Cesta za láskou

10. kapitola 💋

Z pohledu Karol

Když jsem dojela na hotel bylo po půl osmé, šla jsem si ještě lehnout do postele. Dnes jsme odlétali do Madridu. V hale jsme měli být o půl dvanácté. Na desátou jsem si nastavila budík. V deset mě probudil otravný zvuk budícího přístroje. Vstala jsem šla si dát ještě horkou sprchu. O půl jedenácté jsem se začala balit ve třičtvrtě jsem byla hotová. Šla jsem se ještě podívat po pokoji jestli tu něco nezůstalo. Ve dvanáct mi přišla zpráva od Ruggera ,,Právě jsme přistáli v Itálii. Cesta byla dobrá. Už teď mi chybíš. Miluju tě." Hned jsem mu odpověděla ,,Jsem ráda, že jsi dorazil do Itálie v pořádku. Taky tě miluju. Až budeš mít čas tak se mi ozvi." Chyběl mi, nebylo to ani 5 hodin co odletěl a mně už se stýskalo, ale vím, že musím být silná, už kvůli němu bude potřebovat oporu. Tímhle vším čím si teď prochází Ruggero jsem si prošla, takže mu rozumím.

Z pohledu Cande

Vzbudila jsem se okolo sedmé, když mi zazvonil budík Ruggero už vedle mě neležel a jeho kufry byly pryč ,,Ruggero kde jsi?" Zakřičela jsem z postele, ale všude bylo ticho. Posadila jsem se na postel, oblékla si župan a šla ho hledat po pokoji, ldyž jsem si všimla lístečku na stole

Vzkaz

Cande vím, že se asi budeš zlobit, ale rozhodl jsem se jet na letiště sám. Přijde mi to tak lepší. Nechci tě vidět plakat, bylo to pro mě ještě těžší. Takhle to bude pro oba nejlepší. Snad mi to odpustíš.
Tvůj Ruggero

Konec vzkazu

Nemůžu uvěřit, že mi mohl něco takového udělat. Proč nechtěl, abych s ním jela na letiště? Už delší dobu ho podezřívám, že mě podvádí, že má jinou, ale takhle by se ten Ruggero co jsem ho znala a do kterého jsem se zamilovala nechoval. Takže jde jenom o nedoruzumnění určitě. Šla jsem se radši sbalit. Ve dvanáct mi to letí, abych to stihla.

Z pohledu Ruggera

Ve dvanáct jsme přistáli v Itálii. Vytáhl jsem si z kapsy mobil a napsal Karol, za chvíli mi odpověděla. Šel jsem čekat než se objeví můj kufr jako naschvál vyjel až mezi posledními. Zavolal jsem si taxi. Vyšel jsem před letiště a čekal až dorazí. Za chvíli přijel stříbrný Mercedes Benz s nápisem Taxi. Zavazadlo jsem si dal do kufru a sedl si do zadu. Nadiktoval jsem taxikáři přesnou adresu a on nastartoval. Za deset minut taxikář zaparkoval před domem. Zaplatil jsem , otevřel jsem kufr vzal si z něho zavazadlo zabouchl jsem a vydal se směrem k domu. Nechtěl jsem zvonit, zkusil jsem jestli je odemčeno a měl jsem štěstí bylo otevřeno. Vešel jsem dovnitř a šel do svého. Když jsem vstoupil dovnitř jako by se tu zastavil čas. Vše bylo zanechané tak jak jsem to tu zanechal. Ani jediná věc není položená jinak. Už je to dlouhá doba co jsem tu byl naposledy a i přesto to tu bylo pořád stejné ani se mi nechce věřit. Myslel jsem, že hned jak odejdu si tady z toho táta udělá dílnu nebo hernu, ale máma mu to asi zakázala. Pořád věří, že se sem vrátím.Několikrát jsem jim opakoval, že nemám v plánu se sem znova vracet, ale to ona nedokáže pochopit. Byl jsem po cestě unavený. Lehnul jsem si do postele. Okamžitě jsem usnul. Doufal jsem, že se mi bude zdát o Karol, abych s ní byl alespoň ve snu, když už ne ve skutečnosti.

První kapitola v roce 2019 je na světě. Plánovala jsem ji vydat už dřív, ale bohužel jsem ji dokončila, až dnes. Já vím ten konec se mi nepovedl, ale nevěděla jsem jak bych to měla zakončit. Budu ráda, když mi napíšete názor na tuhle kapitolu. Omlouvám se za pravopisné chyby.
Jak jste si užili Vánoční svátky a Silvestr? Trochu opožděně vám přeju Šťastný Nový Rok.

Vaše Val