The boy with brown eyes ✔

-16-

Opatrně strčím klíč do dveří a odemknu. Velice pomalu, abych zamezila vrzání, dveře otevřu a zapadnu dovnitř. Ještě stihnu Nickovi zamávat, než za sebou zavřu dveře a zuju si tenisky. Po špičkách se vydám ke schodům, ale zarazí mě dědův hlas. 

,,Ztracená vnučka se nám vrátila," jeho pobavení se odráželo i v hlase. Dlouze jsem si povzdychla a nakonec se otočila o sto osmdesát stupňů. Vydala jsem se ke kuchyni a se svěšenými rameny se usadila naproti němu. 

,,Doufala jsem, že budeš ještě spát a já se ušetřím tohohle trapného okamžiku," povzdychnu a svěsím hlavu do rukou položených na desce jídelního stolu. 

,,Kat, broučku, jsi už dospělá. Nevadí mi, že si se vrátila až dnes ráno," uchechtne se a až příliš dlouze se napije kávy. ,,Mimoto já vstávám vždy brzo. To by si už mohla vědět," ušklíbne se. 

,,Já vím," protočím oči, čímž mu ukážu mé zářivé bělmo. ,,Budeš mě teď zpovídat?" zeptám se nejistě. Jediné, co opravdu nesnáším je, když mě někdo z rodiny zahrnuje salvou otázek, které se většinou týkají mého milostného života. 

,,Měl bych?" pozvedne na mě obočí. Prudce zakroutím hlavou, nad čímž se rozesměje. ,,Dobře," znovu ke svým rtům přiloží hranu hrníčku a celý zbytek do sebe vyklopí. ,,Myslel jsem, že bys mi dnes mohla pomoct nakoupit a zašli bychom babičce na hrob. Cítíš se na to?" opatrně se zvedne, jelikož mu kosti neslouží už tak, jako dřív a přejde ke škopku, kde umyje svůj hrnek. 

,,Myslím, že to zvládnu," souhlasím. ,,Jen si skočím dát sprchu," vyběhnu všechny schody po dvou a hned zapadnu do pokoje. Díky bohu, že není jako máma a ušetřil mě všeho toho trapného. Svleču ze sebe včerejší oblečení a zapadnu do malé koupelny. Pustím na sebe horkou sprchu, která se nejprve dotkne mé šíje a poté dychtivě klouže po mém těle až k chodidlům. Na vteřinu jsem si dovolila zavřít oči a vybavit si včerejší noc. Nickovi polibky, doteky jeho dlaní a ty oči. Zdálo se, jakoby v nich opravdu poletovaly malé jiskřičky radosti a chtíče. Na malou chvíli jsem se cítila zase jako ta stará Kat. Ta, která nebyla až po uši ponořená do učebnic s obrázky lidského těla, ale za, která neohroženě lítala po lese a líbala se na větvi s klukem svých snů. Na vteřinu jsem měla možnost zjistit, jaké by to bylo, kdybych tu zůstala. Kdybych Nickovi dovolila mě milovat. Kdybychom byli doopravdy spolu. Prudce jsem vypnula vodu a proud se ve vteřině zastavil. Obalila jsem kolem svého těla ručník a vyšla ven. Opřela jsem se o umyvadlo, kapky stále stékaly po mém těle, a prohlédla si svůj odraz v zrcadle naproti. Těsně pod klíční kostí jsem měla malý růžový flíček. Zavřela jsem oči a rychle si vzpomněla na včerejší noc. 

,,Takže... Vídáš se s někým?" přeje prstem po mém boku, což lehce zašimrá, ale svým způsobem je to příjemné. Tázavě ke mně zvedne pohled a na důraz své otázky pozvedne obočí. 

,,Cože?" vydechnu překvapená jeho slovy. ,,Myslíš, že kdybych se s někým vídala, že bych tu ležela ve tvé posteli?" tentokrát zvednu obočí já. Na jednu stranu jsem byla pobavená, ale na druhou trochu uražená. Přeci si tohle o mě nemyslí. 

,,Nemyslel jsem úplně vídat, jako vídat. Spíš jsem měl na mysli-" ihned mu skočím do řeči. 

,,Nemám žádné kamarády s výhodami," přeruším ho rozhodně. Hned zavře pusu a na vteřinu se pokojem rozhostí ticho. ,,Popravdě od doby, co jsem se rozešla s Davidem jsem s nikým jiným nechodila. Měla jsem moc práce a tak," kmitnu rameny. Přetočím se na záda a zahledím se na tmavý strop nad námi. Cítila jsem se poněkud trapně. Bylo mi jasné, že Nick měl během těch dvou let určitě nějaké vztahy či úlety, protože kluci jako on takoví jsou. 

