My dream is reality... |1D|LM|

55. - Přípravy a LA

Dny utíkaly a my byli zalezlí ve studiu. Ladili jsme všechno, kde jsme nebyli stoprocentně spokojeni.  Tour nám začíná za necelých čtrnáct dní a já začínám být nervózní. Naštěstí zítra odlítám do LA za Louisem.

"Konec! Už nemůžu." rozvalím se na ze a vedle mě hned padne Jade. Jen zvedne palce nahoru, že se mnou souhlasí. "Ne ještě jednou!" zakřičí Toby. Ten se s povzdechem zvedneme a postavíme se na místa. Jednou to rozhodně nebylo a tak jsme odtud vypadli kolem desátý večer. Doma jsme si řekli jen dobrou a každá z nás zapadla do svého pokoje.

Po několika hodinovém spánku stojím na letišti v teplákovce a mini kufrem směr LA. Projdu kontrolami a jdu k letadlu. Odepíšu na několik zpráv a vypnu si mobil. Převezmu od letušky deku, zapnu si písničky a znovu se ponořím do spánkové říše. Poslední dobou bych spala pořád. Je pravda, že jsme dali úplně všechno do příprav na tour.

"Ahoooj!" vykřiknu když uvidím Louiho, jak čeká na letišti. Usměje se a roztáhne ruce a vběhnu mu do objetí. Tak dlouho jsem ho neviděla.

"Pojď než nás tu někdo zpozoruje." zasměje se a táhne mě milionem lidí co právě sem přiletěli. Dojdeme k černému Range Roveru do kterého nasedneme a vyjedeme k centru.

"Máš hlad?" otočí se na mě, když zastaví na červenou. "Ani ne.." pokrčím rameny. V letadle jsem měla tousty a ty mě docela zasytily. "Ne není odpověď. Koukni se na sebe jsi jak párátko. To jsi nic nejedla nebo co?" zamračí se a rozjede se protože tam skočí zelená. Je pravda že jsem něco zhubla ale ne moc. "Nejsem. Jo jedla jsem jen jsem začala chodit cvičit a měli jsme hodně tréningu. Kam tedy pojedeme?" změním radši téma, protože mi není tohle téma moc příjemné.

"Ještě si o tom promluvíme." odkašle si. "Nevim co takhle KFC? Trochu něco pořádně mastnýho a nezdravýho do žaludku?" ušklíbne se. "Proč ne." zasměju se a jsem ráda, když se za celou cestu nebavíme o mojí postavě. Ani nevim co všechno Loui koupil ale byli toho dvě ohromné tašky. Každý měl svoji se stejným množstvím krom salátu, který mi Loui koupil aby to nebylo všechno jen věci z přepáleného oleje. Zanedlouho jsme byli v Louiho vile, kde jsme si sedli do obýváku a pustili se do jídla. Ani na chvíli jsme nezavřeli pusu, takže si umíte představit, jak jsme asi mohli vypadat. Měli jsme to všude. Na sobě, na sedačce, na zemi....prostě bordel jak na smeťáku.

"Louisi?" ozve se holčičí hlas z haly. Louis odloží jídlo a vydá se tam. Já ho hned následuji. Když vejdu do místnosti a uvidím maličkého broučka, jak spinká v sedačce. "Ježiš ten krásnej." zašeptám abych ho neprobudila a vydám se k němu. Miluju děti. Hlavně ty co spinkaj a nebrečej. "Ahoj, taky tě ráda vidim." uslyším Brianu, jak se uchechtne. Zakroutím hlavou a otočím se na ni.

"Čau,já tebe taky." zasměju se a obejmu ji. Mezitím si Louis převzal prcka a šel s ním, kdo ví kam. "Myslel jsem že pro vás zas zajedu." uslyšíme Louiho odněkud. Kam sakra šel?
"Hodila nás máma. Jela ke kadeřnici." houkne na něj Bri a jde do obýváku, kde se zarazí a otočí na mě.

"Nekomentuj to." dám si ruce před obličej a začnu se pochechtávat. Její výraz byl opravdu vtipný."Neboj. To nemám ani v plánu." zakroutí hlavou a odejde někam do patra domu. Pokrčím rameny a vydám se trochu uklidit ten bordel v obýváku. Nakonec to nebylo tak strašní a do 15 minut jsem měla uklizeno.

"Nemusela jsi to uklízet." škubnu sebou, když mě vyleká Louiho hlas za mnou. "Není zač." usměju se. Normální děkuju by stačilo. "Kde je?" začnu se rozhlížet, kde má matku svého dítěte. "Odjela. Fredieho mám teď já." natočí si do skleničky vodu ze které se hned napije.

"Aha." jsem zaskočena jeho odpovědí ale nijak to neřeším. Jejich věc. "Prcek spí, tak co nějakej film?" navrhne a já přikývnu. Jdeme tedy do obýváku, kde si sednem na pohovku a čekám co tam pustí. Pustil nějakou komedii u které jsme se smáli jako praštění až se divím, že to prcka neprobudilo.

