Dny plynuly jako voda a než jsem se nadála byl tu pátek. Babičin pohřeb. Hned, jak jsem se probudila, byla má nálada skleslá. Ani počasí tomu nijak nepomáhalo. Obloha byla zatažená šedým závěsem. Dala jsem si rychlou sprchu a seběhla dolů na snídani. Jak jsem sešla poslední schod, otevřely se vchodové dveře a do domu vešel táta.
,,Tati," zlomil se mi hlas a ihned jsem mu vpadla do náruče. Neplakala jsem. Byla jsem smutná, to ano, ale většinu slz jsem už vypotřebovala. Potřebovala jsem jen pevné otcovské objetí.
,,Bude to dobré, holčičko. Jsi silná. Dneska to zvládneme. Vsichni- společně," šeptl mi do ucha a těsně, než se odtáhl, mě líbl do vlasů. Bok po boku jsme vešli do jídelny. Trevor tátovi vběhl do náruče hned, jak jsme prošli dveřmi. Vzal si ho do náruče a jednou se s ním zatočil. Pak přešel k mamce a sladce ji políbil, nad čímž se Trevor směšně zakřenil. Poplácal dědu po zádech a odložil svého syna do jeho židle na krmení. Snídaně proběhla poměrně v tichosti. Když jsem se později vrátila do pokoje, na posteli mi leželi černé šaty. S mamkou jsme je vybírali na karneval v prváku na střední. Nenapadlo by mě, že je použiju na něčí pohřeb.
Když jsem na sebe do zrcadla hleděla naposledy, zdála jsem se šťastná. Úsměv nešel z mých rtů setřást. Teď jsem se topila v temnotě tmavých šatů, ve tváři kamenný výraz, skleněné oči.
,,Kat, vyrážíme!" ozve se ze zdola od schodů. Naposledy jsem se zhluboka nadechla a popadla černé psaníčko. Seběhla jsem dolů a společně jsme vyšli z domu. Děda už seděl ve svém starém kombíku a upřeně hleděl na volant.
,,Pojedu s ním," obeznámím mamku. Chápavě s malým úsměvem přikývne a nasedne do našeho auta. Táta usadí Trevora do autosedačky a pak se ujme místa pro řidiče. Já si sednu vedle dědy jako spolujezdec.
,,Nevadí, že ti budu dělat společnost?" slabě se pousměju a dotknu se jeho dlaně. Zakroutil hlavou a natáhl se, aby mě mohl políbit do vlasů. Cítila jsem skrz ten dotek veškerou vděčnost. Rozklepanými prsty nastartoval a vyjel od domu. V autě panovalo klidné ticho. Nepokoušela jsem se ho však přerušit. Věděla jsem, že ho děda potřebuje a na útěchu mu stačí, že tu s ním sedím. Zastavili jsme na malém parkovišti poblíž kostela. U vchodu na hřbitov stalo pár lidí včetně mých rodičů a bratra. Zahlédla jsem i Megan. Společně s dědou jsme k nim přešli.
,,Ahoj," šeptnu ke své kamarádce a vřele ji stisknu dlaň. Nepustila jsem ji do doby, než jsme přešli k hrobu. Díra nebyla moc hluboká, protože to byl hrob jen na urny. Už uvnitř byla babičina rodina. Všichni jsme se obestavěli kolem, já se schovala v tátově objetí. Kněz začal s klasickými srdceryvnými slovy a ke konci přistoupil děda a položil urnu s popelem babičky dovnitř. V té chvíli se mi z očí spustily slzy a nešly zastavit. Nějací muži zavřeli víko a byl konec obřadu. Ostatní, včetně nás, nahoře zapálili svíčku a položili květiny nebo věnec. Zabořila jsem tvář do Meganina ramene a chvíli u hrobu plakala. Ona mě jen chlácholivě hladila po vlasech. Nakonec jsme se spolu vrátili k bráně, kde byli všichni ostatní a vyznávali naší rodině svůj smutek.
,,Kat," zaslechla jsem jeho hlas. Nick stál kousek od davu lidí a upíral na mě svůj smutný a soucitný výraz. Ihned jsem k němu doběhla a vpadla mu do náruče, kterou mi bez zaváhání oplatil. ,,Je mi to tak moc líto," šeptl a ještě pevněji mě stiskl. Brzy jsem se odtáhla.
,,Nevěděla jsem, že přijdeš," až teď jsem si všimla jeho obleku i kravaty. ,,Byl jsi tu celou dobu?" vydechnu překvapeně.
,,Měl jsem ji rád. Navíc mi bylo jasné, že budeš potřebovat oporu. Kromě tvé rodiny a Megan," kývl na zrzku za námi, která mu pozdrav oplatila úsměvem.
,,Děkuju," šeptnu. Nevím, jak jsem se v té chvíli přesně cítila, ale bylo mi jasné, že to něco znamenalo. Nick přišel. David ne. Dnes se vlastně ještě ani neozval. Rozešli jsme společně k naší rodině a Nick přistoupil k rodičům a dědovi.
