Cesta za láskou

20. kapitola 💋

Tato kapitola je věnovaná luckamurinova. Doufám, že se ti bude líbit.

Z pohledu Karol

Po večeři jsme si s Valentinou pustily film a udělaly si popcorn. ,,Mám nápad!" pronesla Valentina ,,Jaký?" ,,Pojď se mnou zítra do studia" ,,Proč?" ,,Říkala si, že taky skládáš písničku ne?" ,,Ano mluvila jsem o tom" ,,A jak si na tom?" ,,Už jí mám skoro hotovou. Proč?" ,,Nechtěla bys jí taky nahrát?"  ,,A to by k tomu byl i videoklip?" Zeptala jsem se nadšeně ,,Jasně, že jo" ,,Tak tím pádem přijímám" ,,Super" ,,Já budu nahrávat svoji vlastní písničku" vykřikla jsem nadšeně" ,,No vidíš a já myslela, že tě budu muset přemlouvat" objala jsem ji ,,Děkuju" ,,Nemáš vůbec za co. Myslím, že by ti to mohlo pomoct zapomenout" přikývla jsem přitom jsem, ale opět začala cítit jak mě v očích začaly pálit slzy ,,Už je hodně hodin půjdu si lehnout. Nebude ti to vadit?" ,,Ne klidně běž. Za chvilku půjdu taky" přikývla jsem a šla do ložnice.
Převlékla jsem se do pyžama, vyčistila si zuby. Lehla jsem do postele a okamžitě jsem se odebrala do říše snů.

Z pohledu Ruggera

Čas mi pomalu utíkal. Už to byl týden co se se mnou Karol rozešla a mně začalo docházet, že bez ní už nemělo nic smysl. Byl jsem jako tělo bez duše. Moc mi nepomáhal ani fakt, že tátův stav se nezlepšoval spíše se den ze dne zhoršoval a doktor mu nedával moc času. Užíral mě ten pocit bezmoci, že nemůžu nic udělat ,,Ruggero můžeš jít za tátou?" ,,Jistě. Nechceš jít se mnou?" ,,Ne raději ne" ,,Dobře nebudu tě nutit. A co Leo?" ,,Leo šel za Veronicou" ,,Tak dobře půjdu sám" obul jsem se oblékl si bundu  a šel do garáže vyjet s autem.
Zaparkoval jsem před nemocnicí. Zamknul jsem auto a vešel do bílé budovy. Už jako malý jsem měl k nemocnicím odpor kdo ne že? Tohle pro mě nebylo příjemné, ale pro tátu jsem to podstupoval každý den. Vstoupil jsem do jeho pokoje, čekal jsem že bude spát, ale byl vzhůru ,,Ahoj tati" pozdravil jsem ho a sedl si na židli ,,Ruggero rád tě vidím" zachraptěl ,,Já tebe taky" ,,Co Cande?" ,,Je přece v Buenos Aires" ,,Já vím, ale cítím, že asi není úplně všechno v pořádku" přikývl jsem a rozhodl se mu říct celou pravdu nemělo cenu zapírat a chci aby o tom věděl přece jenom moc příležitostí mít nebudu ,,Máš pravdu mezi mnou a Cande to v poslední době neklape" ,,Co se stalo?" ,,Zamiloval jsem" ,,A co ona? Cítí to stejně?" ,,Ano já víš nechtěl jsem Cande podvést, ale stalo se to bylo to silnější než já" ,,A vy dva spolu chodíte?" ,,Teď už ne rozešla se se mnou" ,,Chceš zůstat s Cande?" Zakroutil jsem hlavou na nesouhlas ,,Nechci už k ní nic necítím" ,,Tak v čem je problém?" ,,Protože moje vyvolená utekla, nechce se mnou komunikovat a já bych jí toho chtěl tolik říct" ,,A víš kde je?" ,,Je u kamarádky, ale nevím kde" ,,Tak na co čekáš když víš s kým je tak zavolej té kamarádce zjisti kde je a jeď za ní!" ,,Nemůžu odjet. Dokud se tvůj zdravotní stav nezlepší" ,,Teď mě dobře poslouchej jestli ji opravdu miluješ tak o ni bojuj. Nesmíš ji nechat odejít jinak si to budeš vyčítat. Věř mi." ,,Takže říkáš, že bych tam měl jet" ,,Určitě. Nesmíš zůstávat s někým koho nemiluješ pak budeš celý život nešťastný. Já vím o čem mluvím" ,,Jak to myslíš?" ,,Bylo mi dvacet pět s tvojí mámou jsme spolu chodili už dva roky, ale pak se něco změnilo. Potkal jsem dívku do které jsem se zamiloval. Bylo mi s ní tak dobře." ,,A co se stalo?" ,,Tvoje máma se dozvěděla že se s ní chci rozejít." ,,A?" ,,Nevím jednoho dne Gabrielle zmizela a já už o ní neslyšel. Zůstal jsem s tvojí matkou, ale byl bych mnohem raději kdyby tvojí matkou byla Gabrielle" ,,Děkuji tati" ,,Neudělej stejnou chybu jako já a bojuj" ,,Budu to ti slibuju" objal jsem ho ,,Jenom mi slib, že počkáš na to až ti jí představím" ,,Slibuji. A teď už běž" byl jsem odhodlaný o ní bojovat. Nemohl jsem ji ztratit.

Hlásím se opět s novým dílem. Snad se vám líbí. Jak myslíte, že to bude dál? Další kapitolu se pokusím vydat co nejdřív.

Vaše Val