ČARODĚJKA GINGER

Pašování přes hranici

Měsíc zmizel za mraky a vše pohltila inkoustově černá temnota. A v ní jsem měla problém nalézt cestu zpět. Tápala jsem poslepu svahem, ale něco bylo špatně. Ztrácela jsem orientaci i jistotu, že jdu správné. Něco mne přesvědčovalo, že mám jít zpátky nahoru do svahu. Bránila jsem se tomu. Dolů. Statek je přece dole. To dívka tomu hlasu podlehla hned. A i když nemohla nic vidět, vzdorovala mé snaze ji táhnout dolů. Ale já ji nepustila.
Zaplétaly jsme se do křoví a ostružiní.  Narážela jsem do stromů. A když jsem se konečně dostaly až dolů, nalezly jsme mokřad. Zajela jsem až po zadek do bahna a dívku strhla sebou do chladné vody.
Překvapeně vyjekla.
"Kam mne vedeš?" snažila se vytrhnout a dostat se zpět na souš. Jako by ji studená voda probudila z apatie a odevzdání se.
Ale ani já jsem si nepamatovala, že by něco takového u statku bylo. Sama jsem si položila stejnou otázku, kam nás vedu?
Zastavila jsem se a několikrát se nadechla, abych zklidnila svou mysl. Nikdy dříve jsem nebloudila. Muselo jít o nějaké kouzlo. Mistrovo kouzlo chránící statek před cizími. Statek dívku nechtěl přijmout. Teď ještě ne.
Nemohla jsem vzdorovat mistrové síle. Ale to ani Lišákovi, a dokázala jsem to. Nemusim vzdorovat, ale nechat jej přijít do sebe a vložit do něj lásku.
Vybavila jsem si Mistra. A hned jsem si vzpomněla na Stroma. Odvedl si ho! Proč? Proč Stroma, kterého jsem milovala? Možná právě proto!
Mistr nesnášel lásku!
Rozbrečela jsem se.
Proč Stroma?
"Ztratili jsme se?" zeptala se dívka.
"Ne! Jen jsem v té tmě trošku sešla z cesty!" utřela jsem slzy. Noc byla chladná a voda ještě víc. Musíme dál.
Znovu jsem si vybavila mistra a utlumila vztek s žalem, který jsem pocítila. "Odpouštím vám mistře. A věřím že vše má smysl který já sama ještě nechápu!" zašeptala jsem. A pak mistra zkusila přijmout do sebe, je svému srdci. Nešlo mi to. Až do chvíle, než jsem si uvědomila, že toto místo, které bylo mým domovem víc, než svět lidí dole, je mistrův svět. Skrze statek a Černou školu jsem přijala do srdce i mistra. Zahrnula je láskou.
A najednou jsem věděla kudy.
"Už jen kousek," zašeptala jsem a brodila se dál. Konečně bažina skončila a já vylezla na kraj rybníka.
"Ztratila jsem botu," zakńourala dívka na kraji bahna.
"Tu nebudeš potřebovat. Žádné své věci!" táhla jsem ji dál ke vzdálenému světlu domu.
Cítila jsem jak zaváhala.
"Co to je za místo?" znejistěla.
"Tvůj nový domov! Místo mimo svět. Místo samo pro sebe." odpověděla jsem.
"Umřu?" vzpomněla si na všechna ta varování. Nechoďte nikam s cizími lidmi, chtějí vám ublížit! Zabít vás!
"Chceš se vrátit?" zastavila jsem.
"Ne!" odmítla. "Chci umřít!" smířila se s tím. Sama to nedokázala. "Prosím, ať to moc nebolí!"
"Tohle místo je smrti blízko." připustila jsem. "Ale dnes ne. Dnes neumřeš!" uklidnila jsem ji. "Ještě tě musím hodně naučit!"
dotáhla jsem ji ke dveřím.

Ve světnici se svítilo a slyšela jsem dohady hochů.
"Proč mistr vzal dva?" To promluvil světlovlasý Písek.
"A je brzo! Ještě byl měsíc čas! Až příští novoluní!" přidal se svým trochu kňouravým hlasem Sýček
"Pravidla se změnila," zabručel jinak mlčenlivý kovář Medvěd.
"Přijali jsme Ginger!" připomněl jim Sýček. "A od té doby se všechna pravidla mění!"
No jasně, povzdechla jsem si venku, zase to svádí na mne.
"Musíme si zvolit nového stárka!" připomněl všem pragmatický Kito
"Třeba vzal jen jednoho, počkejte s čím přijde Ginger," mírnil ostatní Medvěd.
Ohlédla jsem se po dívce, která se promočená klepala zimou. Bylo by lepší na to kluky nejdříve připravit, než před ně vystrčím další holku. Ale nešlo to. Venku ji bohužel nechat nemohu, musí se mnou hned, zalitovala jsem.
Najednou mi nic nepřipadalo tak jasné. Opravdu má patřit mezi nás? Má na to být mágem? Třeba jsem ji měla nechat skočit. A vše jsem si to jen namlouvala, abych přesvědčila sama sebe ji pomoct.
Jak se to pozná, že někdo má být mágem? Jen podle karty? Možná je na to vše s novým žákem této školy nějaký rituál? Třeba mne měl vyslat mistr?
Musela jsem si přiznat, že kluci mají pravdu. Jsem příliš citová a dělám věci jinak, než se dělali. Měním pravidla a zvyky. A vůbec nevím, zda k lepšímu.
Najednou jsem o všem pochybovala.
Ale co jiného jsem mohla teď na prahu domu s ní dělat, než jít dovnitř?