My dream is reality... |1D|LM|

21. - Doma

Po oslavě kterou jsme si užili. Hráli jsme hry, koukali na filmy a něco si dokonce zazpívali no kdo by to nepřál že? 

Druhý den jsem se vydala s Markem na nákup potravin pro kluky, tak pro nějaké dárky. 

No a teď stojím v před síni a loučím se s ostatními. "Tak se jsme domluvení a za týden tě tu čekáme." řekne Louis. "Jasný." usměju se. "Zavoláme si jasný?" řekne Jade. "Jo." přikývnu. "Pojď nebo ti to uletí!" řekne už asi po šestý Mark. "Nojo.." vydechnu a ještě mě všichni obejmou. Potom už jdu k černému Range Roveru a nasedám.  Potom jim jenom zamávám a už je nevidím. 

****

"Naše angličanka!" zaječí mamka, když vyjdu z haly. Jen nad ní pokroutím očima a jdu k nim. Hned mě v táhne do objetí. Za ní uvidím tátu a Denise. Rozeběhnu se k Denisovi. "No nazdar."začne se smát. "Čau, kde máš ostatní?" zasměju se. Jen pohodí hlavou k tátovi. Jeho nasraný výraz mluví za všechno. 

"Čau tati." usměju se. "Čau. Tak jestli už je to všechno, tak nasedněte ať můžem odsud vypadnout." řekne a zaleze do auta na místo řidiče. Jen pokroutím hlavou a všichni nalezeme do auta. 

***

"Konečně doma." vydechnu a hodím tašku vedle postele do které spadnu. Cesta byla hrozná! Máma se vyptávala a táta měl debilní narážky. Netušila co jsem zase udělala ale mohl se chovat líp. "Jo. Ta cesta byla hrozná." lehne vedle mě Denis. "To teda." vydechnu. 

"Tak se nějak dej do kupy. Naši jsou na noc pryč a tak se všichni sejdeme u mě v sedm." zvedne se Denis. "Ty mi dáváš!" vydechnu a přikývnu. "Hodná holka, tak zatím." dá mi pusu na čelo a zmizí. Jen nad ním pokroutím očima a hrnu se do koupelny. 

Po úžasné koupeli s turbanem na hlavě vytáhnu věci dárky pro naši. Mamka mi poděkuje a táta se zmůže jenom na kývnutí. Mamce pomůžu s čím můžu a potom se du připravit. Takže rozčesat vlasy, dát si řasenku, vzít si legíny a tričko. Tady u nás se nehraje na drahý hadry, zmalovanej obličej atd. Naše heslo je "Hlavně mít pohodlí." a toho se všichni držíme. 

Potom co mamce oznámím že jdu k Denisovi si vezmu mobil a rychle přeběhnu ulici k němu. Neklepu ani nezvoním prostě tam vtrhnu. "Kurva já se tě lek!" vřískne Denis rozvalující se na pohovce. "Já ti dám kurvu!" zasměju se hrcnu k němu. "Na." podám mu dárek. 

"To jsi nemusela ale díky!" zasměje se. Kdo by nechtěl tričko s opicí co vystrkuje zadek? "Jo musela." zakřením se a v tu dobu začne zvonit zvonek jako o závod. Ten co zvoní je tak nedočkaví, že radši vtrhne do baráku a mě rovnou povalí na zem. 

"No názdáár!" vřískne. "Čau. Co blbneš?" zasměju se a ona mi pomůže vstát. Potom mě znovu obejme. "Než vy zvednete prdele, tak tam umrznu." protočila očima. Hodila po Denisovi bundu a mě táhla do obýváku. "Jako doma Racochejle." uslyším Denise. "Služebnictvo neodporuje." vyplázne na něj jazyk. Bože jak mi chyběli! 

Po chvilce se dostaví všichni ostatní. A párty může začít. Každýmu dám dárek a potom přípitek. Večer se neobešel bez popisování mého výletu, natáčení videí hlavně na snap. Dělali jsme kraviny a experimenty se vším co jsme našli. 