"Ozval se ti?" vypadne z něj, když v televizi běží jenom titulky. Jen zakroutím hlavou, že ne. "Mě taky ne." povzdechne. Podezíravě se na něj podívám. Vždyť Niall má dům kousek odtud. "Neříkej mi, že nebyl doma." otočím se celá jeho směrem. "Byl." přikývne. "V dobu když jsem tu nebyl já. Řekla mi to jeho uklízečka." odpověděl hned na další otázku, kterou jsem chtěla říct. 

"Proč se nám neozve? Mám o něj strach, kdyby aspoň novináři ho někdy chytli ale ono nic..jako by se propadl do země." bouchnu do polštáře. Opravdu mě štve že o něm nic nevím. "Niall je strašně složitej člověk ačkoli vypadá tak jednoduše. Vždycky dal aspoň nějaký znamení, že se něco děje ale teď ani já a ani kluci nevíme co s tím." smutně se na mě podívá. Jen si povzdechnu. Ta blond kštice chybí všem.

***

Dny utíkali a já čas trávila s Louisem a prckem. Užívali jsme každou minutu než prcek musel jít k Brianě. Bez něj byla doma nuda a tak jsme se vydali do města.

"Loui koukej!" ukážu na jednu z výloh. "Hej to je hnus.Takový namachrovaný hvězdičky co si myslej že uměj zpívat. Fakt nechápu jak můžou být tak populární..." řekne ironicky, zašklebí se a začne se smát a já taky. Ve výloze bylo vystaveno jejich poslední album. "Že jste to naspívali zrovna vy." tlemim se. "Právě proto." obejme mě kolem ramen a táhne pryč. Procházíme se ulicema a občas vlezeme i do jednoho z krámků. Oběšeni jako vánoční stromky se vracíme domů.

Když přijíždíme k domu, tak u brány stojí cizí auto.

"Kdo to je?" zaptám se protozme dovnitř nevidím. Louis pokrčí rameny a vjede otevřenou bránou na pozemek. Společně vystoupíme a podíváme se na auto, které se objevilo na příjezdové cestě za námi. Jdeme tedy k němu a čekáme kdo z něj vyleze.

"Čau lidi." vyleze vysmátý Liam. "Li!" vypísknu a rozeběhnu se k němu. Nezapomenu po něm skočit jak magor, takže skoro spadneme.
"Čau prcku." dá mi pusu na tvář a pomalu pustí a jde se přivítat s Louisem. Já mezitím strčím hlavu do auta a smutně zamručím, když je prázdný. "Aspoň Harolda jsi mohl přivíst, když ne to blond koště." kouknu jejich směrem. Liam se jen uchechtne a kývne hlavou k cestě. Podívám se tím směrem a uvidím další černé auto. Vykulím oči.

"Harolde!!" znovu začnu pištět a skočím na něj jako na Liama. "Čau princezno." vytasí na mě ten svůj úsměv. "Víš, že ti na to neskočím." začnu se smát a pořádně ho ještě obejmu. I se mnou dojde ke klukům. "Ten čtvrtej přijede taky?" optám se, když jsem nohama na zemi. Všichni jen zakroutí hlavou. S povzdechnutím se vydám za nimi do domu.

"Tak jak se těšíš?" optá se Li, když všichni sedíme v obýváku. "Hrozně moc." usměju se. Těším se na nový místa které poznám. Vím, že tam nebudu mít moc čas na to je prozkoumat ale i tak.. "Tak to je dobře a dala jsi dohromady už něco novýho?" ozve se Harry. "Jo.." kývnu hlavou. "Něco jsem se pokusila napsat v Londýně a tady mi s tím Loui pomohl dotáhnout." zazubím se na Louise, protože si vzpomenu, jak jsem po něm házela tužky, protože už jsem nevěděla co.

"Sice jsem málem přišel o život ale nějak jsme to dali dohromady." uchechtne se. "Radši se neptám co jste u toho dělali." zasměje se Liam. Jen protočím očima. "Teď se bojím sedět na gauči." zhrozí se Harry. Bouchnu ho do rameny a všichni se začnou smát.

*Louis*

"Opravdu se vám neozval?" zeptá se Li, když smile odejde nahoru do pokoje. Nechtěli jsme to před ní vytahovat. "Ne." řeknu a upiju piva. "Ani písmenko." dodá Harry. "Nevim, jestli bylo dobrý ho takhle odehnat." odkašle si Li.

"Cože?" otočím se na něj. "Slyšel si." pokrčí rameny. "A co jsem měl jinýho dělat mi řekni? Všichni víme že by to teď nešlo a tak si myslím, že tohle bylo to nejlepší co mohl udělat." otočím se znovu k televizi. "Nemyslím si. Sám mi řekl, že to není jen nějaký pocit." zakroutí hlavou Li. "Dobře, když to nebude jenom pocit a bude to mít stejně až se ukáže nebudu mu bránit." ukončím to. Jsem přesvědčen, že Niall si to uvědomí a všechno bude tak jak má být.

Tak po hodně dlouhé době je tu další část...je pravda, že s touhle jsem si nevěděla moc rady a proto jsem jí odkládala..

- Co myslíte? Jak to vlastně Niall má?

- Doufám, že se vám aspoň trochu líbila ❤️