More than this

3. kapitola - cesta

„Nasedej" znovu mi přikázal Liam. Měla jsem sto chutí ho tam nechat a utéct co nejdál od něj, ale jelikož už jsem zjistila jakou má sílu, nechtěla jsem to pokoušet. Tak jsem tedy poslušně do auta a práskla za sebou dveřmi.„Nepráskej s těmi dveřmi! To auto je nové a nerad bych aby se mu něco stalo." Takže i na tom pitomém autu mu záleží víc než na mně! To je mi tedy vzorný bratr. „To je ti i to auto milejší než já?" „Kláro, nevymýšlej si" okřikl mě. „Chováš se jako 12letá puberťačka." Jako puberťačka?! Tak tohle tedy přehnal. „Já nejsem žádná přiblblá puberťačka!" zakřičela jsem na něj. „já jsem neřekl že jsi puberťačka , ale že se tak chováš." znám ho sotva dvě hodiny a už ho nenávidím! Musí mi pořád takhle lézt na nervy?! Klid Kláro, zklidni se. teď se chovej jako vzorná sestřička, a až přijedeme domů tak si o něm něco zjistím, protože jsou slavný a Google ví o slavných věci které o sobě ani dotyčný neví, a pak zažije peklo 😈! Muchecheche (představte si ten psychopatský smích). „A budou tam i ostatní kluci?" zeptala jsem se znuděně. „Ne, přijedou až večer, bude to pro ně překvapení" Tak aspoň že nejsem jediná co o tom (o sourozencích) nevěděl. „A kam to vlastně jedeme?" „K tobě domů aby sis sbalila své věci"

👍🏻👍🏻👍🏻

Když jsme zastavili před domem mých rodičů musela jsem se držet abych se znovu nerozbrečela. Ale udržela jsem se. Nechci aby si o mně brácha myslel, že jsem nějaká plačka. „Vylez z toho auta, běž domů, a sbal si věci." vylezla jsem tedy z auta, vytáhla klíče a odemkla si. Všechno mi je to to připomínalo. Už jsem to nezvládla umrkat, a z očí se mi pomalu řinuly slzy. Na mém bratr kašlu tarky poznat že se drží, aby se nerozbrečel. „Běž si sbalit" řekl mi plačtivým hlasem bratr. Pokoje, vytáhla kufr, a začala si balit.

👍🏻👍🏻👍🏻

Po několika hodinách, když jsem měla všechno sbaleno jsem se ještě zašla do koupelny a smyla s rozteklou řasenku. Tak už jsem byla připravená, a tak jsem si vzala svůj kufr, a šla jsem ne předsíň k Liamovi. Ten už tam na mě netrpělivě čekal.„No konečně, už jsem myslel že nepřijdeš." Tobě se to říká, ty jsi nebavíš všechny věci co jsi za celý svůj život nastřádal, pomyslela jsem si. Tak si ode mě kufry vzal, a dal ho do kufru (dal kufr do kufru lol). Pak jsme nasedli do auta, a odjeli jsme směr můj nový domov- jestli se tomu teda dá říkat domov. Když jsme dojeli na místo, spadla mi brada až na zem. Takhle celou vilu jsem v životě neviděla.

Doufám, že se vám dnešní kapitolka líbila pokud ano tak určitě nezapomeňte dát hvězdu napsat komentář atd.