ČARODĚJKA GINGER

Strachy jiných

"Co ti to Strom dal?" zeptala se Mona.
"Přírodní halucinogen!" odpověděla neurčitě Ginger.
"Drogu?" zamračila se dívka.
"Droga, to označuje sušenou či jinak stabilní látku z roslin. Většinou užívanou jako lék."
"Drogy jsou špatné!" trvala na svém Mona.
Čarodejka se tomu usmála. "Máš to hezky naučený, ale bohužel bez pochopení jak to je. Máš pravdu v tom, že každá koncentrovaná látka, která ovlivňuje mysl, je nebezpečná i návyková. Ale tou je i cukr, sůl, léky, tvůj mobil, televize, peníze a mnoho dalších."
"Drogy jsou jiné!" trvala na svém Mona.
"Právě že nejsou. Jen máš vůči ní naučený odpor. Ale nejsou. Jakmile začneš zneužívat jakýkoliv koncentrát, získáš na nich závislost a postupně tě zničí. Všechny stejně."
"Cukr, léky i mobil jsou důležité, ale na co jsou drogy?" optala se dívka.
"Vše má svůj smysl. Prychoaktivní  drogy jsou zkratky. Když jsi připravena postoupit, ukážou ti jiný úhel pohledu. Pomohou pochopit. Či vidět nezjevné. Posunou tě v tom, co děláš.
Když je zneužíváš jako výlet, či zábavu, můžeš propadnout jejich pohledu jako zábavě. Když je používáš jako zapomnění na bolest když jsi dole, jsou zkratkou dolů. Ale užiješ-li jich v síle, posunou tě nahoru."
"Nejsou nebezpečné?" znejistěla Mona.
"Jsou. Je potřeba opatrnosti a hlídat to. Stejně jako u všech koncentrátů. Stejně jako cukr, tvůj mobil, i elfii. Jsem poslední která by tě nenabádala k opatrnosti vůči nim. Ale neudržuj v sobě strach, raději pochopení. Strach je způsob jakým tě ostatní manipulují. Strach odmítej. Buď otevřená poznávání, a pokud něco odmítáš, pak z pochopení, že by to v této chvíli nebylo k tvému prospěchu. Že na to nejsi připravena. Rozumíš? "

Dívka přikývla.

"Nic na tomto světě není černé nebo bílé. A vše má nějaký svůj důležitý smysl. Být opatrný vůči tomu co neznáš je často na místě. Ale mít strach to ne! Odmítej vše, kdy se tě někdo snaží strašit. Lidé se často straší navzájem. Nebudeš brát léky, umřeš. Nebudeš očkován, umřeš. Půjdeš do lesa, umřeš. Bavit se s cizími lidmi, umřeš. Ale tak to není! Aby to byla pravda, museli by ti říct i jak je to pravděpodobné. A připustit, že jsou i jiné možnosti a jak ty jsou pravděpodobné. Někdy to umřeš znamená, že umře jeden z tisíce. A při takovém přemýšlení nemůžeš ani sednout do auta, či přejít silnici. Strašení prostě odmítej. Chtěj vědět!"

Na vedléjší matraci se ještě napůl ve spánku protáhla Jitka. Pak otevřela oči a krátce zaváhala kde je. Strop ani okolí nepoznávala, nebyla doma, jak tomu bylo za posledních patnáct let denně.

Jak spatřila čarodějku, došlo jí to. I co bylo v noci. Tvář ji zalil rumělec, ale usmála se.

"Dobré ráno," zašeptala.

"Dobré ráno," odpověděla Ginger. "Jak je?" optala se.

"Nudu tě poslouchat!" slíbila smířeně. "Vše co řekneš. Vše co budeš chtít!" 

"Proč? Že jste se spolu milovaly?" nechápala Mona. Pak si uvědomila, že se prozradila a nejistě si zakryla pusu.

"Tu jsi nás viděla?" optala se jí příkře Jitka. Rozzlobilo jí to. I když se vlastně zlobila na sebe, otočila ten vztek vůči dceři.

"Ticho!" umlčela ji čarodějka. "Řeklas že budeš poslouchat!" připomněla jí.

Jitka pohlédla se studem k dceři a ztěžka přikývla.

"Ano."

"Dobře," přikývla Ginger. "Nebraň ji vidět a učit se, pokud chce! I milování jen jedna z obvyklých součástí tohoto světa. Nic neobvyklého.  A spíše my jsme si měly více hledět soukromí. Ale vše běží jak má. Nikomu z nás to neublížilo, netřeba hledat viníka ani nápravu. Nikdo si nestěžuje. Je to tak?" otočila se k díce.

"Byly jste krásné!" usmála se Mona mile.

Jitka chtěla protestovat, ale neodvážila se před čarodějkou. Jen ještě více zčervenala a mlčela.

Ginger se usmála. A pak se dala do vysvětlování.

"Tvá mamka se mi dává ze dvou důvodů. Zaprvé mi plně důvěřuje, což asi ovlivnila i ta noc," připustila. "Ale především dlouho musela být v mužském rozhodování a řízení. A její ženská stránka přijímání a otevření se tím trpěla. Natolik až v ní došlo k takové nerovnováze, že se potřebuje někomu plně odevzdat. Potřebuje o ničem nerozhodoat, nic neřídit. Jen být, poslouchat, vnímat, patřit. Odevzdat se."

Jitka, která do té chvíle nevěděla proč, přikývla. Bylo to tak.