My dream is reality... |1D|LM|

60. - Nemocnice

"Konečně doma." vydechnu, když otevřu dveře vily. Už se těším až to celé dospím a začneme s Chrisem a ostatníma makat na choreografii. Cestou domů jsme řešili několik věcí a dost se těším. Jdu do kuchyně, kde kuchtí Harry. "Ahooj!" vyjeknu. Otočí se mým směre a ukáže ten jeho úsměv. "No kdo se nám to vrátil." dojde ke mě a obejme mě. "Hele prcek se nám vrátil." ozve se za mnou, kde stojí ostatní. Taky mě obejmou a všichni si jdeme posadit do obýváku. Nialla jsem tu nečekala teda. 

"Tak povídej. Jak se cítíš?" vyzvídá Liam. "Bylo to boží. Strašně moc jsem si to užila a těším se až se k holkám zase připojím. Ten pocit, když stojíš na tom pódiu a ty davy lidí co s tebou spolupracují. Prostě nádhera." začnu se rozplývat. "Tak to jsme rádi a spánek nechybí ti?" usměje se Niall. "To si piš že chybí." zasměju se. "Ale tohle celý tu atmosféru celou prospat by byl hřích." dodám. "Volal nám Mark, že jsi poslední dny už nebyla ve své kůži, takže si dáš pár dní volno." řekne Liam. "Bylo to náročný no." pokrčím rameny. "Tak si běž vybalit a udělat co potřebuješ a pak přijď na večeři." pohladí mě Harry po zádech. Kývnu a vydám se do pokoje. 

Tašku hodím vedle postele a rovnou sebou plácnu do postele. Chvíli se v ní převaluju a pak jdu do koupelny. Všechno ze sebe shodím a vlezu do sprchy. Tak nádherný a uvolňující pocit. Když vylezu, tak si vlasy hodím do turbanu a v županu dojdu do šatny. Vezmu si tričko a tepláky ať mám pohodlí. Vlasy si prosuším a nechám aby volně aby uschnuly než půjdu spát. Z tašky vylovím telefon a i sním jdu dolů. 

Dole voní jídlo, které na a mě už čeká na stole. "Děkuju." kouknu na Harryho a ten kývne. S radostí se do toho pustím. Je to příjemné jíst takhle doma a ne pořád někde v restauraci nebo v autobusu. Po jídle se dáme do řeči a čas začne utíkat. K mé smůle se ozve moje teď přeplněné břicho. "No nic kluci půjdu si lehnout." zvednu se ze židle. "Jen běž." zasměje se Louis. Rozloučím se a ještě si skočím pro sklenici vody. Pak už mířím k mojí postýlce. 

"Sakra." zaskučím, když mě bodne v břiše. Jsem se neměla tolik přejídat. Pomalu docupitám do pokoje, kde si vezmu prášek na bolest a zalehnu do postele. Doufám, že to zaspím...

******

Probudí mě strašná bolest břicha. Už zase! Pomalu se postavím jenže se mi zamotá hlava a vrátí se mi všechno včerejší jídlo. Dám si rychle ruku před pusu a běžím k záchodové míse. Potom co ze mě všechno vypadalo, jsem hodila hlavu do umyvadla a pustila na ní vodu. Nestihla jsem si dát ani vlasy do culíku, takže to taky odnesli. HNUS! Hodím hlavu do vany a opláchnu je.

Pomalu jsem se doplazila ke skříni a vytáhla si jenom tričko. Potom jsem si znovu lehla do postele. Pro jistotu jsem si udělala drdol a pokoušela se ještě usnout. To se mi taky podařilo a probudilo mě až bouchnut dveří. Koukla jsem na zeď, kde byli hodiny a ukazovali 9:32. Liam odcházel do studia, takže tu jsem už jenom s Niallem. Věděla jsem že už neusnu, tak jsem na sebe hodila župan a vydala se do kuchyně. Šla jsem pomalu, protože se moje hlava rozhodla, že mi upadne.

"Dobré ráno.." pozdravil mě Ni. Něco žeroutil u stolu. Jen jsem to viděla měla jsem chuť jít za kamarádkou záchodovou mísou. "Ahoj.." pozdravila jsem a do skleničky jsem nalila vodu. Opřela jsem se o ostrůvek a napila se. "Jsi v pohodě?" zeptal se. Jenom jsem přikývla. "Jsi bílá jako stěna!" přešel ke mně a dal mi na čelo ruku. "A celá hoříš! Pojď si lehnout!" je jako otec. Vlastně není... tátoj by to bylo jedno.

"Ni jsem v pohodě.." jen to dořeknu chytá mě, protože padám. "Jo a já jsem jednorožec! zvládneš se oblíknout?" zeptá se. "Proč?" vyjeknu. Proč bych se měla oblékat?

"Takže ne.." zamumle si a táhne mě do patra. Položí mě na postel a jde do šatny. Přinesl mi šedivé tepláky a červenou velkou mikinu, kterou jsem mu zabavila. "Zvládneš si aspoň sednout?" pomalými pohyby si sedám. Chci se postavit a natáhnout si tepláky no jenže záchodová mísa dá signál, že jsem jí dlouho nic neřekla, tak běžím jí pozdravit.