,,Zdravím. Moc mě vaše ztráta mrzí a věřte, že i mě bude moc scházet," řekl. Děda si ho vtáhl do objetí a pevně ho stiskl.
,,Ach Nicku, moc ti děkujeme," pousmála se mamka a taky ho objala. ,,Zlato, pamatuješ si na Nicka? Kamarád Kat," připomněla tátovi.
,,No jistě. Rád tě zase vidím, Nicku. Vyrostl z tebe muž. Budeme všichni moc rádi, když se u nás stavíš na smuteční večeři," pevně si potřásli dlaněmi a táta ho navíc poplácal po rameni.
,,To nemůžu odmítnout. Děkuji," pousmál se. Znovu se vrátil ke mně a spolu i s Megan jsme se dali do řeči. Brzy to vše skončilo a dav se rozpustil. Dojeli jsme k nám domů. Pár lidí, které jsme pozvali, s námi společně vzpomínali na babičku a dělali nám společnost. Megan se stále držela u mě a s Nickem se pokoušeli mě přivést na jiné myšlenky. Byla jsem jim oběma za to moc vděčná.
Když slunce zapadlo a vystřídal ho na nebi měsíc, ulice poteměly a vše kolem utichlo, usedli jsme všichni k večeři. Já vedle Megan, Nick s Trevorem naproti nám a naší s dědou naproti sobě. Táta s Nickem se pokoušeli navázat nezávaznou konverzaci, do které se všichni občas připojili. Nakonec už bylo moc pozdě a většina se vydala domů. Když zmizela i Megan, zbyl tu s naší rodinou jen Nick. Pomohl s úklidem a pak si dal s tátou a dědou na verandě pivo.
,,Nick je opravdu moc milý," ozvala se mamka. Skládala jsem nádobí do myčky, zatímco ona uklízela stůl a prázdné láhve od piva.
,,Jo, to je," přikývnu a pousměju se.
,,Nechci vyrušovat, ale už musím vyrazit domů. Naši by se o mě strachovali," vyruší nás Nick. Mamka ihned vše odložila utíkala ho obejmout.
,,Děkuji, že si přišel a pomohl nám. Bylo to od tebe moc milé. Snad se nevidíme naposledy," vyměnili si úsměvy. ,,Běž ho vyprovodit. To nádobí dodělám," mrkne na mě mamka. Vyjdeme tedy spolu z domu a zastavíme se u jeho auta.
,,Děkuju ti. Byl jsi dnes tak milý a myslím, že si tě má rodina znovu oblíbila," uchechtnu se. Nick se se smíchem podrbe ve vlasech a opře se o auto.
,,Chtěl jsem tu dnes být pro tebe. Nic důležitějšího není," hlesl a jemně se dotkl mé tváře. ,,Musím vyrazit," spustil ruku podél těla a vytáhl si z kapsy klíčky od auta.
,,Dobře," kousek jsem dostoupila a nechala ho auto odemknout. Když se ke mně ale otočil, aby se rozloučil, něco se ve mě zlomilo. Celý den tu pro mě byl, byl tak milý a navíc ten náš společný den v lese. Ať jsem si to chtěla přiznat nebo ne, něco jsem k němu cítila a stále to ve mě rostlo. Dotkla jsem se jeho zátylku, za který jsem si ho k sobě přitáhla blíž a spojila naše rty. Překvapeně pootevřel ústa a začal spolupracovat. Líbala jsem ho se všemi city, které jsem v té chvíli cítila. Ruce položil na mé boky a jemně je stiskl. Natiskla jsem ho na dveře auta a ještě víc jsem náš polibek prohloubila. Než jsem se odtáhla, slabě jsem ho kousla do spodního rtu. Nemohla jsem se přestat culit.
,,Ale-" nadechl se ke slovům, avšak rukou přes jeho pusu jsem ho umlčela.
,,Já vím, co jsem řekla. Chci ale, abys věděl, že dnešek pro mě hodně znamenal," řeknu rozhodně. Ještě jsem ho krátce políbila a pak jsem ustoupila a koukala, jak odjíždí. S úsměvem na rtech jsem vešla dovnitř a ačkoli to měl být náš nejhorší den, všichni se zdáli spokojení. Proto jsem i s úsměvem ulehla do postele. Stále jsem na rtech cítila jeho polibky a na bocích jeho doteky. Bylo těžké jen tak usnout. Natáhla jsem se proto po jeho mikině. Oblékla jsem si ji a nos zabořila do límce. Stále voněla po něm. Nemohla jsem se toho nabažit. A ačkoli jsem se cítila plná energie, v náručí jeho mikiny jsem usnula skoro okamžitě.
Tak jaký na to máte zatím názor?:D
ČTEŠ
The boy with brown eyes ✔
Romance,,Kat?" ozval se dost povědomý hlas. Zpod řas jsem se podívala na kluka, kvůli kterému jsem páchla jako pivovar a ihned se zahleděla do zářivě oříškových očí. V té chvíli jsem se cítila zase jako ta třináctiletá holka, která s tímhle klukem běhala p...
