How I feel it [Sasusaku/Itasaku]

12.

Doma jsem se osprchovala, převlékla a s velkou nelibostí vyrazila k domu Sasukeho. Jen jsem zmáčkla zvonek, rozletěly se dveře a v nich stál Sasuke.
,,Sakuro, jsou tu naši. Chci jim to říct, nějak to vyřešit." řekl hned místo pozdravu.
,,Co? Jak to vyřešit?" vyhrkla jsem ze sebe zmateně. Co chce jako vyřešit? Ani neodpověděl a za ruku mě zatáhl dovnitř.
,,Dobrý den." pozdravila jsem zdvořile Sasukeho rodiče.
,,Ahoj, Sakuro. Pojď si sednout ke stolu, je nandáno." řekla vlídně Sasukeho matka. Přikývla jsem a posadila se mezi Sasukeho a Itachiho. Naproti seděla Sasukeho matka a otec, který se tvářil velmi nevrle. Mlčky jsme začali jíst a v místnosti byla už teď velmi hustá atmosféra.
,,Itachi, vyřešil jsi všechny tvé povinnosti, které jsem po tobě chtěl?" zeptal se najednou otec Uchiha.
,,Otče, nic ve zlém, ale já vím, co všechno mám na starosti a dbám na to. Svůj čas si ale rozvrhnu sám. Nepotřebuji kontrolu." odpověděl Itachi svému otci a ani se na něj během hovoru nepodíval, jen dál pokračoval v jídle.
,,Itachi!" okřikla ho matka, ale otec jí zastavil gestem ruky a dál všichni pokračovali v jídle. Bylo mi to velmi nepříjemné. Celá tahle situace je pro mě nepříjemná.
,,Sasuke, a co důležitého jsi nám chtěl říct?" zeptal se pak Sasukeho. Najednou jsme všichni tři přestali jíst.
,,Můžeme to nechat až po jídle?" zeptal se Sasuke zdvořile. Teprve až teď jsem si všimla, jaký je rozdíl mezi mluvou obou bratrů se svými rodiči. Itachi s nimi jedná otevřeně, ostře i když svým způsobem s určitou úctou. Sasuke naopak jedná velmi poddaně a zdvořile.
,,Sasuke, postav se k tomu jako chlap." podíval se na něj svým uhrančivým pohledem jeho bratr.
,,Itachi." napomenul Itachiho jejich otec.
,,Sasuke, ty mluv." dodal pak. Sasuke odložil příbor a nervózně se ošil. Také jsem odložila příbor a čekala, až to vysloví.
,,Sakura je těhotná." vyhrkl po chvilce. Sasukeho matka vyvalila oči a se silným řinčením pustila příbor na talíř. Naproti tomu Sasukeho otec položil příbor, ubrouskem si utřel pusu a klidně se podíval na svého syna.
,,Půjde na potrat." řekl rozhodně a v tu chvíli přestal jíst i poslední účastník večeře. Itachi se zděšeně podíval na svého otce.
,,Souhlasím." řekl Sasuke. Nemohla jsem tomu uvěřit.
,,V žádném případě." řekl nahlas Itachi. Všichni zúčastněný včetně mě se na něj překvapeně podívali.
,,Až se bude jednat o tvé dítě, možná mě tvůj názor bude zajímat." oponoval mu dost rázně otec. Itachi si nervózně prohrábl vlasy.
,,Je to jediné řešení. Sasuke ještě nemůže být otcem. Má jiné povinnosti vůči své rodině. A to nejdůležitější. Nemůže mít dítě s tebou. Pro Sasukeho už máme někoho vybraného." vysvětlil. Jen jsem vyvalila oči.
,,Zajímá někoho můj názor?" obořila jsem se na všechny. Potrat? To vážně? Ani mě to nenapadlo! A jak to může Sasuke tak snadno přijmout? To je mu to úplně jedno? Momentálně mě urážka mojí osoby zajímala nejméně. Věděla jsem, že v jejich očích pro Sasukeho nejsem dost dobrá.
,,Sakuro. Bude to nejlepší řešení pro všechny." promluvil ke mně poprvé Fugaku.
,,Ne to teda nebude! Je to moje tělo a sakra moje dítě! Nebude o něm rozhodovat někdo cizí!" naštvala jsem se a vstala jsem od stolu. Vzala jsem si věci a dala se na odchod.
,,Sakuro! Jak se to chováš!" chytil mě za ruku Sasuke a zakřičel na mě.
,,Jak se to chováš ty!" zakřičela jsem na něj úplně stejně.
,,Jsi jenom srab, před rodičema nedokážeš mít svůj názor. Pro mě nejsi chlap." řekla jsem mu pěkně od plic. Viděla jsem v jeho očích tu zlost. Napřáhl ruku a já věděla, že mě praští. Zavřela jsem oči a čekala ránu. Ta se ale nedostavila a tak jsem oči opět otevřela.
,,Ještě jednou se pokusíš dotknout Sakury nebo MÉHO dítěte a ty ruce ti zlámu." řekl Itachi, když Sasukeho držel za ruku, kterou mě chtěl praštit a v očích se mu nebezpečně zablýskalo.