My dream is reality... |1D|LM|

49. - Zkouška

Volný den, který jsem měla přikázaný jsem strávila v posteli s jídlem a laptopem s filmy. Ostatní něco zařizovali, a tak jsem měla dům pro sebe. Bylo fajn se jen tak válet a myslet jen na to jak ten arogantní idiot nepoznal že ta holka je jeho vyvolená. Někdy mám pocit, že mě děj filmu chce zabít. 

Po dni stráveném v samotě a v klidu mě čekalo něco horšího....

"Jesy! Dělej!" uslyším křik Jade. "Co je?" ozve se křik z patra. Tahle to jde celé ráno. Všechny se překřikují a já jen s úsměvem koukám na chaos, který tu je. Jade dělá něco v kuchyni, Jesy s Perrie nahoře pobíhají jako šílené a Lee lítá nahoru a dolu. Vždy je slyšet křik a dupot nahoru nebo dolu po schodech. Kouknu na hodiny. Je deset a v jedenáct tam máme být, takže seskočím ze stoličky a vydám se do pokoje se dát trochu do kupy. 

Udělám hygienu a svážu si vlasy do culíku. V šatně si vezmu legíny, sportovní podprsenku, volnější tílko a nakonec mikinu. Na nohy si nazuju tenisky od Adidas a do batohu si dám něco na převlečení a další potřebné věci. Vrátím se do pokoje, kde si sednu ke stolku. Řasy přejedu řasenkou abych trochu zvýraznila oči a nevypadala jako zombie. Kouknu se na sebe v zrcadle a musím se usmát.  "Smile!" uslyším Perrie. Ještě se na sebe kouknu a už s batohem a mobilem v ruce letím za ostatními. 

Cesta je celkem dlouhá ale s holkama až moc krátká. V autě jsme si udělali menší karaoke a vyprávěli si historky z dětství. Když jsme se blížili k Aréně byla jsem přilepená na skle a auto ještě pořádně ani nestálo a já už byla venku. To se neobešlo bez smíchu a narážek. Jen jsem pokrčila rameny a usmála se. "Prcek!" uslyším chraplavý hlas kudrnáče. Otočím se a uvidím skupinku kluků jak stojí u vchodu s úsměvy. Nejspíš viděli můj výstup z auta. "Harry!" zakřičím a jako uhozená fanynka se za ním rozeběhnu a skočím mu do náruče. "A my co?" ozve se Liam. Kouknu na ostatní. Liam má ten jeho boží úsměv u kterého teču, jako zmrzlina v létě. Louis se šklebil a Niall koukal takovým zvláštním pohledem. Jeho studny nás propalovaly ale přitom jako by koukal skrz nás. Obrátím se na Liama s otazníkama v očích a ten si jen povzdechne. Slezu tedy z Harryho a jdu obejmout ostatní. 

Postupně se vydají dovnitř. Když jsou všichni trochu dál kouknu se na Nialla.  "Co se děje?" zeptám se. I jeho objetí bylo zvláštní. Nesevřel a nepřimáčkl mě k sobě jako vždy. Bolestiví pocit u srdce se dostavil hned co se ode mě odtáhnul. "Nic." zamumle. "Nialle...nejsem blbá ani slepá vím, že tě něco trápí." rozhodím rukama.  "Nech to být, prosím." povzdechne. "Dobře...ať tě trápí cokoli zapomeň na to. Chci toho veselého, hodného Nialla, který je pro každou špatnost." usměju se. Nejde si nevšimnout, že mu zacukaly koutky. 

*Niall*

Vidět Smile, jak s úsměvem běží k Harrymu a skáče mu do náruče mě málem zabilo. Nalhávat si že k ní nic necítím je už asi zbytečné ale přeci jen ještě můžu doufat, že je to nějaké přechodné období. 

Potom co jsme se objali jsme se vydali dovnitř. Ostatní šli rychlejším krokem a tak když byli od nás dál Smile promluvila. "Co se děje?" zeptá se. Měl jsem čekat, že se zeptá. "Nic." zamumlu. Nemám ji na to co říct. "Nialle...nejsem blbá ani slepá vím, že tě něco trápí." rozhodí rukama a zní zoufale. Trápíš mě ty! Asi jsem se do tebe zamiloval ale to ti říct nemůžu protože by to mohlo posrat celej tenhle projekt. "Nech to být, prosím." povzdechnu. "Dobře...ať tě trápí cokoli zapomeň na to. Chci toho veselého, hodného Nialla, který je pro každou špatnost." usměje se a mě zahřeje u srdce. Cítím jak mi koutky cukají. Jí se prostě nedá odolat! "Když si budeš chtít popovídat jsem tu pro tebe." pohladí mě po rameni a já se musím držet abych ji tu ruku nechytil a už nepustil. Přikývnu. "A teď pojď." chytne mě za ruku a táhne do budovy. Tenhle dotek zbořil i to poslední doufání o tom že je to jen přechodné. 

