39. - Zvládneš to?

717 22 13

od SJHoran

od SJHoran

*Sabča*

Celou cestu na letiště jsem prospala. Před letiště mě začala Jesy budit a zasvětila mě do pravidel, které musím dodržet. Nesmíme přitahovat pozornost, tak jsem nahodila svůj falešný úsměv a s pomocí vystoupila. Nemohla jsem si nevšimnout, že řidič dal Jesy kartičku s číslem. Ta se na něj usmála a vystoupila hned za mnou. Louis ještě něco zařizoval s řidičem a tak jsme šli s kufrem napřed. Jesy došla odevzdat kufr a já seděla na jedné z laviček.

Několik lidí nám věnovalo delší pohled než je zdrávo ale pak pokračovali dál v cestě. Měla jsem pocit, že mě pořád někdo sleduje. "Jsi v pohodě?" přijde ke mě Jesy. Přikývnu. Nebyla jsem ale nebudu tu dělat scény. Po chvíli se Louis k nám přidal a tak jsme se vydali ke kontrolám potom do bezpečné zóny a rovnou k letadlu.

Jsem nadšená když si konečně sednu. "Opravdu ti je dobře?" zeptá se Jesy. Je tak starostlivá. "Opravdu." usměju se. Jen si povzdechne a sedne si pořádně. Můj úsměv jí nepřesvědčuje natolik aby mi uvěřila, že jsem v pohodě.

Sedím u okýnka a tak koukám jak se poslední lidi hrnou do letadla. Po chvíli se rozjíždíme a letadlo se odlepuje od země. Nabíráme pomalu výšku a všechno se zdá být menší a menší.

"Smile." drkne do mě někdo. Zavrčím a pomalu otevřu oči. "Jsme na místě." usměje se Louis. Kouknu z okýnka a uvidím mě moc známé letiště, na kterém jsem byla už několikrát. Počkáme až se letadlo zastaví a vydáme se pro můj kufr a hned potom k autu, které tu má Louis.

Rychle nasedneme a jedeme pryč. Nesmí nás nikdo vidět a hlavně mě v tomto stavu. Projíždíme ulicemi Londýna. Snažím se sledovat cestu ale moje oči chtějí spát ale to jim nechci dovolit. Po půl hodině zastavíme u vily. Louis bere kufr a Jesy mi pomáhá. Měli jsme docela na spěch protože nás sledovalo auto a nechce nic zanedbat.

Hned jak překročíme práh domu si oddechnu. Uslyším kroky z každé strany domu. Po chvilce je celá místnost plná. Všichni na mě hledí jako na nějaký obraz. Sklopím pohled. Najednou se kolem mě obmotají něčí ruce. Zasyčím. Jakýkoli dotyk mě bolí. "Promiň." zašeptá. "V pohodě." usměju se. "Pojď nahoru." řekne Jesy. Holky se kolem mě naskládají a pomáhají mi do schodů.

Pomalu ale jistě se dostaneme do pokoje. Hned jak ucítím pohodlí postele se po dlouhé době nefalšovaně usměji. "Děkuju." kouknu na holky. Ty jenom přikývnou a sednou ke mě na postel, tak i kluci. "Jak ti je?" zeptá se Liam. "Myslím, že tohle ti jako odpověď stačí." řekne Louis a sundá moje sluneční brýle. Všichni, tak mají výhled na moji fialovou tvář.

Musím zavřít oči protože jejich pohled mě zabijí. Přetáhnu si peřinu přes obličej. Nesnáším, když mě někdo lituje. Jenže peřina na mé hlavě moc dlouho nevydrží, protože jí Harry stáhne. "Proč?" zeptá se. "Protože tohle všechno." povzdechnu. Nechci se o tom bavit. Nejspíš to pochopí a dál se na to neptají.

Nějakou tu chvíli jsme si povídali. Když už jsem nabrala nějakou tu sílu, tak jsme si řekli, že si dáme něco k jídlu. "Já se dojdu ještě vysprchovat." řeknu. "Zvládneš to?" zeptá se Lee. "Jo jen mi to bude asi chvíli trvat." uchechtnu se. "Dobře, kdyby něco zakřič." usměje se Niall a všichni se vydají dolů. Podél zdi se dobelhám do šatny vezmu si tam čisté spodní prádlo a vydám se do koupelny.

Horké kapky vody na mě začnou dopadat a svaly se uvolní. Na ruku si vymáčknu sprchoví gel s vůní jahody. Začnu si mýt špinavou pokožku od krve a dotyků, které na sobě pořád cítím. Povzdychla jsem si. Po několika minutách trávených ve sprše jsem vylezla zabalila se do ručníku. Zrcadlu jsem se radši vyhnula. Usušila jsem opatrně svoje tělo a na sebe si navlíkla pohodlné spodní prádlo. "Sakra." zanadávám, když si uvědomím, že jsem si nevzala věci na sebe. Pořádně se nadechnu a otevřu dveře. Pohled mám sklopený k zemi a tak si nevšimnu že je někdo v pokoji.

"Proboha." vykřikne někdo. Trhnu sebou což zapříčiní můj skoro pád. Naštěstí se přidržím stolku kolem které ho jsem šla. Netrvá dlouho a stojí u mě Niall. "Dobrý?" zeptá se když mě podepře. Přikývnu. Nevím jak ale Niall mě má v náruči a nese mě do postele, kde jsou všichni a koukají na mě. Je mi to strašně nepříjemné. Niall mě položí do postele a já si rychle přitáhnu peřinu.

"Tak myslím, že jsme viděli až moc." řekne Harry. "Donesu něco na ty modřiny." řekne Liam a ztratí se. "Tady máš něco pohodlného." podá mi Niall tričko. Bylo o něco větší a s nápisem skupiny 5 seconds of summer. Poznala jsem že bylo jeho. "Děkuju." usmála jsem se. S několika zasyčeními jsem si ho nandala a znovu si lehla.

"Co to je?" koukal se mi na ruku Jade. "Modřina?" zeptá se. "To jo ale jako by na tebe někdo šlápl.." řekne se zamračeným pohledem. Přetočím se na bok. "To si děláš srandu!" zavrčí Harry. "Klid Harry." uslyším Liama. Kouknu na něj. "Tady je něco na bolest a modřiny." dá na stoleček mast a plato prášků. "Děkuju." usměju se. "Tady máš něco k jídlu." ukáže Perrie na druhý stolek, kde bylo nakrájené ovoce v misce a vafle. "Hlad mě nějak přešel.." povzdechnu. "Měla by ses prospat." řekne Jesy.

Po chvilce jsme v pokoji sama. Přikrytá až po nos peřinou. Konečně jsem se cítila v bezpečí...cítila jsem se jako doma.

****

Další díl je tu :))

• Dneska k tomu nemám co dodat :/ :D

• Doufám, že vás to baví :)) Ale začneme se pomalu rozjíždět :D

• Děkuju moc za aktivitu!! <3 A hlavně komentáře <3 <3