si to aspoň užili a co ten Niall? 😱

Chci moc poděkovat všem co mi nechali komentář a hvězdičku! Wau úžasný! Takovou dobu jsem tu nebyla a furt povídku čtete! ❤️❤️

*

*

*

Omluvy a výmluvy jsou zbytečný. Koncem školy končí všechen čas a i vymýšlení povídek nahradí jiné věci.

Ale!! Mám rozepsanou novou povídku. Je to úplně něco jiného...už o hodně víc reálného... Dejte mi vědět do komentářů jestli byste chtěli první kapitolu...