Cesta za láskou

3. kapitola 💋

Z pohledu Ruggera

Bylo devět hodin a všichni jsme stáli u vchodu do letadla teda až na Karol ta tu ještě nebyla. Všichni jsme se ji zkoušeli dovolat, ale marně.
Očima jsem hypnotizoval vchod letiště nakonec jsem uviděl jak jím proběhla a mířila za námi ,,Už je tady" ,,Promiňte lidi moc se omlouvám, že jdu pozdě" vychrlila ze sebe celá udýchaná ,,Hlavně, že jsi tady" pronesl režisér. Nyní už jsme se všichni vydali směrem k letadlu.
V letadle jsem seděl s Karol. Plánoval jsem se prospat, když jsem najednou ucítil, že mě Karol chytla za ruku. Pousmál jsem se pro sebe. Podíval jsem se na ni byla opřená o sedačku pořád si něco šeptala a zhluboka dýchala ,,Děje se něco?" Zeptal jsem se vyděšeně ,,Nic jen se trochu bojím létání" ,,Nemusíš se bát" ,,Já vím, ale i tak mám strach. No nic změň me téma. Proč tady není Cande?" ,,Přiletí později musela zůstat v Argentině kvůli práci" ,,Aha" ,,Slibuju, že ji to brzo řeknu" ,,Co?" ,,Že si nejsem jistý svými city k ní" ,,Vážně?" řekla s překvapeným výrazem nahnul jsem se k ní a na chvíli si ukradl její rty ,,Slibuju" usmála se ,,Jsem unavená" ,,Jestli chceš tak spi" ,,Nebude ti to vadit?" ,,Ne klidně spi" dala si hlavu na mé rameno já jí věnoval polibek do vlasů a ona za chvilku usnula. Celou cestu jsem ji sledoval byl tak sladká když spala. Nevyznal jsem se v sobě. Nevěděl jsem jestli kvůli tomu co se teď děje chci zahodit vztah Cande, ale něčím jsem si jistý byl, že pro každý úsměv Karol bych udělal cokoliv.

*

Za tři hodiny jsme byli v Barceloně. Jeli jsme se ubytovat na hotel. Můj pokoj byl asi dva pokoje od Karol byl jsem vedle Augusta a Valentiny. Hned jsme se vybalili. Když jsem měl věci ve skříni zavolal jsem Cande.

Hovor

,,Ahoj lásko" ,,Ahoj" ,,Děje se něco?" ,,Ne proč by mělo?" ,,Myslela jsem, že se půjdeš projít po Barceloně. Tolik si se na to těšil." ,,Nevím. Nechce se mi" ,,Opravdu je všechno v pořádku?" ,,Jasně" ,,No dobře. Promiň už musím jít. Brzo přiletím a budeme spolu" ,,Dobře" ,,Miluju tě" nemohl jsem ji odpovědět, když o tom nejsem tak zcela přesvědčený ,,Posílám pusu měj se" ,,Ty taky".

Konec hovoru

Vzal jsem si kytaru a začal skládat aspoň na chvilku jsem musel přestat myslet na všechno a věnovat se jenom hudbě.

Z pohledu Karol

Stála jsem u skříně a vybalovala si věci, když jsem zaslechla klepání na dveře. Myslela jsem si, že je to Ruggero ,,Je otevřeno" ,,Nemyslela jsem si, že přijdeš" ,,No mě si ani čekat nemohla" najednou mnou projel známý pocit strachu jako vždy, když předemnou stál on ,,Ty?! Kdy mi dáš konečně pokoj?" Zakřičela jsem vyděšeně ,,Potřebuju peníze Karol" ,,A co já s tím? " ,,Ty se v penězích topíš. Můžeš mi půjčit?" ,,Zapomeň! Na drogy ti už dávat peníze nebudu" ,,No tak Karol jsme přece sourozenci" ,,Najednou. Já už s tebou dávno nemám nic společného" ,,Ty taky můžeš za to, že jsem tam kde jsem" ,,Cože? Za to si můžeš sám! Ty sis vybral tu svojí partičku a drogy bratříčku tak to laskavě neházej na mě" ,, ,,Promiň sestřičko" ,,Za co se omlouváš?" Odpověděla jsem nechápavě. Najednou jsem ucítila jak mě praštil něčím do hlavy a já ztratila vědomí.

Z pohledu Ruggera

Když jsem měl písničku skoro hotovou šel jsem se Karol zeptat jestli by se nechtěla jít projít po městě. Zaklepal jsem na dveře ale nikdo neotvíral. Napadlo mě, že třeba spí a tak jsem vešel dovnitř. Můj pohled se zastavil u skříně hned jak jsem vešel dovnitř. Karol ležela na zemi v bezvědomí. Rozběhl jsem se k ní nahmatal tep naštěstí ho měla pravidelný. Vzal jsem ji do náruče a odnesl ke mně na pokoj, protože její pokoj byl v strašném stavu všechno bylo rozházené a pár věcí bylo i rozbitých. Položil jsem ji na moji postel a čekal až se vzbudí.

Z pohledu Karol

Pomalu jsem začala otevírat oči ale moje ruka okamžitě směřovala k mé hlavě, musel mě do ní pořádně praštit. Začala jsem pomalu zjišťovat kde jsem můj pokoj to nebyl, byl mu podobný, ale nábytek byl jinak postavený a bylo i jiné povlečení. Z mého přemýšlení mě vytrhl Ruggero, který právě přišel z koupelny, když si všimnul, že jsem vzhůru okamžitě mě objal ,,Panebože ani nevíš jak jsem se o tebe bál. Co se ti stalo?" ,,To je jedno" ,,Karol řekni mi kdo ti to udělal" ,,Můj bratr" ,,Ty máš bratra?" přikývla jsem ,,Ale nemluvím o něm už dávno jsem zapomněla že existuje" ,,Cože? Ale proč ti to udělal?" ,,Nechtěla jsem mu dát peníze" ,,Na co potřebuje peníze? A proč o něm nemluvíš?",,Můj bratr je starší o dva roky než já, když mu bylo patnáct chytnul se party, která brala drogy a on je začal brát taky. Dlouho to před námi tajil, ale jednoho dne to prasklo." ,,Co se stalo?" ,,Rodina mu dala na výběr buďto se půjde léčit nebo půjde z domu a on si vybral to druhé" ,,Od té doby jste se neviděli?" ,,Ne ani nevím jak se dozvěděl, že jsem tady. Mám strach" ,,Proč?" ,,Bojím se ho. Od té doby je strašně agresivní. Jeden čas mě do konce mlátil, tak se přišlo na to že je závislý na drogách. Nechce se mi věřit co s ním to svinstvo udělalo" v tu chvíli se mé slzy dostaly na povrch a svou hlavu jsem položila na Ruggerovu hruď. On mě políbil do vlasů ,,Bojím se Ruggero" ,,Nedovolím ti, aby ti ještě někdy ublížil. Nemusíš se bát" v jeho náručí jsem se cítila bezpečně a ani nevím jak, ale za chvíli jsem se odebrala do říše snů.

Tak další kapitola je na světě. Snad se vám líbí. Budu se těšit na like a komentáře.
V médiích máte písničku Loco Enamorada, protože jsem ji poslouchala celou dobu při psaní téhle kapitoly.
Přeju vám hezký víkend.

Vaše Val