Cesta za láskou

9. kapitola 💋

Tuhle kapitolu věnuji vám všem. Jelikož jsou Vánoce a chci, aby si tuhle kapitolu užili všichni co si ji přečtou. V médiích máte písničku ,,Noche de Paz" od Karol, když už jsou ty Vánoce. Přeju vám svátky klidu, radosti, chvíle strávené s rodinou, chvíle strávené u pohádek a spoustu krásných okamžiků. A ted si Užijte  tuhle "Vánoční kapitolu" .

Z pohledu Ruggera

Bylo to tu vystoupení skončilo po zaznění posledních tonů písničky Valiente. Ten konec, kterého jsem se tak moc bál byl tady. Za pár hodin budu sedět v letadle směr Itálie a z tohohle všeho se stane jen vzpomínka. Seděl jsem v šatně a brnkal na kytaru ,,Kdy odjíždíš?" zeptala se mě Karol se smutkem v hlase ,,Hned brzy ráno" ,,Aha" rozeběhla se ke mně a silně mě objala ,,Budeš mi moc chybět. Vím, že jsem ti to řekla asi tak stokrát prostě jen chci, abys to věděl" ,,Taky mi budeš chybět" její sevření najednou povolilo ,,Na letiště s tebou asi pojede Cande?" ,,Ještě jsem jí neřekl kdy odjedu" ,,Aha. No mě napadlo tedy kdyby si chtěl..." hned jsem pochopil kam tím míří ,,Chceš se mnou jet na letiště?" položil jsem spíše řečnickou otázku ,,Ano. Vadilo by ti to?" ,,Ne, naopak budu rád" ,,Vážně? Tak to je skvělé" ,,V pět u tebe budu jako na koni" ,,Skvěle" políbil jsem ji na čelo a šel jsem za Cande. Našel jsem ji na pokoji. Seděla na posteli a nohách měla laptop a něco psala asi odepisovala na maily ,,Ahoj" ,,Ahoj" ,,Co děláš?" ,,Koukám na letenky do Buenos Aires" ,,Takže už si se rozhodla?" ,,Ano, po tu dobu co budeš v Itálii tak dodělám práci v Buenos Aires a až se vrátíš tak přiletím za tebou" ,,Dobře jak chceš ty" ,,Kdy odlétáš?" ,,V devět hodin ráno" zalhal jsem ,,Až tak dlouho?" podivila se ,,Ano dříve už nebylo místo" ,,Aha tak to jo" zavřela laptop ,,Půjdeme na večeři?" ,,Jestli chceš?" ,,Docela jo už mám hlad" ,,Tak jdeme" sotva to dořekla už stála před dveřmi. Zamkl jsem dveře a v ruku v ruce jsme odešli na do jídelny.
K večeři byl losos na zelenině. Když jsme přišli na pokoj Cande se převlékla do pyžama a okamžitě usnula. Já jsem se balil. Naskládal jsem oblečení do kufru. Pak jsem si sbalil elektroniku no a nakonec doklady a letenku. Když jsem byl hotový napsal jsem Cande vzkaz. Vzal jsem kufry a odešel jsem za Karol do pokoje. Zaklepal jsem za chvíli mi přišla otevřít ,,To už je pět?" Řekla rozespale ,,Ne ještě není ani deset" ,,Aha. Tak pojď dál" ,,Děkuju" ,,Proč si přišel?" ,,Potřeboval jsem být s tebou" ,,Aha. To je milý" ,,Jenom milý?" ,,No tak  hezký" ,,No aspoň něco" ,,A co chceš dělat?" ,,To je úplně jedno" ,,Můžeme si pustit nějaký film chceš?" ,,Klidně" ,,Nebo si můžeme něco zazpívat?" ,,Mně to je jedno" ,,Tak ten film?" ,,Jo" pustili jsme si Midnightsun za chvilku jsme stejně usnuli. Probudilo nás zazvonění budíku 4:35 ,,Už je půl páté?" zeptala se rozespale Karol ,,Ano" ,,Jdu se obléct" asi za 10 minut vyšla z koupelny oblečená v černých džínách a bílém tílku. Prohlížel jsem si jí asi pět minut než si toho všimla ,,Děje se něco?" ,,Proč by mělo?" ,,Že se na mě tak díváš" ,,Dlouho se neuvidíme snažím se zapamatovat si tvůj úsměv, když mi bude nejhůř vzpomenu si na to jak krásně se směješ a budu vědět, že na mě myslíš a jsme na to dva" ,,To si řekl moc hezky" ,,Děkuju jdeme ať mi to neuletí" ,,Jasně" došly jsme před hotel já odemkl auto nasedli jsme se a vyrazili směr letiště. Celou cestu jsme oba dva mlčeli. Když jsme byli na místě zastavil jsem na parkovišti ,,Už jsme tady" ,,Já vím" všiml jsem si jak jí po tváři stekla neposedná slza, kterou jsem ukazováčkem hbitě setřel. Otočil jsem si ji čelem k sobě, abych ji viděl do očí ,,Tímhle nic nekončí" ,,Já vím, ale je to strašná dálka. Myslíš, že to vydržíme?" ,,Vydržíme! Věř mi!" ,,Věřím" ,,Už by jsme asi měli jít" přikývla. Vyšli jsme z auta zamkl jsem dveře a společně jsme kráčeli dovnitř haly. Když jsme vešli dovnitř hledali jsme místo, kde jsem měl nastupovat do letadla. Našli jsme to celkem rychle Gate 27. Šel jsem se odbavit. Když jsem měl všechno vyřízené. Do odletu zbývalo pořád dvacet minut. Stáli jsme tam a oba dva mlčeli až Karol prolomila ticho ,,Nezapomeneš, že ne?" ,,Samozřejmě, že ne. To spíš, aby si ty nezapomněla" ,,To se nestane" ,,Počkáš na mě?" ,,Třeba do konce života, když bude třeba" ,,Beru tě za slovo" ,,Klidně můžeš" ,,Miluju tě" ,,Já tebe" naposledy jsem ji políbil. Předal jsem ji klíče od auta ,,Hlavně nikde nenabourej" ,,Neboj se nebudou mě tahat z příkopu" ,,No dobře" ,,Už jdi ať ti to neuletí" ,,Vždyť je ještě dost času" ,,Radši už jdi a neotáčej se prosím" poslechl jsem ji vzal jsem kufru a šel směrem k letadlu naposledy jsem se na ni otočil. Viděl jsem ji jak tam stojí v záchvatu pláče nechal jsem kufr kufrem, rozběhl jsem se k ní jí obejmout ,,Něco jsem ti říkala" ,,Já vím, ale nesnesu vidět tě takhle smutnou kvůli mě" ,,Nemůžeš za to" ozvala se výzva pro můj let ,,Měl by si jít" ,,Půjdu, když mi slíbíš, že už nebudeš plakat" ,,Slibuju" pustil jsem ji ze svého sevření a naposledy si ji přitáhl do vřelého polibku. Vrátil jsem se zpátky ke svému kufru a odešel ke vchodu do letadla. Otočil jsem se na ní kde už stála s úsměvem na tváři. Zamával jsem jí ona mi mávnutí opětovala. Po té jsem vstoupil do letadla. Jedním jsem si byl jistý tohle nebyl konec.

Tak vám přeji Šťastné a Veselé Vánoce. Svátky plné klidu a Šťastný Nový Rok. Ať se vám splní všechna vaše přání.
Jakou pohádku máte rádi? Já už od malička miluju Šíleně smutnou princeznu nebo Princeznu ze mlejna samozřejmě nikdy nevynechám Popelku.

Vaše Val