The boy with brown eyes ✔

-19-

Pozorovala jsem skrz malé okénko blízko stropu zhasínající oblohu. Červeň skoro vyprchala a místo ní na obzor nastupovala tmavě modrá. Vítr si pohrával s větvemi stromu poblíž domu a to celé vesele doprovázeli ptáci svým zpěvem. Nick prstem přejížděl po mých holých zádech a broukal si nějakou melodii. Povlečení mě příjemně lechtalo na mé holé kůži a postel se pod mou váhou dokonale přizpůsobila. Vydržela bych tu celé hodiny, možná i dny. 

,,Přemýšlel jsem," ozve se najednou. Jeho hlas proletí celou místností, odrazí se od zdi a nakonec se vrátí zpět k nám, kde poletuje nad našimi hlavami. Přetočím se na druhý bok a zkoumavě pohlédnu do jeho tváře. Odtrhne zrak od stropu a zabodne ho do mých očí. ,,Zbývá nám jen týden, než odjedeš. Trochu jsem nad tím začal přemýšlet," vysvětlí, čeho se jeho slova týkají. 

,,Jo. Já taky," přitakám s povzdechem. 

,,Nechci, abys odjela. Chtěl bych tu s tebou takhle ležet po zbytek život, možná bychom se mohli časem přesunout do našeho bytu na naší novou postel a pak by se k nám přidali třeba i dvě děti a jeden pes. Chtěl bych takhle s tebou ležet už po zbytek života," slova z něj lítala bez přestání a celou dobu mi přitom hleděl do očí. 

,,Nicku, já-" pootevřu úst, ale jeho ukazováček mě zarazí. 

,,Nech mě mluvit," řekne káravým hlasem a znovu se nadechne. ,,Vím ale, že máš svůj sen, za kterým si jdeš a já nechci být ten, kdo ti bude stát v cestě. Moc tě ale miluju a myslím, že tě nedokážu nechat jít a zapomenout. Přemýšlel jsem o tom dost často a dlouho- zkrátka chci jet s tebou. Můžu se přestěhovat za tebou, našel bych si tam práci a ve všem tě podporoval," opře se v loktech, čímž se trochu nadzvedne a jeho břišní svaly se schovají. Nadějně tiká pohledem do mých očí a čeká na nějakou mou reakci. Promnu si tvář a taky se zvednu. Posadím se. Nemusím o mé odpovědi moc dlouho přemýšlet, protože už nějakou dobu jsem si s touhle myšlenkou pohrávala.  

,,Ne," hlesnu. Nickovi z tváře vyprchají veškeré dobré emoce a jen povadle sklopí zrak na místo na posteli mezi námi. ,,Taky tě nechci opustit a ztratit tyhle skvělý dny, ale, Nicku, máš tu rodinu a své sny. Vaši tě tu potřebují, lidé tě tu potřebují, aby si jim opravoval auta. Jsi v tom úžasný. Vím, že už od mala sis přál jít na vysokou, což teď ale nemůžeš a proto chci, aby sis splnil alespoň svůj druhý sen. Nemůžu ti dovolit se mnou odjet a tohle všechno zahodit, chápeš?" do očí se mi nahnou slzy, které zamlží veškeré mé vidění. Sklopím zrak ke svým dlaním pohozeným v klíně a přerývavě se nadechnu. ,,Jak bych mohla ležet po tvém boku a dívat se do tvé smutné tváře, když bych věděla, že za to můžu já? Že já jsem ti vzala tuhle tvou šanci, tvůj sen?" poslední slova v podstatě zašeptám, protože se mi z hrdla dere vzlyk. Nick se skoro okamžitě vymrští do sedu a sevře mě ve svém objetí. ,,Tak strašně nerada tě už zase opouštím. Nechci to skončit, ale já musím," zabořím tvář do jeho ramene, přičemž mé kapky dopadnou na jeho kůži a kloužou níže po jeho těle. 

,,Mrzí mě to. Neměl jsem o tom začínat," šeptne. Pohladí mě po vlasech a na temeno hlavy mi vtiskne hned několik polibků. Ani nevím, jak dlouho jsme tam takhle seděli, jak dlouho mě kolíbal ve svém náručí, ale když jsem se odtáhla, venku byla černočerná tma. ,,Dobrý?" přejede mi palcem po tváři, aby mi setřel poslední slzy. S chabým pokusem o úsměv přikývnu. Rozklepaně se nadechnu a natáhnu se k zemi pro své triko. 

,,Asi půjdu,"přetáhnu si ho přes hlavu a pak si natáhnu i šortky. 

,,Kat," pootevře své narůžovělé rty, ale umlčím ho polibkem. Když se odtáhnu, nechá zavřené oči a sklop tvář dolů. Je mi jasné, že nás to bolí úplně stejně. ,,Není tohle ještě konec, že ne?" jeho hlas byl najednou hlubší. Zastavím se u vrat a nejistě přešlápnu z jedné nohy na druhou. 

,,Já nevím. Možná by to bylo tak lepší," pokrčím nejistě rameny. Nick vystřelí na nohy a několika kroky se dostane až ke mně. 

,,Nechci promarnit poslední společné dny," upřeně mi pohlédne do očí. Souhlasně přikývnu a nechám se od něj políbit. ,,Vezmu si na celý týden volno, dobře?"

,,Ale to nejde-" zakroutím hlavou v nesouhlas. 

,,Zítra přijedu. Slibuju," naposledy mě líbne na čelo, než se s těžkými nohami otočím a přejdu k dědově starému autu. Hned, jak dopadnu za volant, vzduch kolem mě ztěžkne a mě se hůř dýchá. Stáhnu okénko a nastartuju. Nick se opře o rám vrat a opálenou paží mi zamává. Na oplátku se slabě pousměju. Vyjedu z jejich příjezdové cesty a rozjedu se ulicí pryč. S Nickem za sebou. Možná by bylo jednodušší ho nechat jít už teď, vrátit se domů dříve a pokusit se vrátit znovu do starých kolejí. Přišla bych tak ale náš poslední společný týden a vzdát se ho je v téhle chvíli naprosto nemožné. Vytěsním myšlenky na náš poslední den z hlavy a pustím rádio. Přesně v té chvíli začne hrát další písnička. A je to přesně ta, kterou si Nick broukal. You are the reason- Calum Scott.

Písnička nahoře ;*