Když jsem ulehala na jednu z madrací na zemi jsem měla na mysli jenom jedno. Ten bordel ráno neuklízím. 

****

Neděle byla hrozně krátká a potom hned pondělí. Musela jsem do ředitelny. Tam byl první výslech ten byl příjemný. Nemusela jsem se první hodiny učit a taky jsem probírala mojí nepřítomnost a jak to teď bude dál. Teď už nemůžu ustoupit. 

"Nikdy s tebou nebyl problém" nad tím se musím uchechtnout. "A i teď máš všechno dopsané, takže v tom nevidím problém. Akorát si musíš dopsat testy jinak si jeď." zasměje se. "Děkuju. Vlastně jste první kdo to ví." uchechtnu se. "Opravdu? No tak to ještě hodně štěstí. Kdyby jsi s něčím potřebovala přijď rád pomůžu." usměje se na mě. "Děkuju a nashledanou." vyjdu od ředitele a vydechnu. Škola by byla teď jenom naši a ostatní. 

***

Už je středa a já pořád nikomu neřekla, že v sobotu odlítám a ještě na déle než před tím. Čím víc nad tím přemýšlím tím nevím jestli jsem se rozhodla dobře. Půlka mě říká jo a druhá zase ne. Nesnáším chvíle kdy nad tím přemýšlím a přemýšlím jestli jsem udělala dobře. Nechci přijít o chvíle s partou. Jsou pro mě vším ale vím, že by mi to přáli...

Z myšlenek mě vytáhne zvonění mobilu. Louis? 

"Ahoj." usměju se do mobilu. Ten kdo vymyslel Facetime v tý hlavě něco měl. "Ahooj!" pozdraví všichni. "Tak jak se máte?" zeptám se. Voláme nějakou tu chvíli a dáváme si takový ty typický otázky. Potom mě vyzpovídají co jsem dělala po mém příjezdu a potom přišlo to co jsem nechtěla.

"Tak co říkali vaši na to že znovu odjíždíš?" zeptá se Jade. Shit! 

Pohled Louise

"Tak co říkali vaši na to že znovu odjíždíš?"  zeptá se Jade. Nastane hrobové ticho. "Aaha..." vyjde z Perrie. "Takže se teď zvedni a běž jim to říct a ne nebereme jako odpověď." řeknu a ostatní jenom přikývnou. Povzdechne a začne vstávat z postele, když se rozletí dveře. 

"Sabino!" zařve nějaký muž. Děda nebo otec? Její rodinu jsme ještě neměli tu čest poznat ani na fotce. Začal tam po ní něco řvát. Všichni jsme napjatí protože jim nerozumíme a ještě k tomu Sabča se taky rozjela. 

Najednou se zvedla. Procházeli nějakou chodbou až do obývacího pokoje. Tam byla žena středního věku. Asi mamka. Snažila se jí zastávat ale moc to nepomáhalo. Jenže potom přišlo něco co nikdo nečekal. Sabča se najednou složila na zem. Muž jí dal facku na levou tvář a druhou schytala o zeď.

Zalapáme po dechu. Asi to bylo slyšet protože se Sabča vyděšeně koukne na mobil a vypne hovor. "Co..Viděli...Bože!" začne Perrie. Chtěli jsme si užít týden dovolený proto je každý úplně někde jinde ale teď.... Nemám chuť jít ani do toho baru kam mám jít. 

"Co to mělo znamenat?!" vyjede Liam. Ten je na ubližování hákliví. Vždy se snaží situace řešit slovy ne údery. "To nikdo neví! Ale musíme jednat a to hodně rychle.." řeknu a všichni přikývnou. "A taky by jí chtělo trochu vyzpovídat.." zamyslí se Jesy. Znovu všichni přikývneme.

Tohle bude ještě zajímavé.....

*****

Jsem tu s novým dílem! Potlesk :D 

• Tak co na to říkáte? :O 

• Jak to bude asi dál.. :| 

• Děkuju za aktivitu!! <3 Love it! <3