The boy with brown eyes ✔

-13-

Když jsem druhý den ráno otevřela oči, okamžitě mě oslepily zářivé sluneční paprsky. Vystřelila jsem do sedu a hned se chytla za hlavu. Do spánků mi vystřelovala tupá bolest. Prsty jsem si prohrábla rozcuchané vlasy a dlouze si zívla. Odhodila jsem peřinu na druhou polovinu postele a spustila svá holá chodidla na měkký koberec. Stále v pyžamu jsem vyšla z pokoje a zamířila do kuchyně.

,,Dobré ráno, princezno," usměje se na mě vesele děda. Kolem očí a na čele mu vyskočí pár vrásek. Promne si prsty svou šedivou bradku.

,,Dobré," utrousím tiše. Při každém slovu jakoby do mé hlavy někdo udeřil kladivem. S úšklebkem mi podá sklenici se studenou vodou, ve které se topila šumivá tabletka. Jakmile se nadobro rozpustila, dychtivě jsem popadla sklenici a na jeden nádech ji celou vypila. Ani jsem si do té doby neuvědomila, jak moc vyschlo v krku mám.

,,Bavila jsi se včera dobře? Neslyšel jsem tě přicházet," podotkne. Převezme si ode mě skleničku a místo ní mi podá hrnek s černo černou kávou a talíř s míchanými vajíčky.

,,Bylo to fajn. S Megan je sranda," uchechtnu se. ,,Zdá se, že je teď tak trochu zamilovaná. Seznámila mě s klukem, co vlastní bar, kde jsme byli a nedokázala o něm přestat mluvit," vyprávím mu o včerejší noci, zatímco on mi se zájmem naslouchá. ,,Myslím, že to je mezi nimi vážné," dodám nakonec.

,,A co ty?" zarazím se ve žvýkání. Chvíli na něj nechápavě civím, než dokoušu své sousto a polknu.

,,Jak to myslíš?" nakrčím obočí. ,,Co já?"

,,Dlouho jsem neslyšel o žádném chlapci. Jak víš, z tvé matky toho moc nedostanu, proto se ptám rovnou tebe," vysvětlí. Slabě se pousměje a usekne si ze své kávy, načež se opře o kuchyňský pult.

,,Nemám na kluky moc času. Však víš, bylo toho teď hodně. Maturita, vysoká, praxe v nemocnici. Musím se na to soustředit," pokrčím rameny. Znovu si do úst vložím další sousto a dám se do žvýkání.

,,Neměla bys na sebe být tak přísná. Jsi mladá a zažíváš nejlepší období svého života. Vím, že si chceš splnit sen stát se lékařkou, ale mysli na to, že k životu potřebuješ i zábavu. Co jiného ti pak zbude, až budeš stará?" jeho pohled byl starostlivý a hlas hluboký. Upřímně na mě upíral svůj pohled, aby mi do paměti vryl svá slova. Nakonec se znovu napil a pohlédl ven z okénka do zahrady.

,,Potkala jsem včera Nicka. Pamatuješ si na něj? Vysoký brunet," vyhrknu zničehonic. Najednou jsem měla děsnou potřebu mu dokázat, že mám v životě i jiné věci.

,,No jistě. Občas se tu zastaví, aby mi pomohl se zahradou. Tvá babička ho měla moc ráda," pousměje se. Najednou se cítím, jako bych se v té židli ztrácela. Jakoby všechno kolem mě bylo obrovské a já byla maličká. Nikdy by mě nenapadlo, jaký vztah může mít Nick s mými prarodiči. Neměla jsem o tom všem ani tušení.

,,O tom jsem nevěděla," přiznám tiše. Děda přesune svůj pohled zpět na mě a znovu se ušklibne.

,,Tvá babička vždy doufala, že si vezmeš někoho, jako je on. Tvrdila, že se v jeho očích leskne čistá láska a čeká na den, kdy na tebe bude znovu moct pohlédnout a předat ti ji. Měla ho moc ráda," tentokrát se vrásky objevily i na tvářích. Na vteřinu se zdál tam moc ustaraný.

,,Nicméně s ním jdu dnes na večeři. Popovídat si, jako dřív. Ale slibuju, že zítra jsem jen tvá a uděláme si skvělý den," ujistím ho. Napřáhne ke mně svou dlaň a jemně mě pohladí po tváři.

,,Čím jsi starší, jsi stále víc podobná své matce. Obě jste tak krásné," hlesne s úsměvem.

,,Máme to po babičce," šeptnu. Má slova zůstanou viset ve vzduchu. Brzy jeho ruka spadne z mé tváře a opře se o plochu před ním.

,,To ano," přitaká. Otočí se ke mně zády a pustí se do mytí nádobí. Zdalo se, že potřeboval chvilku, aby se trochu sebral a zahnal náhlý příval smutku. Když se ke mně ale po nějaké době znovu otočil, jeho tvář byla zase veselá. ,,Dnes ráno jsem mluvil s tvou matkou. Tenhle víkend se tu zastaví a nechají nám tu Trevora," obeznámí mě. ,,Prý se mu po tobě stýská," uchechtne se a já s ním.

Po snídani se mi trochu ulevilo, proto jsem se dala dokupy a strávila s dědou celý den na zahradě. Pomohla jsem mu vytrhat plevel kolem růží a kopretin a nakonec jsem vše zalili. S heřmánkovým čajem jsem později seděla vedle něj na verandě a naslouchala jeho slovům. Předčítal mi z jedné ze svých oblíbených knih básní. A i když se moc snažil nedat své city najevo, věděla jsem, že tohle dělávali i s babi a že mu to chybí.

Den se chýlil k večeru, proto jsem zapadla do pokoje a dala se do příprav. Osprchovala jsem se, upravila si vlasy a lehce jsem se nalíčila. Nějakou dobu jsem se přehrabovala ve skříni, než jsem veškeré snahy vzdala a přizvala si na pomoc dědu. Společně jsme vybrali černé džíny s vyšším pasem a bílé tílko s tenkými ramínky. Vlasy jsem sepnula do culíku a pár pramenů nechala padat podél mé tváře.

Přesně včas, kdy jsem si strkala do kabelky vše potřebné, se domem rozezněl zvonek. Skrz otevřené dveře jsem slyšela dědovy kroky, za nimiž následovalo otevírání dveří. Brzy jsem zaslechla jejich hlasy, ale nedokázala jsem rozehnat, o čem si povídají. Přehodila jsem si popruh kabelky přes rameno a naposledy se prohlédla v zrcadle. Sebejistými kroky jsem vyšla po schodech do haly, kde se nacházel můj dnešní doprovod. Uvolněně, s rukama v kapsách, si povídal s mým dědou o zahradě, když si mě všiml. Oba utichli a přesunuli své pohledy na mě. Nick se rozzářeně pousmál.

,,Co?" nadzvednu nejistě obočí. Očima přejedu po svém dnešním outfitu, abych se ujistila, že je vše v pořádku.

,,Jsi krásná," vydechne a nevinně pokrčí rameny. Děda vedle něj se spokojeně usměje, načež nás vyprovodí že dveří, které za námi hned zavře. ,,Můžeme?" pobídne mě k jeho autu, kde mi zdvořile otevře dveře a pomůže mi na místo spolujezdce. S přikývnutím nastartuje své auto, kterým mě vezl i před dvěma lety a vyjede z naší příjezdové cesty vstříc večeru.

Poslední týden před námi :(