The boy with brown eyes ✔

-6-

,,Jsme tu," vydechl. Zastavili jsme u silnice na kraji lesa. Věděla jsem, co to je za místo. V podstatě jsme tu strávili naše dětství.

,,Nemůžu uvěřit, že to tu stále je," zastavíme se zhruba uprostřed lesa na malé mýtině. V korunách menších stromů stál malý domek. Stavěli jsme ho s Nickovým strýcem, který je truhlář. Bylo to naše tajné místo a byli jsme tu snad každý den. Hned po škole jsme běželi sem. Nad tím domkem jsem dostala svou první pusu. Tam jsme se políbili. Musel si to pamatovat.

Rozhlédla jsem se kolem. Stromy kvetly barevně, vonělo to tu po mechu a v dáli byla slyšet řeka. Zatočila jsem se podél své osy, abych si to tu celé prohlédla a pohledem se zastavila na Nickovi. V jedné ruce držel piknikový koš, druhou měl zastrčenou v kapse a s úsměvem mě pozoroval.

,,Občas jsem zajdu, když chci být sám nebo si potřebuju srovnat myšlenky. Nedávno jsem sice musel vyměnit podlahu, ale jinak to celé pořád drží," přejdeme k ručně vyrobenému žebříku. Nick vyleze jako první. Když lezu já, u konce mi pomůže nahoru. Sedneme si k malému zábradlí a nohy necháme volně padat dolů. Nick vytáhne obsah košíku a rozprostře ho mezi nás. Nepřetržitě jsme si povídali, do toho ochutnávali vše, co Nick připravil a já popíjela domácí limonádu.

,,To ne! To si neudělal!" vyprsknu a skoro se limonádou zakuckám.

,,Ale jo! Byl jsem vyděšený. Upíralo se na mě snad stovka párů očí a já byl nervózní. Úplně jsem zapomněla svůj text a tak jsem začal repovat. Proto nikdy nehraju ve školních představeních," zasměje se a hodí si do úst další jahodu. ,,Někdy přemýšlím, jaké by to bylo, kdybys tu byla ty," hlesne se zrakem upřeným do hloubky lesa kolem nás. ,,Možná bys mě při tom repování zastavila a ušetřila mě tak velkého trapasů, který se se mnou táhl celou základku," zažertuje, aby odlehčil svá slova. Znovu se pousměju.

,,Možná," přikývnu. ,,Mrzí mě, že jsem tě tu nechala a neozvala se. Mohli jsme zůstat přáteli," povzdychnu si. Sklopím zrak na své spojené ruce položené v klíně.

,,Čas se vrátit nedá. Ale teď tu jsi a máme ještě před sebou další výlet," opatrně se dotkne jedné mě dlaně a odhodlaně ji stiskne. Srazili jsme se pohledy a nějakou chvíli jsme se ani jeden nehnul. ,,Tak pojďme," přerušil naše spojení. Vše jsme sbalili a vrátili se k autu. Nick mi znovu otevřel dveře a rozjeli jsme se po cestě dál do lesa. Nakonec jsme zastavili u další lesní cesty. Ať jsem ale v myšlenkách pátrala sebevíc, nemohla jsem si vzpomenout, kam cesta vede. Nick mě bez váhání popadl za ruku a vedl mě cestou do lesa.

,,Takže mě tu chceš zabít a pohřbít?" zažertuju. Nick se ke mně s pootevřenou pusou otočí.

,,Počkej, ty si to tu nepamatuješ?!" vypískne pobaveně. Nejistě zakroutím hlavou. ,,Pane bože. Zklamala si mě, Kat," hraně zakroutí hlavou a dělá na vteřinu uraženého, než se znovu usměje. Po pár minutách cesty jsem z dálky uslyšela šumění a hluk. Zamračeně jsem přemýšlela, než mi to došlo.

,,Vodopád!" křiknu radostně. V té chvíli se dáme oba do běhu, abychom tam byli co nejdříve. Okamžitě se mi naskytl pohled na průzračně modrou vodu. Tlusté prameny padaly přes ostré kameny z vrchu dolů a s ránou narážely do rovné hladiny. Kolem se pyšnilo zelené rákosí, ve kterém žilo hned několik druhů obojživelných živočichů. Pod nohami mi křupaly malé oblázky, kterými jsme jako děti vytvářeli na hladině žabky.

S uchvácenou tváří jsem si to celé prohlížela a radostně se usmívala. Nick vedle si bez váhání rozvázal tenisky a odkopl je stranou.

,,Co to děláš?" zamračím se nechápavě. To už si stahoval kraťasy.