How I feel it [Sasusaku/Itasaku]

14.

,,Itachi, vážně na mě nemusíš každé ráno čekat před barákem, abys mě dovezl do práce. Mám to deset minut autobusem." řekla jsem Itachimu naoko otráveně, když už na mě čekal třetí ráno před bytem.
,,Nemusím, ale já chci." usmál se na mě.
,,Pojď, nastup si, nebo přijdeš pozdě." popohnal mě do auta.
,,Tak co ranní nevolnosti?" optal se mě.
,,Dneska jsem zvracela jen jednou." pokrčila jsem rameny.
,,Tak to je dobrá zpráva." zasmál se.
,,To bych řekla." zasmála jsem se taky. Ve chvíli, kdy jsme se rozjeli mi ale houpl žaludek a pozvracela jsem se přímo pod sebe do Itachiho auta.
,,Ježiš!" vyjekl Itachi a hned zastavil. Oběhl auto a otevřel mi dveře.
,,Seš v pohodě?" zvedl mi hlavu, aby se ujistil. V tu chvíli se mi ale opět udělalo zle začala jsem zvracet znovu.
,,Promiň." hlesla jsem.
,,To nic. Auto se vyčistí a boty se umyjou." zasmál se a pohladil mě po vlasech.
,,Nechceš dneska opravdu zůstat raději doma?" zeptal se mě vlídně.
,,Nevím. Ino tam asi dneska bude zase sama." špitla jsem.
,,Spala jsi?" zeptal se.
,,Moc ne." odvětila jsem.
,,Tak pojď." vytáhl mě Itachi z auta, vzal mě do náručí a šli jsme zpět do bytu. Položil mě na gauč a z kabelky mi podal telefon.
,,Řekni si alespoň o půl den volna. Trochu se vyspíš, po obědě ti už zase bude dobře." pohladil mě.
,,Dobře." řekl jsem a vytočila číslo šéfa. Poprosila jsem ho o půl den volna a on ochotně svolil.
,,Udělám ti čaj, zatím si lehni." řekl a přikryl mě dekou. Lehla jsem si a dekou se přikryla až po bradu. Téměř hned jsem usnula. Když jsem se probudila, Itachi seděl vedle gauče, hlavu měl položenou na gauči a rukou hladil mé prozatím ploché břicho. Přišlo mi to milý. Hlavu měl otočenou tak, že se díval na moje břicho.
,,Nesmíš maminku tak trápit, prcku." šeptal Itachi velmi potichu a jemně mě konečky prstů hladil po břiše. Natáhla jsem ruku a dotkla se Itachiho dlouhých vlasů. Hned se na mě otočil.
,,Promiň, vzbudil jsem tě?" narovnal se a ruku stáhl.
,,Ne, vzbudila jsem se sama." usmála jsem se.
,,Spala jsem dlouho?" protáhla jsem se.
,,Bude čas oběda. Vezmu tě někam na jídlo a pak tě hodím do práce, platí?" podíval se na mě svým uhrančivým krásným pohledem a mě ani nenapadlo ho odmítnout.

Vzal mě na jídlo a pak mě hodil do práce, přesně jak řekl. Musela jsem akorát sedět vzadu, jelikož místo spolujezdce bylo pozvracený. Itachi prý auto cestou do práce nechá vyčistit. Bylo MIK vůli tomu dost trapně, ale Itachi mě pořád ujišťoval, že je to v pohodě a naprosto normální v těhotenství, takže není důvod se cítit blbě kvůli tomu. Mrzelo mě, že kvůli mě nešel do práce ani on. Má spoustu povinností a asi není snadné to stíhat.

V práci byla opět jen Ino.
,,Tak jak ti je?" zeptala se mě hned ve dveřích.
,,Už lépe." usmála jsem se.
,,Hele?" začala Ino klasicky, jako když vyzvídá.
,,No?" povzdychla jsem si.
,,Všimla jsem si toho už včera, ale tohle není Sasukeho auto, co tě sem vozí." konstatovala.
,,Ne to není." potvrdila jsem jí.
,,Není to náhodou Itachiho auto?" vyzvídala dál.
,,Ano, je to Itachiho auto a překvapivě ho dokonce řídí Itachi." protočila jsem oči.
,,Proč tě vozí do práce Itachi?" pozvedla obočí.
,,Protože čekám jeho dítě." pokrčila jsem rameny. Už mě nebavilo si na něco hrát. Prostě to tak je, už to nezměním. Ino okamžitě otevřela pusu dokořán překvapením. Možná to věděla a jen jí překvapilo, že jsem byla upřímná. A možná to fakt nevěděla.
,,Cože? A-a co Sasuke?" nechápala.
,,Se Sasukem jsme se rozešli." vysvětlila jsem.
,,Takže ty teď chodíš s Itachim?" ujišťovala se.
,,No to přímo ne. Ale je to otec mého dítěte." uzavřela jsem debatu. Až na občasné poznámky Ino, bylo odpoledne klidné. Po práci jsem se převlékla a před prací už na mě opět čekal Itachi. Přišla jsem k němu a on z auta vytáhl velkou kytici.
,,Asi jsem neprokázal moc důvtipu, když jsem holce z květinky, přivezl kytku, ale snad i tak potěší." předal mi jí a vedl mě k autu, aby mi otevřel dveře.
,,Nemusíš mi nic dávat a kupovat, Itachi." řekla jsem mu.
,,Jen jsem na to narazil u práce, tak jsem jí vzal, nelíbí se ti?" zeptal se.
,,Je nádherná, moc děkuju." udělalo mi to radost, jen jsem se cítila trochu špatně, jako bych Itachiho a jeho náklonost ke mně nějak zneužívala.
,,Nastup si, ať tě odvezu domů a můžeš si odpočinout." pohladil mě po ruce a jemně mě popostrčil do auta.