How I feel it [Sasusaku/Itasaku]

21.

,,Sakuro, hrozně mě to mrzí, ale budu muset služebně na čtyři dny pryč." řekl mi Itachi, když přišel z práce do bytu. Já dneska měla volno. Už se mi pomalu blíží mateřská a mám ještě nějakou tu dovolenou.
,,V pořádku, Itachi, budeme tu na tebe čekat." řekla jsem spokojeně rozvalená na gauči a pohladila mé velké břicho. Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Sedmý měsíc a přibrala jsem neskutečně moc. Cítila jsem se hodně nateklá a pořád bych něco jedla.
,,Akorát zítra odpoledne máš doktora a já musím už ráno na letiště." řekl smutně.
,,Nemusíš být u každé prohlídky, lásko." zasmála jsem se mu.
,,Poveze tě Shisui." oznámil mi po chvíli a sedl si vedle mě na gauč.
,,To je dobrý, ráda se projdu." odmítla jsem jeho laskavý návrh a přitulila se k němu.
,,Teď bydlíš na okraji města, princezno. Je to docela daleko." upozornil mě. Bydlení v Itachiho bytě má svoje výhody, ale největší nevýhoda je jednoznačně dostupnost. Vzhledem k tomu, že Itachi má auto, tak jemu to nevadí. Už tedy několikrát padl návrh, že koupíme další auto, ale stejně bych teď s tímhle břichem neřídila.
,,Dobře, pokud to Shisuiovi nevadí." svolila jsem.
,,Kdyby se cokoliv dělo, tak mi hned volej." naléhal.
,,Itachi, jsem v sedmém měsíci a všechno je v pořádku. Asi těžko začnu teď rodit." protočila jsem oči nad jeho přehnanou péčí.
,,Já vím. Ale kdyby se náhodou cokoliv dělo, tak mi zavoláš. Přiletím prvním letadlem zpátky." nepřestal naléhat.
,,Itachi, jsou to čtyři dny. Nic zvláštního se tu nestane, neboj se." chlácholila jsem ho. Celý večer jsme spolu odpočívali, pak jsme si dali společnou vanu a spokojeně usli. Ráno Itachi vstal a začal se balit. Mé rozházené hormony zapříčinily můj výlev emocí kvůli Itachiho odjezdu.
,,Sakuro, ty pláčeš?" zeptal se překvapeně Itachi. Rychle jsem si utřela slzy, ale další se valily hned na to.
,,Proč brečíš? Něco tě bolí?" vzal si mou tvář do svých dlaní, aby se mi díval přímo do očí.
,,Protože se mi bude stýskat." vzlykla jsem.
,,To mě taky." objal mě.
,,Budeme si každý den aspoň dvakrát volat a psát kdykoliv to půjde, slibuju." usmál se na mě hřejivě a dal mi pusu.
,,Jeď, prosím, opatrně. A pilotovi řekni, ať letí opatrně, že máš doma těhotnou ženu." rozloučila jsem se s úsměvem se svou láskou. Dopoledne uběhlo strašně rychle a já se začala připravovat na svou pravidelnou prohlídku u doktora. Je pravda, že je teď divný jet tam bez Itachiho. Hodila jsem to za hlavu a vzala si kabelku a vyšla před byt, kde jsem očekávala Shisuie. Místo něj ale před bytem stál jiný černovlasý Uchiha. Sasuke byl opřený o své auto a v ruce držel cigaretu, ze které si rychle potahoval.
,,Taky z toho nejsem nadšený, ale Shisuiovi do toho něco vylezlo a poprosil mě. Na druhou stranu si konečně můžeme promluvit." zahodil cigaretu a začal mluvit k věci hned, jak mě spatřil.
,,Nemám o čem s tebou mluvit. To si radši vezmu taxíka." řekla jsem zhnuseně.
,,Takhle rychle žádnýho neseženeš, tak si koukej vlízt do toho auta a nedělej tu scény." procedil skrz zuby nevrlý Sasuke. Itachi i Shisui jsou tak milý a příjemný lidi. Naproti tomu Sasukemu by člověk chtěl dát co pět minut facku. Neochotně jsem si do auta vlezla. Přála jsem si, ať je cesta co nejrychlejší.
,,Vy spolu teď chodíte?" zeptal se Sasuke posměšně.
,,A co je ti do toho?" ohradila jsem se.
,,No, mýmu dítěti bude dělat tátu můj bratr. Přijde mi to vtipný." pokrčil rameny a zasmál se.
,,To dítě není tvoje." oponovala jsem.
,,Máš nějaký důkaz?" zeptal se.
,,To nemám." přiznala jsem.
,,Až budeš mít v ruce test otcovství, kde bude napsáno, kdo je otec, můžeme o tom diskutovat." řekl.
,,Proč? Ty to dítě stejně nechceš, tak o co ti furt jde? Chtěl jsi mě poslat na potrat, tak co se teď staráš." vypěnila jsem.
,,Takže jsi s Itachim, jen protože to dítě chce a přijal tě s ním?" ušklíbl se.
,,Itachiho miluju daleko víc, než jsem kdy milovala tebe. Je na mě skutečně hodnej, naslouchá mi a všechno, co dělá, dělá pro mě a pro nás. Není to sobec jako ty. Vůbec nechápu, jak je možný, že jste bratři a přitom tak hrozně jiný. Měl by ses od svého bratra učit!" zakřičela jsem.
,,A dost!" zařval na mě vztekle.
,,Sasuke!" zařvala jsem, když projel křižovatku na červenou. Slyšela jsem troubení a viděla ostrá světla a pak to najednou všechno utichlo.