The boy with brown eyes ✔

-8-

Tentokrát mě ze snění probudila velká rána. Skrz otevřené okno jsem ze zahrady slyšela, jakoby spadla nějaká hromada dřeva. Vylezla jsem proto z postele a vystřelila na chodbu. Seběhla jsem schody po dvou a stále v pyžamu jsem vyběhla na zahradu. Děda stál nad hromadou prken a rozčileně si mumlal něco pod vousy. Pak do kupy kopl a znovu něco zanadával.

,,Jsi v pořádku, dědo?" opatrně k němu bosky přejdu. Upřu na něj milý, ale starostlivý pohled. S povzdechem si sedne na rozvrzavělou židli stojící opodál a z kapsy vytáhne zmuchlanou krabičku cigaret. Jednu vyndá a za pomoci sirek si jí zapálí. Děda nikdy nekouřil. Maximálně jeden doutník na vánoce.

,,Babička chtěla, abych opravil kumbál na dřevo. Otravovala mě tím celý rok a já nebyl schopný to udělat," hlesne. Zrak upíral na půdu pod nohami. Dlouze potahoval z cigarety a kouř pak vyfoukl co nejdál ode mě.

,,Je to jen stará bouda. Určitě ji na tom tak nezáleželo. Milovala tě a nechtěla tě do toho nutit," pronesu pomalu. Dávala jsem si dobrý pozor, jaká volím slova, abych se ho nijak nedotkla. ,,I já se na sebe zlobím, že jsem za vámi nejezdila častěji. Měla jsem to tu tak ráda a pro hloupé vzdělání jsem na to zapomněla. Chybí mi, ale když tu jsem, cítím ji. Cítím ji v kuchyni, ve zdech domů i tady na zahradě. Vím, že je s námi a je ráda, že tu jsme tak pohromadě," pousměju se. ,,A jestli chceš, pomůžu ti to opravit," na vteřinu nastalo ticho. Děda odhodil cigaretu, botou ji zašlápl a natáhl se po mé ruce. Stáhl si mě na klín a pevně mě objal.

,,Víš, často mi ji připomínáš. Ty i tvá matka," řekne proti mým vlasům, kam mě následně políbí. Skočím se rychle převléknout a vyčistit zuby. Vlasy si stáhnu do culíku a vrátím se zpět na zahradu. Pomáhala jsem dědovi prkna obrousit i natřít. Pak se probudil taťka a pomohl nám je přibít místo těch starých. Brzy byla bouda jako nová.

Zbytek dne jsem strávila s Trevorem na zahradě. Hráli jsme si a nebo jen tak leželi v trávě pod stromy a já mu vyprávěla vymyšlené příběhy. K večeru jsem se ale začala chystat. Svázala jsem si vlasy do vysokého culíku, nalíčila se a oblékla se. Zvolila jsem lehce upnuté černé šaty, přes které jsem přehodila džínovou bundu. Do malé kabelky jsem si naházela pár věcí. Když jsem se na sebe podívala, vyplula na povrch jedna myšlenka. Budu se Nickovi líbit?

Ačkoli jsem byla zmatená z toho, co k němu cítím,věděla jsem, že to je silnější, než cokoli, co jsem kdy cítila. Na druhou stranu zítra se vracíme domů, kde na mě čeká David.

,,Zlato, Nick je tady!" zaslechnu mamčin hlas. Brzy se ozve zvonek a hlasy z haly. Naposledy se celá prohlédnu a vyběhnu z pokoje. Už od půlky schodiště jsem ho viděla. Měl na sobě černé kraťasy a bílé tílko. Kolem hlavy si uvázal šátek a vlasy nechal trčet vzhůru. Musela jsem se nad jeho vzhledem pousmát.

,,Ahoj," upozorním na sebe. Mamka nás zvědavě pozorovala a čekala, co se stane.

,,Sluší ti to," pronesl slušně. Mamka okamžitě souhlasila s ním. Na pár minut nás zdržela otázkami, ale brzy jsme se konečně mohli vydat k jeho autu. ,,Měla by tam být i Megan a holky," prolomil ticho v autě. Obdařila jsem ho jedním svým úsměvem a pak jsem pohled stočila ven z okénka. ,,Děje se něco?" svraští na mě obočí, když si dovolí na chvíli odtrhnout zrak od silnice.

,,Jen přemýšlím. Něco jsem ti řekla a včera to tak nějak porušila. A ráda bych to porušila znovu a znovu, ale je tu ta skutečnost, že zítra odjíždím a vlastně ani nevím, kdy se zase vrátím," povzdychnu si. Zrakem jsem přejížděla po nebi. Slunce pomalu zapadalo a vytvářelo tak rudé obláčky červánků. Ulice potemněly a vysoké lampy se probouzely k životu.

