How I feel it [Sasusaku/Itasaku]

7.

Itachi mě chytil za ruku a otočil mě zpět na sebe.
,,Sakuro, tohle nemůžeš." díval se na mě prosebně.
,,Znásilnil jsi mě" vyrukovala jsem na něj.
,,Cože?" vyvalil oči.
,,Sakuro, já jsem na světě ten poslední, který by ti chtěl ublížit." řekl s vážnou tváří.
,,Ublížil jsi mi dost." pohladila jsem si břicho.
,,Tak mi to nestěžuj ještě teď, prosím." řekla jsem smutně.
,,To dítě je Sasukeho." oznámila jsem pevným hlasem. Mou ruku pustil a zničeně kývl hlavou.
Vzala jsem si svetr ze židle a vyrazila ke dveřím, kde jsem se ale srazila s přicházející osobou.
,,Sasuke! Neměl jsi přijet až za týden?" vyjekla jsem vyděšeně.
,,Sakuro, co tu děláš?" byl stejně překvapený jako já a očima jezdil z mé osoby na Itachiho a zpátky.
,,No, víš....jakto že jsi přijel tak brzy?" snažila jsem se to zamluvit.
,,Nakonec se mi zrušilo pár povinností a mohl jsem odjet už takhle brzy. A vy tu děláte co?" povytáhl nedůvěřivě obočí. Absolutně vůbec jsem nevěděla, co na tohle odpovědět.
,,Sakura se potřebovala svěřit s něčím, co by do tvého návratu nepočkalo." odpověděl za mě Itachi. I když takovou odpověď jsem nechtěla říct. Chtěla jsem si všechno promyslet a připravit se na to, jak ti Sasukemu řeknu.
,,A to je?" nenechal se odbýt Sasuke.
,,Sasuke...no..." znervóznila jsem a cítila jak mi silněji a rychleji buší srdce, až jsem ho cítila v krku.
,,J-jsem..." nemohla jsem se vymáčknout.
,,Jsi co?" docházela Sasukemu trpělivost.
,,Jsem v tom." hlesla jsem a sklopila oči.