The boy with brown eyes ✔

-28-

,,Opatrně!" vyjekne Nick, jakmile vystrčím jednu nohu ven z auta. Okamžitě vyběhne ven, oběhne celé auto a více otevře dveře. Pak mě chytne za ruku a pomalu vytáhne z auta. 

,,Víš, že nejsem nemohoucí, že ano? Zvládnu vylézt z auta," protočím nad ním pobaveně očima a pak zabouchnu jemně dveře. Nick mezitím ze zadního sedadla vytáhne spícího Willa, který si roztomile hověl v přenosné kolébce. Jednou rukou pevně nesl našeho syna a druhou si propletl se mnou, přičemž jsme se pomalu blížili do mého bytu. Když jsem pak odemkla, Nick položil Willa na sedačku. ,,Skočím si dát konečně normální sprchu. Zvládnete to tady?" přejedu ze svého syna na Nicka a nejistě pozvednu obočí. 

,,Jasně, že ano," přejde ke mně a uchopí mou tvář do svých velkých dlaní, přičemž tak schová většinu mé tváře. Sladce se usměje a pak se ke mně pomalu skloní a krátce políbí. 

Konečně se zavřu ve své koupelně a shodím ze sebe to oblečení, které mi Nick ve spěchu zabalil, takže si umíte představit tu hrůzu, co mi vybral. Svážu si vlasy do ledabylého drdolu a zavřu se ve své rohové sprše. Prvních pár kapek na mé kůži vyvolají husinu, avšak jakmile se voda dostatečně zahřeje, nechám ji volně padat na krk a záda. Zavřela jsem oči a čelem se opřela o chladné kachličky, které obepínaly většinu sprchy. Bylo to tak uklidňující být doma a ještě k tomu s Willem i Nickem. Koho by napadlo, že to takhle dopadne? Že se Nick kvůli mě rozvede, bude u mého porodu a nakonec se mnou vychová naše dítě? Možná je to hloupé, ale v téhle chvíli jsem se cítila nejšťastnější za celý svůj život. 

Když jsem vylezla ze sprchy, zabalila jsem se do ručníku a se stále mokrým tělem jsem vyšla na chodbu. Ale už při prvním kroku jsem se zarazila. Všude po zemi byly totiž rozházené okvětní lístky, mezi kterými byla vyhrazená cestička ze svíček. Nechápavě jsem nakrčila obočí a rozešla se po cestičce, která mě zavedla až do obýváku. Tam, přímo uprostřed, stál Nick a nervozně přešlapoval na místě. Když si mě ale všiml, rty se mu roztáhly do krásného úsměvu a ihned se uklidnil. 

,,Nicku, co to má znamenat?" uchechtnu se trochu nejistě. Beze slov ke mně přejde a schová mé ruce ve svých velkých dlaních. Upřímně se mi podívá do očí a zhluboka se nadechne. 

,,Porodila si mi syna a je to to nejkrásnější dítě, co jsem kdy viděl a vím, že to zdědil po tobě, protože ty jsi tak krásná, až někdy nemůžu uvěřit, že sis mě vůbec kdysi všimla. Miloval jsem tě už od dětství, vlastně jsem tak nějak vždycky věděl, že jednou chci skončit s tebou. Jsi to nejlepší, co mě kdy mohlo potkat a jen díky tobě vím, že můj život má smysl. Můj smysl jsi ty a teď i náš syn. To jen pro vás mám chuť každý den dýchat. A chci, aby to takhle bylo už navždy. A vím, že je to možná brzy, ale já už nehodlám na nic čekat, protože nechci promarnit ani jedinou vteřinu bez tebe. Už nikdy tě nechci ztratit. Takže Katherine Wilsonová, prokážeš mi tu čest a uděláš mě tím nejšťastnějším mužem na světě? Vezmeš si mě?" v té chvíli zalovil v zadní kapse, klekl si přede mě a v dlani rozevřel malou krabičku s dokonalým prstýnkem. Nemohla jsem tomu uvěřit. Žádal mě o ruku. Klečel přede mnou s prstýnkem v ruce, já jsem před ním stála jen v ručníku a malý Will si klidně pochrupoval v kolébce. 

,,Nicku," vydechla jsem a než stačil cokoli říct, přitiskla jsem své rty na ty jeho. ,,Milionkrát ano," vydechnu do našeho polibku. Ve vteřině je Nick na nohách. Popadl mě kolem pasu a zatočil se se mnou kolem své osy. Když jsme se od sebe konečně odtáhli, chytl mou ruku a navlékl mi můj prsten. 

,,Miluju tě," šeptne. 

,,A já miluju tebe," obmotám ruce kolem jeho krku a on mě schová ve své obří náruči. 

Berte to jako takový malý vánoční dárek :D

Jinak krásné svátky;*