,,Brooklyn není daleko," podotkne.

,,Ale mám školu a potřebuju se připravovat na vysokou. Jediné, co právě teď nepotřebuju, je nějaké rozptýlení," Nick po mých slovech zmlkne. Znovu se autem rozlehne ticho. Brzy jsme vyjeli do ulice, odkud už z dálky byla slyšet hlasitá hudba. Po chodnících se k rozzářenému domů blížili lidé v našem věku. Zastavili jsme kousek od hlučného davu a vystoupili. Bok po boku jsme se blížili k večírku.

,,Víš co? Zapomeň na vše, co jsem řekla. Chci si dnešní večer užít a to co se má zítra stát, necháme na našich budoucích já," přeběhnu ho a zaterasím mu tak cestu. Vesele se zazubim, díky čemuž se dá do úsměvu i on.

,,Dobře," souhlasil. Bez váhání jsem ho chytla za ruku a vydala se dovnitř domů.

,,Kat!" vypískne holčičí hlas. Ihned se ke mně nahrne přiopilá Megan a padne mi kolem krku. ,,Nicku," mrkne na mého společníka. ,,Pojď, musíš se se všemi pozdravit," zatahala mě za ruku. Otočím se na Nicka, který mi naznačí, že se tu chce porozhlédnout.

,,Páni, Kat dorazila!" výskne Mia opřená v Kiřině náručí. Sofi seděla mezi svým přítelem a Ariou a zdálo se, že už jsem všichni lehce opilí. Chvíli jsem si s nimi povídala, ale brzy jsem se začala rozhlížet. Očima jsem přejížděla po všech lidech kolem a hledala mezi nimi Nicka.

,,Musím si odskočit," omluvím se u ostatních a vydám se do výru večírku. Prohledala jsem celé přízemí, ale nikde nebyl. Nakonec jsem po schodech zamířila do patra. Otevřela jsem první dveře, co jsem našla, které podle mého myšlení měla být toaleta. Ale nebyla. Byl to něčí pokoj. Celý byl ponořený do tmy, kterou prořezávaly měsíční paprsky. Na druhém konci jsem si všimla dvou postav. Jednou z nich byl Nick a stál nebezpečně blízko nějaké blondýně. ,,Pardon," kuňkla jsem a raději rychle zavřela. Seběhla jsem schody a okamžitě jsem vystřelila z domu. Do očí se mi hrnuly povědomé slzy. Zlobila jsem se na sebe, že jsem si dovolila kvůli němu plakát. Že jsem si dovolila k němu něco cítit.

,,Kat, počkej!" křikl za mnou jeho hlas. Místo jeho rad jsem udělala pravý opak a přidala do kroku. Samozřejmě byl ale rychlejší a brzy mě dohnal. Tentokrát mi zastoupil cestu on. ,,Špatně sis to vyložila," natáhl se po mé paží, ale pohotově jsem ucukla.

,,Špatně vyložila? Jak jsem si, podle tebe, měla vyložit to, že jsem tě našla v temném pokoji s nějakou prsatou holkou, zatímco já na tebe naivně čekala dole?" o krok odstoupím a založím si ruce na hrudi, abych si udržela dostatečný odstup.

,,Byla to jedna holka z mé minulosti. Alice. Nějakou dobu jsme spolu byli, ale to už je dávno. Nic k ní necítím. Ne to, co k tobě. Chtěla si promluvit a tak jsme šli někam, kde je klid, ale spala tam nějaká opilá holka a tak jsme ji nechtěli budit. Proto ta tma. Přísahám, že se nic nestalo a ani to nebylo v plánu," upřel na mě své zoufalé oči. Mohla bych se v hloubce jejich hnědi topit. Možná bych kvůli jeho očím podlehla, odpustila mu. Ale stejně tu byla ta krutá realita.

,,Nicku, ať to bylo jakkoli, nezáleží na tom. Ať chci nebo ne, zítra odjíždím a tohle poblouznění by vyprchalo. Bude lepší ukončit to dřív, než to vůbec začne," hluboce se nadechnu a s výdechem ho obejdu.

,,Nedělej to. Ne znovu," šeptl. Kdybych se otočila, znovu bych pohlédla na toho malého chlapce, který stál tenkrát u našeho domu a se slzami v očích sledoval naše vzdalující se auto. Znovu jsem tomu nemohla čelit. Slzy se mi bez zábran kutálely po tvářích. Přidala jsem do kroku a přála si jen, abych byla co nejdříve doma. Doma v Brooklynu.

Doufám, že si užíváte poslední týdny volná:))