ČARODĚJKA GINGER

Duchové města

Pomocí kresby Ginger poznávala skryté věci, ale nadhled z kopce nad chaloupkou jí nic neodhalil. Pavoučí duch zakryl celé město svou sítí. Proto se celé poledne toulala městem a kreslila své podivné obrázky tam.
Ve městech sídlí mnoho duchů. Nejsou na okázalých uličkách a náměstích vznešených domů, ale v úzkých šedých průchodech, v kanálech, opuštěných domech. Nalezla pár opravdu silných přírodních duchů, kočičí, potkaní a neurčitý hmyzí. Na jednom zadním dvorku se povaloval vykrmený démon závisti. Chvilku přemýšlela zda by jej neměla zkusit zahnat, zmírnit napětí které v domě vládlo. Ale nakonec ho nechala být. Cítila, že si jej ti lidé pravděpodobně přivolají stejně brzo zpět, když jej tak urputně vykrmují.
Své hledání skončila nakonec v parku, kde nalezla malou břízku. Ke svému překvapení zjistila, že stromek je probuzený, spjatý s malou stromovou vílou. Ten tenký ještě fialový proutek živořil u kraje silnice. A vzdor mu dal sílu se probudit.
Ginger trvalo hodiny než vyhrabala kořínky, aby obě, vílu i stromek, přenesla na vhodnější místo. Zasadila ji poblíž studánky. Březová a vodní víly si rády pomáhají.

Když se vrátila do domečku, čekala ji tam již Mona. Opírala se o branku zaujatá natolik svým mobilem, že si přicházející čarodějky ani nevšimla.
"Ahoj. Myslela jsem že jsi nemocná?" optala se jí čarodějka.
"Ahoj," pozdravila dívka ještě napůl nepřítomně. "Mám vycházky."
"Proč jsi přišla?" pozvala ji Ginger dál.
"Zajímá mne co se stalo po té, co v Černé škole poznaly, že jsi holka!" vysvětlila. "Prosím! Vyprávěj dál," poprosila.
"Posaď se," nabídla ji čarodějka židli. Dívka na chvíli odtrhla oči od obrazovky a rozhlédla se okolo.
"Jak můžeš bydlet v takové zřícenině," nechápala.
"Jsem čarodějka. Nový či starý, to je jen pozlátko!" vysvětlila Ginger.
Mobilní telefon zapípal a přetáhl pozornost Mony k sobě. Dívka si přečetla vzkaz.
"Je tu vůbec elektřina?" začala ťukat odpověď.
"Ukážu ti svou první zdejší kresbu," navrhla Ginger.  Vytáhla  z torny svůj náčrtník a položila jej na stůl před Monu. Pohled na město a pavoučího ducha který mu vládne.
"FUJ!" odtáhla se dívka. "Co to je?"
"Pavoučí duch, také se mu říká strážce řádu. Je nad každým městem, ale zde je obzvlášť velký. Chytá lidi do svých pavučin, zamotá je do svého vlákna, až je uvězní. Znehybní. Aby mohl odsát všechnu jejich sílu.
"Opravdu to existuje?"
"Jistě," přikývla čarodějka.
"Jak poznám že mne chce chytit?" zajímala se dívka.
"Ale on už tě dávno drží, Mono. Chycenou, obalenou. Skrze tvůj mobil ti sebral svobodu!" vysvětlila Ginger. "Všechny sítě jsou jeho vlákna. Telefon, internet, televize, rádio. I ta elektrická. A má tisíce vábniček. Mobily, televize, počítače."
"Ale já potřebuji telefon ke spojení s přáteli," sevřela dívka svůj přístroj v dlani.
"Naopak, on tě od přátel odděluje! Bavíš se s těmi které jsou daleko, což jde jen napůl a jen skrze síť pavouka. Máš jen iluzi vzdálených přátel. Ale přitom nemáš čas věnovat pozornost těm, kteří jsou u tebe. Tak je postupně všechny ztratíš. Nakonec zůstane jen pavouk a to, co ti sám dá! Jeho iluze. Propojuje tě s ostatníma, jen aby tě udržel ve své moci."
"Díky internetu vím, co se okolo děje!" zkusila to dívka jinak.
"Opět iluze," odmítla Ginger. "Víš co se děje daleko od tebe. Víš věci které neovlivníš, nezměníš. A které tě ani nemohou nijak ohrozit. Víš jen to, co se tě netýká. S těma nemůžeš nic dělat. Jen poslušně viset v síti a sledovat je! Chápěš, takto ti dá dojem že víš, ale nemůžeš s tím nic dělat, jen viset. To mu vyhovuje!
Přehlcuje tě zprávami, aby jsi nevnímala co se děje okolo tebe. Co se tě týká. Věci okolo můžeš měnit. To činí člověka svobodným. Osvobozuje," vysvětlila čarodějka. "Je tak obrovský, protože ho krmí tisíce lidí, patří mu celé město.  Až na pár míst, jako třeba tato chaloupka. Nezapnula jsem tu elektřinu, abych nevolala pavouka.
"Mohu se osvobodit?" zaprosila šeptem Mona.
"Jednoduše," přikývla Ginger "Vypni jej. Odpoj se od něj!"
"To nejde, co když mne bude shánět máma," povzdechla si.
"Ví kde jsi?"
"Ano," přikývla dívka.
"Tak může přijít pro tebe sama a ne posílat vzkaz po pavoukovi! Vypni jej a já ti budu vyprávět, co se stalo po tom, co jsem jim prozradila, že jsem holka."