Cesta za láskou

25. kapitola 💋

Z pohledu Karol

Když jsme vešli do bytu shodila jsem ze sebe boty a odkopla je někam pryč ,,Takhle ty uklízíš?" pokrčila jsem rameny a on z mého pohledu pochopil, že už radši nemá mluvit. Dnešek byl opravdu náročný, mou nejlepší přítelkyni někdo unesl a já ani nevím, kdo to mohl být. Natočila jsem si sklenici vody a sedla si na židli. Ruggero si ke mně dřepl  a začal mě hladit po hřbetu ruky ,,Nemůžu tě takhle vidět. Co mám udělat, aby ti bylo líp?" ,,Buď se mnou, alespoň dneska prosím" položila jsem si hlavu na jeho hruď a vdechla jeho vůní, která mi tolik chyběla. Věděla jsem, že to co dělám není správné, ale dneska jsem ho potřebovala mít u sebe ,,Kdybych mohl zůstal bych u tebe celý svůj život"  ,,Ale ty nemůžeš, asi by bylo nejlepší..." přiložil mi jeho ukazováček na mé rty ,,Nekaž to prosím" uchopil mou tvář do dlaní ,,Vím, že to nechceš slyšet, ale miluju tě a nepřestanu, i když mě budeš prosit tak neodejdu. Někam si to dobře zapiš." ,,Ale já tě už nemiluju" ,,Teď buď lžeš mně a nebo se to snažíš nalhat sama sobě, ale prosím tě nedělej ani jedno. Oba moc dobře víme, že naše city jsou oboustranné. Tak už přestaň přede mnou utíkat." ,,I kdyby to bylo tak jak říkáš, nemůžeme být spolu" ,,Proč ne?" Ruggerovi začne v kapse vibrovat mobil ,,To je ten důvod proč nemůžeme být spolu"  zvedl hovor a odešel do vedlejšího pokoje. Bylo mi jasné, že mu volala Candelaria.
Mně asi za pět minut taky začal zvonit mobil. Na displeji se objevilo neznámé číslo. Hovor jsem přijala.

Hovor

,,Prosím?" ,,Drahá Karol, už je to doba, kdy jsme spolu mluvili naposled" ,,Já s tebou nechci mluvit!" chystala jsem se zavěsit ,,Na tvým místě bych ten hovor nepokládal" ,,Proč?" ,,Chceš se přece dozvědět, co je s tvojí kamarádkou?" ,,S Valentinou?" ,,Já nevím jak se jmenuje, ale můžu ti dát její popis blond vlasy, rty k sežrání, je docela nepřístupná, ale musím ti říct, že mě k ní něco přitahuje. Sice nevím co, ale mohl bych to zjistit." zasmál se záludně ,,Ty hnusný prase, ani se jí nedotkneš!" ,,To záleží taky na tobě" zvážněl ,,Jak na mě?" ,,Víš co chci?" ,,Peníze. Tak kolik?" ,,Konečně rozumná řeč, 50 000 v eurech" ,,To je něco přes milion, tolik peněz nemám" ,,Tak to se bohužel s tvojí kamarádkou, budeš asi muset rozloučit" ,,Tak fajn, já ty prachy nějak seženu" ,,Do zítřka do večera, aby si neřekla, že máš málo času. Jo a nechci u toho žádnou policii, jinak tvá kamarádka zemře" ,,Dobře, řekni kde a kdy ti mám ty peníze předat, jenom ji neubližuj" ,,Zítra v pět na hlavním náměstí" ,,Dobře, budu tam" ,,To bych ti radil" dořekl a ukončil hovor.

Konec hovoru

Mobil jsem položila na stůl, sedla si na židli a hlavu schovala do dlaní ,,Co se stalo?" ,,Má ji můj bratr" ,,Miguel?" přikývla jsem a znovu se rozbrečela ,,Kolik chce?" ,,50 000 v eurech" ,,To je dost. Kdy a kde mu máš předat peníze?" ,,Zítra v pět hodin na hlavním náměstí" ,,To máme do zítřka, co dělat, nejdřív samozřejmě musíme zavolat policii" ,,Ne Ruggero, policii do toho zatáhnout nesmíme. Jinak ji zabije" ,,Nezabije ji, protože to je jeho pojistka" ,,Myslíš?" ,,Jsem si tím jistý" ,,Tak dobře. Děkuju" ,,Za co?" ,,Za to, že jsi tady" ,,Vždycky tady budu" usmál se a já si schovala hlavu do jeho hrudi.

Tak po milionech letech vyšla další kapitola. Moc se omlouvám, ale poslední dobou mám v sobě blok a ještě pořád s ním bojuju. Ani nevíte jak jsem šťastná, že tahle kapitola vůbec vyšla.
Přeju Vám krásné Velikonoce , i když budou trochu jiné než na jaké jsme zvyklí.

Vaše Val