The boy with brown eyes ✔

-5-

Hleděla jsem na svůj odraz v zrcadle. Ta holka, na kterou jsem se dívala, se zdála jiná. Po dlouhé době mi na tváři panoval upřímný klidný úsměv. Už to byla doba, kdy jsem se na něco těšila tak, jako na dnešní odpoledne.

Vlasy jsem nechala v divokých vlnách padat volně na má holá ramena. Tvář jsem si lehce nalíčila, ale jako vždy jsem se snažila o přirozený vzhled. Nejsem ten typ holky, co se musí maskovat, aby si připadala krásná.

Rukou jsem s nádechem přejela po sukni mých šatů. Byli jednoduché, ale krásné a že všech kusů z mého šatníku jsem je měla nejradši. Začervenala jsem se nad představou, jak se bude Nick tvářit. Chtěla jsem už jít dolů, kde bych na něj počkala, když se ozval můj telefon z nočního stolku. Váhavě jsem ho popadla a otevřela si novou příchozí zprávu.

Doufám, že je vše v pořádku. Chybíš mi tu. Snad se brzy uvidíme. Miluju tě.-D

Musela jsem se nad tou zprávou pousmát. Ačkoliv jsem teď z Nicka zmatená a nevím, co k němu cítím nebo co si o tom všem myslet, Davida miluju a nechci mu ublížit.

Rychlé jsem mu odepsala a natáhla se pro kabelku, kam jsem mobil schovala. Přehodila jsem si ji přes rameno a vyšla ze svého pokoje. Zavřela jsem za sebou staré dřevěné dveře a seběhly po bílém schodišti do přízemí. Trevor si spokojeně hrál na koberci v obýváku s autíčky a z lega jim stavěl garáž. Mamka v kuchyni vařila oběd. Všude kolem se ozývalo rádio, do kterého si mamka tiše prozpěvovala. Všimla jsem si z okna dědy, jak stojí v jejich zahradě. Zaléval květiny a po tvářích mu tekly slzy. Bylo mi jasné, že ačkoli už to je pár dnů, na ztrátu své milované si nikdy nezvykne. Obzvlášť když se o tu zahradu starali společně.

,,Drahoušku, moc ti to sluší. Jděte někam s Megan?" všimne si mě mamka a celou mě sjede pohledem. Celá tvář se jí upřímně rozzáří. Odloží nůž a přejde k plotně, aby zamíchala omáčku v hrnci.

,,Ne," zakroutím hlavou, čímž znovu upoutám její pozornost. ,,Pamatuješ si Nicka? Často jsem si s ním hrávala," nejistě na místě přešlápnu.

,,Jistě. Nickolas Jones. Milý chlapec," na chvíli se zamyslí, než přikývne.

,,Včera jsem ho potkala a pozval mě na oběd. Už je to dlouho, co jsme se viděli naposledy," znovu mi do myšlenek vpluje vzpomínka na nás polibek. Skousnu nehet na palci a zpod řas pohlednu na mamku. Dělávala jsem to vždy, když jsem se cítila nervózní nebo nejistá.

,,A co David? Stalo se mezi vámi něco?" upře na mě zvědavý pohled. Okamžitě zakroutím hlavou.

,,Nick je jen kamarád. Chci se s ním vidět, než se zase vrátíme do Brooklynu," pokrčím ledabyle rameny. Mamka si mě znovu přeměnila pohledem a nakonec si povzdechla.

,,Dobře. Věřím ti. Užij si to a do večeře buď doma," přejdu k ní, abych ji vděčně objala a ona mě na oplátku políbí do vlasů. Ve chvíli, kdy jsem se do ní odtáhla, se ozval zvonek. Trevor okamžitě vystřelil ke dveřím a bez čekání je otevřel.

,,Kdo jsi?" zamumlal s roztomilým úsměvem. Stála jsem opodál a čekala, jak mu Nick odpoví.

,,Ahoj, kamaráde. Jsem Nick. Máš doma sestřičku?" s přátelským úsměvem si k němu dřepl a dospělácky si podali ruce. Trevorova dlaň se v té Nickově samozřejmě úplně ztratila.

,,Ahoj," přiblížila jsem se k nim. Pousmála jsem se a nejistě si skousla dolní ret.

,,Ahoj," zvedl se na nohy a celou si mě prohlédl. Nakonec se sladce pousmál. Málem se mi podlomila kolena. Měl na sobě plátěné kraťasy a tmavě modrou košili. U krku si nechal pár knoflíčků rozepnuté, takže jsem si mohla prohlédnou alespoň kousek jeho dokonalé hrudi. V ruce držel jednu malou kopretinu. Jako malý je kradl mamce na zahradě a vždy mi je dal.

,,Trevore, mamka ti říkala, že nemáš otevírat dveře bez našeho dohledu. Rozluč se a bez si hrát. Dobře?" tentokrát si k němu dřepnu já a pohladím ho po zádech.

,,Ahoj, Nicku," zamává mu. Pak se pohledem otočí ke mně. Zazubí se a sladce mě políbí na tvář. Pak odběhne do obýváku.

,,Můžeme?" odstoupí stranu, abych mohla vyjít ven. Zavřu za sebou dveře a nechám ho, aby mi položil dlaň na bedra a zavedl mě k jeho autu. Byl to ten typ auta, který připomínal malý náklaďák a bylo tam prostoru maximálně pro tři lidi. Slušně mi otevřel dveře a pomohl mi nastoupit. Rychle oběhl auto a nasedl na místo řidiče. ,,Už ti někdo řekl, jak jsi krásná?" upřel na mě pohled. Tvář měl naprosto vážnou a upřímnou. Skrz přední sklo do auta proudily sluneční paprsky, které na jeho tváři vytvářely malé stíny. Zároveň mu perfektně obkreslili jeho ostré rysy.

,,Ne," přiznám. Sklopím zrak na svá odhalená kolena a do tváří se mi ihned začne hrnout krev.

,,Dobře. Kat?" hlesne a donutí mě se na něj znovu podívat. ,,Jsi hrozně moc krásná," pronese s roztomilým úsměvem a podá mi kopretinu. Děkovně se posměju. Nick bez dalších slov nastartoval a rozjel se pryč od našeho domu. Nenápadně jsem si ke květině přičichla. Ihned jsem si vybavila své dětství a chvíle, kdy jsem jen tak ležela ve své posteli a držela další květinu, kterou jsem od Nicka dostala. S ním jsem se cítila znovu jako ta stará Kat, která se nezaměřovala jen na svou budoucnost, ale umělá se o pobavit a užívat si života.

,,A kam jedeme?" zahledím se ven z okénka a pohlednu na ulice mého rodného města. Vše tu bylo naprosto stejné. Stromy staly stále na svém místě, obchody, kam jsem si chodila kupovat dobroty, měli pořád otevřeno a restaurace, kam mě rodiče brali po každém vysvědčení, měla úplně plno.

,,Nech se překvapit," na vteřinu odtrhl zrak od silnice a zazubil se na mě.

Užívejte víkend:))