More than this

22. kapitola - temné období

Když jsem se probudila, měla jsem hodně opuchlý obličej.  Chvíli jsem uvažovala, od čeho, a pak mi došlo, co se včera, tedy alespoň myslím, že to bylo včera, mohlo to být i dnes, stalo. Upřímně čekám, kdy sem přijde Eleanor, aby mě dorazila. Ale to jsem v tu chvíli nehodlala řešit. Odešla jsem do koupelny, a napustila si vanu horkou vodou, do které jsem si přidala pěnu do koupele. Svlékla jsem ze sebe veškeré oblečení a pomalu se ponořila do vany. Užívala jsem si ten pocit, tedy v rámci možností samozřejmě. Když jsem ze sebe smyla tu pomyslnou špínu, vylezla jsem z vany už odpočatá. Oblékla jsem si oblečení, jiné než jsem měla předtím, něco pohodlnějšího. Konkrétně černé legíny a volnější šedé triko s nějakým francouzským nápisem. A jelikož francouzsky neumím, nevěděla jsem co to znamená a upřímně, bylo mi to i celkem jedno. Přečci jenom, měla jsem větší problémy.

Pomalu jsem sešla schody a za pár okamžiků jsem se ocitla v kuchyni, kde už byli všichni kluci, bohužel až na Louise. Ten asi vážně splnil svou výhružku a odstěhoval se k Eleanor. Můj bratr si všiml toho, že nad ním přemýšlím a řekl: "I když je to můj kámoš, je to idiot, netrap se s ním" Já se na něj možná trochu falešně usmála a přikývla, i když jsem věděla, že se s ním budu trápit ještě dlouho. Láska je někdy bolestivá, ale i v těch chvílích zůstává bohužel silná stejně jako ve chvílích šťastných. Udělala jsem si k snídani tousty se sýrem, šunkou a trochou kečupu, a odnesla jsem si je k sobě pokoje. Pomalu jsem je snědla, ale prakticky hned potom, co jsem je snědla, se mi udělalo strašně zle a já svou snídani vyzvracela do záchodu. A sakra, mám problém. Co mi je? Vždyť jsem použila bezlaktózový sýr, to nedává smysl!

Pohled Liama:

Mám o Clare starost. Vypadá opravdu zničeně. Jestli to takhle půjde dál, tak přísahám, že Louise přetáhnu něčím po hlavě, ale to až po tom, co zabiju tu jeho Eleanor. Tohle všechno mi proběhlo hlavou už několikrát. A vyvrcholilo to v tu chvíli, kdy jsem z koupelny uslyšel zvuky až moc připomínající zvracení. Jestli jí něco je kvůli Louisovi, tak to něco čím ho přetáhnu po hlavě budě nějaká těžká pánvička. Ale to teď nebudu řešit, teď musím jít za Clare. Když jsem vyběhl schody a doběhl do koupelny, spatřil jsem Clare, jak se sklání nad záchodovou mísou. Rychle jsem přišel k ní, a chytil jí aspoň vlasy, když už nemůžu nic jiného. "To bude dobrý Clare" utěšoval jsem jí, a možná tak trochu i sebe. "Zavolám naší osobní doktorku, dobře?" ujišťoval jsem se, zda dělám správně. Nechápu to. Normálně mi takové věci nedělají problém. Asi mim na Clare záleží víc než na komkoli jiném.

Doktorka přijela za  minut. Hned jak přišla, poslal jsem jí ke Clare. Po tom, co jsem jí tak trochu vybouchl v polovině vyšetření, mě vyhodila za dveře. Já teď stojím za dveřmi a hryžu si nehty nervozitou. Bojím se, že je jí něco vážného.

Po zdlouhavých 15 minutách různých vyšetření vyšla doktorka mimo pokoj a oznámila mi: "Vaše sestra je..."

Ahoj lidi! Tak se vám tu zase hlásím! Doufám, že se vám dnešní kapitola líbila. Co si myslíte, že je Clare? Já doufám, že to nic vážného nebude, i když odpověď znám. No nic, já už se s vámi loučím, mějte se pěkně a ahoj!

Vaše Mia