Prosinec...jak já nesnáším zimu! Naštěstí tady v Londýně to není tak hrozné ale stejně! No holky si řekli že bych se někde měla 'objevit', takže si balím a odlétám do LA, kde se koná nějaký ples. Víc mi toho řeknou až tam ach bože..
Dny utíkali a já byla zavřená ve studiu nebo v tělocvičně, kde jsme s klukama vymýšleli choreografie. Měli jsme tam i nějakou poradkyni aby to bylo perfektní. Je to opravdu náročné. Každý den jsem chodila domů mrtvá ale s úsměvem se probouzela a šla dělat to co mě baví.
*****
"Už mi řeknete něco víc?" zeptám se, když se sejdeme u Perrie a Jade na pokoji. "Fajn, je to bílí ples. Tenhle ples se koná mimo svět venku ale vidí tě všichni mezi, kterými budeš teď žít. Je charitativní takže se tam draží věci a přispívá se. Ženy mají bílé úžasné šaty. Zvláštnost na tom plese je že má každý masku." usměje se Leigh. "Paráda.." usměju se. "Půjdeš s Chrisem a mi se tam objevíme někdy po vás protože máme ještě rozhovor." usměje se Jade.
Ještě chvíli si povídáme než nás vyruší klepání na dveře. Jesy vstane a otevře dveře ve kterých stojí Lou. "Ahoj, tak jsem tady." usměje se. Potom se děje všechno rychle. Já se musím přesunout do svého pokoje, kde mě Lou zamkne a začne rozkazovat co mám dělat. Holky už museli.
Poslechnu Lou a zalezu do sprchy. Celá se vykoupu a na příkaz vylezu jenom v ručníku s turbanem na hlavě. Posadí mě na křeslo před zrcadlo a začne dělat svou práci. Nejdřív mi udělá z vlasů drdol a potom lehké líčení. Sice budu mít na tváři celou dobu masku ale nějak vypadat můžu ne?
Když mám obličej hotoví tak mi podá spodní prádlo, které si obléknu v koupelně. Je to komplet bílá tanga a bílá podprsenka bez ramínek. Když přicházím zpátky do pokoje drží v ruce bílé šaty s nadýchanou sukní a s několika kamínky na korzetu. "Páni." vydechnu. "Všichni se budou předhánět s jakou největší ozdobou přijdou ale myslím že obyčejnost je taky ozdoba." řekne s úsměvem. Přikývnu. "A třeba nebudu tolik vyčnívat." zasměju se. "No..třeba." zasměje se a začne mě soukat do šatů.
"Páni...na tobě vypadají ještě líp." zašklebí se. "Děkuju." usměju se. "Dobře teď ještě boty." řekne a podá mi krabici ve které jsou stříbrné páskové boty na podpatku. "Myslíš, že se nezabiju?" zeptám se. "Doufej že ne." zasměje se. "To jsi mi pomohla." uchechtnu se.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Když se už asi po padesátý koukám do zrcadla ozve se klepání. Po chvíli se ve dveřích objeví Chris. Vykuleně si mě prohlíží. "Sluší ti to." usměje se. "Děkuju." zasměju se. "Auto čeká dole takže by jste měli jít." řekne Lou a mi přikývneme. "Počkat." křikne. a dá nám do ruk masky. "Teď můžete jít papa." usměje se a vystrčí nás z pokoje.
****
Cesta trvá dost dlouho na to abychom se s Chrisem nezačali nějak otravovat. Jsme jako malý ale nám to je jedno. "Jsme tady." řekne řidič. My přikývneme, nasadíme si masky a vydáme se po schodech k budově. U dveří dáme lístky a pán nás pustí s úsměvem dovnitř.
Všude se to hemží lidmi. Ta představa že pod každou maskou se schovává hvězda je úžasná. Projdeme halou a vydáme se ke skleněným dveřím. Projdeme nimi a objevíme se na balkonku se schody. Zastavím se a začnu se rozhlížet. Je to tu úžasné. Všechno laděno do zlaté a bílé. Jak holky říkali dámy měli úžasné šaty. Každé byli něčím zvláštní. Jak se tak rozhlížím ani jsem si nevšimla že mnoho lidí zírá naším směre. Docela na mě děsí jak na nás zírá půlka ne li víc.
"Asi by jsme měli jít." řekne Chris a já přikývnu. Pomalu začneme scházet schody dolů. Všichni pozorují náš pohyb. Čím více jsme dole přestávám to vnímat až na někoho. Propaluje mě pohledem. Otočím hlavu napravo a střetnu se s...
****
Ahoooj!! :)) Tak jsem tu s novým i když krátkým dílem :) Omlouvám se že jsem dlouho nevydala ale nebyl čas a ani nápad jak to napsat. :( Doufám, že se vám díl líbil :))