*Sabina*

S Niallem za zády vběhneme do Arény. Procházíme chodbami. A já se nestíhám rozhlížet. Teď už mě vede Niall a rovnou na pódium. Zalapám po dechu a vykulím oči. Koukám na to obrovské místo, kde není ani živáčka a zítra to má být plné. "To je nádhera." řeknu procházejíc se po pódiu. "Když teď říkáš že je to nádhera tak počkej na zejtra to bude teprve paráda." křikne na mě Niall a na tváři má úsměv. "Konečně vidím ten tvůj Horanovský úsměv." zasměju se. "To jen díky tobě." mrkne na mě. "Ale notak." mávnu rukou a zčervenám jako rajče. 

"Tak to by stačilo." rozkřikne se Louis při běhu k nám hned za ním byli ostatní. Nechápavě se na něj podívám. "Co se děje?" nechápu. Přejedu všechny pohledem až zůstanu na Niallovi, který zvedne ruce do obranného gesta a udělá pár kroků dozadu. "Co by se dělo...musíme makat." usměje se Jade. Jen přikývnu. I když vím že to není pravý důvod proč sem, tak všichni přiběhli. 

 Po chvilce se tu objeví tanečníci a můžeme začít. Sice je tu minimum lidí ale i tak jich je tu dost. Louis běhá s nějakými papíry, Perrie s Lee dělají něco u světel, Harry je u hudby, Jesy s Jade jsou kdo ví kde a já jsem zavřená v mojí. Přesně tak MOJÍ šatně s Niallem a Liamem. Niall hraje na kytaru a já zpívám i Liam se někdy přidá. Ladíme poslední nedostatky i když mi přijde, že Liam tu je jen proto aby nás hlídal.  

Potom co jsme se rozezpívali jsme šli na pódium a projeli celý průběh zítřejšího koncertu se vším všudy. Byla to opravdu makačka chvílemi to udýchat. Ale prý to dávám dobře, tak jim budu věřit. Ostatní byli tak jako vždy perfektní a já si přišla chvílemi jako fanynka na koncertě. Ať to bylo náročné jakkoli byla to zábava. Čas utíkal jako voda a my měli všechno nacvičeno, připraveno a dohodnuto na zítra. Postupně jsme se všichni převlíkli a vydali se na cestu. Já se ještě zastavila a vylezla na pódium. 

"Hala je vyprodaná." objeví se vedle mě Harry a dá mi ruku kolem ramen. "Opravdu?" vykulím oči. "Jo. Předevčírem prodali poslední lístky." usměje se. "Páni." vydechnu. I když vím že jich hodně přišlo kvůli jejich idolům stejně mě to zaráží. Tenhle prostor plný lidí si nedokážu představit. "Tak pojď." řekne. Přikývnu a vydám se k autu. Postřehnu Nialla, který jen sklopí hlavu a rychlými kroky se vydá ven. Co tomu klukovi je? V autě si sednu utahaná jako kotě a tak hned usínám opřená o okýnko....

 *Niall*

Smile usnula. Seděl jsem naproti ní a nemohl z ní spustit oči. "Nialle." drkne do mě Louis. Zvednu hlavu a všimnu si že jsme před domem. Zvednu se v úmyslu ji vzít a odnést do postele. "Ne Nialle. Harry ji odnese ty pojď se mnou." řekne Louis a vyleze z auta. Povzdechnu a vylezu z auta. Sleduju Harryho jak ji zvedá a odnáší do domu. Když mi zmizí z dohledu vydám se za Louisem. Najdu ho v kuchyni s Liamem. "Proč on?" sednu si. Ne, že bych na Harryho žárlil ale jeho přítomnosti u té její mi vadí. "Nialle něco jsme si snad řekli ne?" zaúpí Louis. "Jo...po koncertu odjedu." řeknu. "No ale než odjedeš se drž od ní dál! Nialle seber se!" zavrčí Louis. "Já se snažím." povzdechnu. "Tak se snaž víc!"vykřikne a odejde. Vím že toho je na něj moc a chce mi pomoct ale řvát na mě jako na nějaký děcko nemusí. "Je ve stresu neřeš ho. Já vím, že to je těžký Ni." promluví Liam. "Když ono to nejde. Doufat, že je to přechodný je zbytečný. To co se mnou Smile dělá jen úsměv není normální. Nemluvě, když se mě dotkne...její malá ručka padne přesně do té mojí a když mě obejme...nechci ji pustit..." povzdechnu. "Nialle, já to vidím ale víš jaký jsou pravidla. Nic méně že odjedeš neuděláš chybu spíš si srovnáš všechno v hlavě a Louis aspoň vychladne." uchechtne se. "Jo asi máš pravdu. Díky bro.." usměju se na něj. "Není zač a teď jdem spát zejtra je velký den." zasměje se Liam. "Rozkaz." zasalutuju a oba se vydáme do svých pokojů....

* * * * * *

Tak tu mám nový díl :)) Doufám, že se líbí :))

• Tak co říkáte na Nialla? :O Chudák :( 

• Děkuju moc za vaši aktivitu <3 Jste užasný <3