The boy with brown eyes ✔

-10-

Týden plynul a já se ani nenadála a byl pátek. Škola mi ubíhala celkem rychle, jelikož jsem vypnula jakékoli přemýšlení nad Nickem a zaměřila se na učení. Po škole jsem ještě skočila do redakce. David tam s naší angličtinářkou, která zařizovala výtisk novin, řešil nové články, které jsme potřebovali schválit. Potichu jsem si sedla ke svému stolu a pustila si počítač. Měla jsem rozdělaný článek o životním prostředí, který měl být sice až na příští týden, ale neměla jsem moc doma co na práci, takže zabiji čas něčím užitečným. 

Odcházela jsem kolem páté odpoledne. David stále pracoval a když jsem ho chtěla vzít někam na jídlo, odmítl s tím, že má moc práce a že se mi brzy ozve. Asi takhle to bylo v našem vztahu... Vím, že mě miluje a záleží mu na mě, avšak je to děsný workoholik a na redakci mu záleží. Hlavně se snaží o stipendium na žurnalistickou školu. Chápu to. Ze všech stran cítí nátlak a pokouší se ho nějak zpracovat. Brzy ale tohle skončí a vše se vrátí do normálu. 

Vyšla jsem z budovy školy a seběhla těch pár schodů, které mě dělily od chodníku. Jakmile mé nohy dopadly na zem, vydala jsem se na autobusovou zastávku. Zrak jsem upírala na zem přede mnou a v hlavě jsem vymýšlela můj program na víkend. 

,,Kat," ozvalo se za mnou. Ihned jsem se zastavila v chůzi. Srdce jakoby nad tím hlasem vynechalo úder. Pomalu a nejistě jsem se otočila a pohlédla do páru oříškově hnědých očí. Pokusil se o slabý úsměv, ale neopětovala jsem mu ho. Ruce měl strčené v kapsách a opatrně se ke mně blížil. 

,,Co tu děláš?" založím si ruce na hrudi, čímž mu dám najevo svou odtažitost. Zastaví se pár kroků ode mě. Sklopí zrak k zemi a dlouze si povzdychne. 

,,Chvíli mi to trvalo, ale konečně mi to došlo. Kat, vím, že to je komplikované a nemůžu zaručit, že to bude fungovat, ale slibuju, že se o to pokusím. Chybíš mi každou vteřinu, co ti nejsem poblíž a nemůžu snést pomyšlení, že by to mělo jen tak skončit. Miluju tě a nechci tě znovu ztratit," ani nevím jak, ale už nás od sebe dělilo jen pár centimetrů. Bez dechu jsem naslouchala jeho slovům, přičemž mé srdce bilo jako o závod. 

,,Ale já-" pokusila jsem se zakroutit hlavou, avšak Nick mě hned zarazil. 

,,Žádné ale. Jednou jedinkrát se alespoň pokus udělat to, co chceš a ne to, co bys měla. Zkus to," pomalu vztáhl ruku a jemně se dotkl mé tváře. Palcem mi přejel po rtech, přičemž se mu zadrhl dech. Oči jsem upírala do těch jeho, které dychtivě sledovaly má ústa. Celé tělo se mi chvělo nedočkavostí. Lehce se ke mně sklonil a spojil naše rty v polibek. Musela jsem se vyzvednout na špičky, abych mohla obmotat ruce kolem jeho krku a víc si ho k sobě přitáhnout. Paže obalil kolem mého pasu a pevně mě ve svém náručí sevřel. Cítila jsem, jakoby v mém těle vybuchl obrovský ohňostroj, který probudil k životu jíž dávno zapomenutý roj motýlků, co se mi rozletěl do břicha. Přála jsem si, aby ta chvíle trvala věčně. Abychom se od sebe nemuseli nikdy odtrhnout. 

,,Co to děláš?!" vyjekne mužský hlas kousek od nás. Okamžitě Nicka od sebe odstrčím a pohlédnu do překvapené tváře svého přítele. Davidovi oči nepřetržitě tikaly ze mě na Nicka a v hlavě se snažil přijít na to, co to právě viděl. 

,,Já ti to vysvětlím," zamumlám stále přikovaná k zemi. Zabralo mi chvíli, než jsem se konečně dokázala pohnout. David se ale otočil a bez okolků se rozešel ke svému autu. Už z jeho chůze bylo poznat, jak moc byl rozzuřený. Nestarala jsem se, co je s Nickem a rychle Davida předběhla, abych ho donutila se zastavit. ,,Davide, prosím, vyslechni mě. Nick je můj starý kamarád a já ho nedávno potkala-" začala jsem mu nepřetržitě vysvětlovat celou situaci, ale jedním pohybem ruky mě zastavil. 

,,S kamarády se nelíbáš. Nemůžu uvěřit, že si mi to vážně udělala!" křikne vztekle. Se slzami v očích jsem se natáhla pro jeho dlaň, ale prudce s ní škubl a vytrhl se mi. Chladně mě obešel a došel k autu. 

,,Neodjížděj. Zkusme si o tom promluvit. Prosím," znovu ho doběhnu. David se zastavil v činnosti a na vteřinu ztichl. Když ke mně znovu vzhlédl, jeho výraz byl klidnější, ale plný bolesti. 

,,Myslím, že tohle nedokážu. Nemůžu to teď řešit," zakroutí hlavou. V té chvíli se zastavil můj pláč a jen jsem na něj nečinně hleděla. 

,,Takže konec?" vydechla jsem tak potichu, že jsem nebyla jistá, jestli mě slyšel. 

,,Já nevím. Nikdy jsem v takovéhle situaci nebyl. Nevím, co si počít. Potřebuju prostor. Asi si to potřebuju celé promyslet," s pokrčením ramen nasedl do auta. Naposledy se na mě podíval a pak zabouchl dveře a rychle nastartoval. Stála jsem na prázdném parkovišti a hleděla, jak v dálce mizí jeho auto. 

,,Mrzí mě to, Kat," hlesl Nick za mnou. 

,,Je to skvělý kluk. Tohle si nezasloužil. Nemělo se to stát," zakroutím hlavou. Nebylo mi tak líto, že jsme se rozešli, ale spíš mě mrzelo, že jsem Davidovi ublížila. Obzvlášť teď, kdy na takovéhle věci neměl čas. 

,,Promiň," dlaněmi pevně uchopil má ramena a otočil si mě k sobě čelem. 

,,Ne," zamumlala jsem. Zmateně nakrčil obočí. ,,Říkala jsem ti, že tohle," ukázala jsem prstem na nás dva. ,,nikdy nebude fungovat. Smiř se s tím, Nicku." vyděšeně mě pustil a já od něj o kus odstoupila. ,,Neměl si sem jezdit. Kdyby si nepřijel, nic z toho by se nestalo," pažemi jsem objala své tělo a zahleděla se do země, abych nemusela čelit hloubce jeho očí. 

,,Takže je to má vina?" tón jeho hlasu byl ublížený a vyčítavý zároveň. Mlčela jsem, což mluvilo za vše. ,,Chtěl jsem, aby to fungovalo. Ale ty-" zarazí se. ,,Při první příležitosti si to vzdala," i v jeho hlase jsem cítila chlad. Na vteřinu zaváhal, ale nakonec se ke mně otočil zády a odpochodoval pryč. Nasedl do svého auta a já pozorovala, jak i on mizí v dálce.

Krásný večer ;*