Cesta za láskou

6. kapitola 💋

Z pohledu Ruggera

Po večeři jsme šli na pokoj. Po dnešku jsem byl unavený chtěl jsem jít spát ,,Lásko ty chceš jít spát?" zeptala se mě Cande, když jsem se sebou praštil na postel ,,Jo, jsem unavený" ,,Aha, no ale já myslela, že bychom mohli dělat něco jinýho, když jsme se tak dlouho neviděli" vytáhla z tašky noční košilku ,,Dneska ne promiň" ,,Aha tak to nevadí" lehla si vedle mě na postel a asi za pět minut usnula, ale já nemohl spát.
Zvedl jsem se z postele a šel za Karol. Zaklepal jsem tak třikrát než mi otevřela ,,Ahoj" ,,Ahoj" usmála se ,,Nechceš jít dál?" ,,Rád" zavřel jsem dveře a něžně ji políbil ,,Stalo se něco?" zvážněla ,,Nemůžu" ,,Co nemůžeš?" ,,Nemůžu s ní být aniž bych nepomyslel na tebe" odmlčel jsem se ,,Nemůžu se s ní líbat, nemůžu ji ani obejmout, a ani ležet vedle ni v posteli, abych neměl výčitky kvůli tobě" ,,Takže jsi ji to ještě neřekl?" ,,Ne a vůbec nevím jak ji to mám říct, ale musím protože takhle mám pocit, že sedím na dvou židlích a já chci být jenom s tebou" nic neřekla jenom mě objala ,,Miluju tě" ,,Já tebe víc" dala mi ruce okolo krku a něžně mě políbila v tu chvíli jsem byl tím nejšťastnějším člověkem na světě, ale muselo to překazit zvonění mého telefonu ,,Kdo volá?" zeptala se Karol ,,Máma" odpověděl jsem a zvedl hovor

Hovor
,,Ahoj mami" ,,Ciao Ruggero. Jak se ti daří?" ,,Dobře turné je v plném proudu a pracuju na nové písničce" ,,To je skvělé jsem ráda, že se ti daří tak skvěle" ,,A co vy? Jak se máte?" ,,Popravdě moc dobře ne" ,,Co se stalo?" ,,Otec onemocněl" ,,Jak?" ,,Zjistili mu rakovinu. Ruggero vím, že jsi teď spokojený, děláš co tě baví, ale mohl by jsi to na nějaký čas přerušit a přijet do Itálie?" ,,Jistě, že se vůbec ptáš. Chci ti být oporou" ,,Děkuji. Myslíš, že by si mohl přiletět už zítra?" ,,Je to na rychlo, ale podívám se a ozvu se ti musím se taky domluvit s produkcí" ,,Dobře" ,,Zatím se měj mami" ,,Mám tě ráda synu" ,,Já tebe taky" ukončil jsem hovor.

Konec hovoru

Mobil jsem odhodil na postel a sednul si vedle Karol ,,Stalo se něco?" ,,Musím odjet do Itálie" ,,Co? Kdy?" ,,Otec onemocněl, potřebují mě tam" ,,Aha. Kdy odjíždíš?" ,,Už zítra" ,,Cože už zítra? Ale co turné? Koncerty?" ,,Nevím musím se domluvit s produkcí, ale odjet musím. Dlužím jim to za všechno co pro mě udělali vždyť jenom díky nim jsem tam kde jsem" ,,Já tohle všechno chápu" ,,Tak co ti vadí? Nemáš radost že jedu pomoct svojí rodině? Vidím to na tobě" zakřičel jsem na ni ,,Jistě, že chci, aby jsi jim pomohl, ale bolí mě, že odjedeš." ,,Promiň nechtěl jsem tak vyletět, taky z toho nemám radost, ale co mám dělat?" ,,Já vím musíš jet" ,,Opravdu?" ,,Ano, ale..." ,,Ale?" ,,Slíbíš mi něco?" ,,Cokoliv" ,,Že se vrátíš?" ,,Jistě, že se vrátím" přikývla a se slzami v očích mě objala. Tohle odloučení by  náš vztah mohlo upevnit. Miloval jsem ji stejně jako ona mě a to žádná dálka nezmění.

Po delší době opět kapitola. Myslíte si, že Ruggero odjede nebo se stav jeho otce zlepší a on zůstane? Vydržela by láska mezi Karol a Ruggerem tak dlouhé odloučení? A co bude s turné? To se dozvíte zase příště.

Vaše Val