,,Mě to nevadí," vyhrkne najednou. ,,Vlastně jsem tak trochu rád," úplně slyším, jak se culí. Hned, jak na něj stočím tvář, se o svém tvrzením přesvědčím. ,,Aspoň tě mám celou pro sebe," šepne. Až krutě pomalu se natáhne k mým rtům a spojí je v polibek. 

,,Zase tak moc si nefandi!" odstrčím ho od sebe s pobavením. Znovu se mu hravě zajiskří v očích, přičemž jeho rty zabloudí na můj krk. Milimetr po milimetru tvořil vlhkou cestičku až k mému dekoltu, kde se ale zastavil. Najednou, bez jakéhokoli varování, vsál kousek mé kůže mezi rty a zanechal tam malé červené kolečko. ,,Nicku!" vypísknu mezi smíchem. 

,,A mám tě označkovanou," ušklíbne se.

Slabě se pousměju a vyjdu ven z koupelny. V pokoji se převléknu do kraťas s obyčejného tílka. Vlasy si sepnu do vysokého ledabylého drdolu a na temeno si posadím sluneční brýle. Spolu i s dědou vyjdeme z domu a nasedneme do jeho auta. Mají ho, co si pamatuju. Babička mi jednou vyprávěla, že se máma strašně styděla, že jí má děda vozit do školy v tak starém autě. On jí ale tak miloval, že to staré auto prodal a koupil nové. Mamka byla u vytržení, co mi vyprávěla. Zato babi ho pak pěkně pokárala, protože měsíc na to, měli sotva co jíst. Od té doby to auto mají. 

Po cestě děda zastaví v jednom malém ale útulném květinářství, kde koupí malou kytici modrých růží. Babi vždy říkávala, že jí připomínají noční oblohu. Dojeli jsme skoro na kraj města, kde děda zajel na malé parkoviště. Bok po boku jsme se rozešli vchodem na hřbitov a mile se usmívali na pozůstalé, co se byli podívat na své neboštíky. Prošli jsme pod rozkvetlými stromy a došli až na konec poslední řady, kde se přes celý kámen neslo hrdě jméno naší rodiny. Děda s povadlým úsměvem vyměnil ve váze staré zvadlé růže za nové a pak se napřímil vedle mě. 

,,Podívej se, drahá, koho jsem přivedl. To je naše Kat. Vyrostla z ní krásná dospělá žena," usměje se a vrásčitou dlaní mě pohladí po zádech. Chvíli jí děda ještě něco vyprávěl, než zamířil zpět k autu a dopřál mi minutu osamotě. 

,,Chybíš mi, babi. Tak strašně moc," povzdychnu si. Položím svou rozechvělou dlaň na vršek náhrobního kamene. Od sluníčka byl celý vyhřátý. Zavřela jsem oči a pokusila se si jí vybavit, jak vedle mě stojí. Skoro jsem to cítila. Ale brzy byl ten pocit pryč. Vrátila jsem se do auta a dojeli jsme do velkého obchodního centra. Nakoupili jsme dědovi do zásoby nějaké potraviny, které jsem mu pomohla vyložit z auta a nakonec i uklidit na jejich místo. 

,,Mohli by jsme v sobotu s vašima něco ugrilovat, co myslíš?" pronese svůj nápad nahlas. Popíjeli jsme na verandě odpolední kávu a pozorovali dokonale čisté nebe. 

,,Jasně. Trevor bude nadšený," uchechtnu se nad vidinou svého malého bratra, jak polonahý skotačí v trávě s pusou upatlanou od masa. Poslední dobou si zamiloval grilované steaky. 

,,Mohla by si pozvat Nicka," prohodí nenápadně. Já ale trhnu hlavou k jeho tváři a nevěřícně pootevřu pusu. 

,,Dokážeš si to představit? Nevím, jestli jsem připravená na máminy otázky," povzdychnu si. 

,,Udělalo by jí to radost. Jí i tátovi. Myslím, že o tebe mají tak trochu starost," pohlédne na mě s vážnou tváří. V očích se mu leskla upřímnost i starost. A možná, že to byl vlastně důvod, proč jsem vůbec souhlasila. 

Tak co škola? :D Jinak krásný víkend;*