ČARODĚJKA GINGER

Zásvětní sny

"Každopádně tě s ní nepustím domů, musela by jsi přespat zde! Chci to mít pod kontrolou! Kdo ví co bude chtít provést?" stanovila Ginger první z podmínek.
"To bys snad šlo, spolu mamku ukecáme," přikývla dívka.
"A pak musím vědět že s tím opravdu souhlasíš?  Ten sen nebude dle tebe, ale dle Elfie. Bude tě moci plně ovládat. A využije vše, co ji tvá mysl nabídne! Bude to hodně divný živý sen. Intenzivní! A těžko říci předem, kam jej povede. I tak to chceš?" zeptala se čarodějka varovně.
"Ano!" přikývla sebejistě dívka , která cítila, že už má napůl vyhráno. Pro zvědavost a touhu poznat kouzla by odsouhlasila cokoliv.
"Dobře. Z pozice čarodějky nechráním nikoho před jeho vastní hloupostí. Snad využiješ tu zkušenost k pochopení sama sebe, protože ten sen bude jistě více o tobě, než o elfii. Ona ti bude průvodcem, zrcadlem, byť asi dost šíleným zrcadlem. Ale i tak zkus zjistit co nejvíce o ní!"
"Zkusím," slíbila Mona nadšeně.
"Mám trošku obavy co ti ukáže, ale bohužel nemám nikoho jiného. Nejraději bych ji vyslechla sama, jenže to nejde. Cítí mou magickou sílu i životní zkušenost. A hlavně rány, které mi život uštědřil, ty by takovou jemnou bytůstku mohly hluboce zranit. Právem má ze mne strach.
Na druhou stranu je jistě bezpečnější být v  moci Elfie ve snu,  než patřit pavouku řádu v realitě," připustila. "Teď už jde jen o to přesvědčit tvou mamku! Můžeme ji říct pravdu, že ti chci ukázat vílu."

Zatím co se dívka připravovala v šeré světničce na noc, čistila zuby u stolu oblečená již jen v noční košili, Ginger seděla na druhé židli a popíjela čaj s odvarem bylinek, které se speciálně namíchala na tuto noc. Přemýšlela o Elfii. Jak se dostala do lidského světa?  Sama o sobě to nemohla dokázat, její moc nebyla dostatečně velká. Musela objevit průchod. Jednu z dávných a  zapomenutých bran, kterou používají šejdíři.
Na co ale moc malé víly určitě stačila, bylo probudit vílu břízky na kraji parku, kterou přesunula k prameništi. To byla pravděpodobně její práce. Pak se nesnažila svou přítomnost moc utajit. A každopádně se sem musela vracet pravidelně. S ranním kuropěním se propadne většina zásvětních tvorů zase zpátky do svého světa. Její přítomnost zde byla omezena jen jediným dnem.
Ginger pohlédla na dívku, která nejistě posedávala na kraji jediné postele.
"Nerozmyslela jsi si to?" zeptala se.
"Ne," odmítla Mona.
"Tak si půjdeme pro Elfii, zapálila lampu a spolu se protáhli pobořenou částí domu do zahrady. Již byla noc, ale rozkvetly strom lehce zářil. Dívka se postavila pod něj a sama se dala do tichého zpěvu. Vzápětí pocítila silný nával emocí. Jako by na ni tvoreček již čekal. Čardějka musela zavést Monu do světnice za ruku a uložit na postel. Pak ji dala vypít uspávací čaj. Sama se posadila na zem k jejím nohám.

Uplynulo několik hodin. Zpocená a odkopaná Mona snila živé sny. Čarodějka stále seděla u jejích nohou, lehce je svírala a hladila kotníky. Sledovala předivo snu. Ginger se neodvážila propojit přímo svou myslí, aby nevystrašila Elfii, ač takto nemohla stíhat vnímat vše. Rychlost horečnatého snění byla zběsilá, vnímala sotva útržkovité obrazy.
S postupující nocí nabíraly sny na intenzitě. Elfie se už zorientovala a dostatečně poznala svou oběť, aby vytahovala okrajové vzpomínky a myšlenky. Či jen náznaky touhy. Za normálních okolností by se dívka již dávno několikrát probudila, ale to Elfie nedovolila. Zpocená dívka se chvěla, sténala, ale čarodějka nezasahovala. Věřila že každá zkušenost je dobrá, pokud to zvládne mysl pojmout. I ta intenzivní či strašidelná.
Hodiny plynuly a v časném ránu, kdy se obloha začala prosvětlovat, to elfii stáhlo zpět do zásvětí. Neměla skutečnou moc šejdířů, kteří po léta navštěvování lidí, uměli žít v lidském světě dlouhodobě.
Jakmile byla drobná bytůstka vtažena zpět, dívka se v úleku probudila a posadila. Kolem byla ještě tma. Nevěděla kde je a co se stalo. Ale čísi ruce ji objaly a sevřely do náruče. Přitiskla se na to lidské tělo a držela se jej. Stále měla pocit, že ji jakási síla vtahuje kamsi do stínů, pod podlahu do hlíny.