How I feel it [Sasusaku/Itasaku]

18.

,,Vyzvednu tě po práci. Teď už musím jet. Za 15 minut mám schůzku ve firmě." podíval se na hodinky a pak na mě. Usmála jsem se a dala mu pusu na tvář. Pohladil mě po tváři a já vystoupila z auta a šla do práce.
,,Myslíš si, že s ním chodíš?" začala okamžitě Ino místo pozdravu.
,,Dobré ráno, Ino." protočila jsem oči.
,,Nechce tebe, jen to dítě, ty to nevidíš?" spustila zase.
,,Ino, tohle je mezi mnou a Itachim. Nepleť se do toho." usměrnila jsem jí. Moc to ale nepomohlo.
,,Nosíš jeho dědice. Proto se o tebe stará. Ty ho nezajímáš." řekla mi.
,,Jo a jak to víš?" založila jsem si ruce v bok.
,,Sasuke mi to řekl." odpověděla a já vyprskla smíchy.
,,Takže věříš tomu, co ve vzteku o něm vykládá jeho bratr. Bravo. Jsi vážně naivní. Kdyby mu šlo jen o dítě, mohl si ho kdykoliv předtím udělat s kteroukoliv jinou. Sama si říkala, že Uchihovic kluci můžou mít deset na každým prstě. Kolik holek by si přálo nosit jejich dítě." oponovala jsem jí.
,,Mohl. Ale udělal to až teď. S holkou, která mu po tom rozhodnutí přišla pod ruce jako první. Nebo pod něco jinýho v tomhle případě." pokrčila ramena.
,,Ino, tohle je fakt směšný." zavrtěla jsem hlavou. Nebyl to Itachiho plán. Byla to prostě náhodná nehoda.
,,Vážně? A proč se o tebe tedy začal zajímat, až když jsi otěhotněla?" zeptala se mě povýšeně.
,,Ino, do té doby jsem chodila s jeho bratrem! Jak se o mně mohl zajímat?" už jsem to nevydržela a zvýšila na ní hlas.
,,Oplodnil tě snad ještě tehdy, když jsi chodila se Sasukem, ne?" zasmála se posměšně.
,,Ino, už radši mlč." prošla jsem kolem ní do kanceláře se převléct a už jsem se o tom nechtěla bavit. Mele akorát nesmysly. Celý den jsem na ní byla naštvaná a nemluvila jsem s ní. Nemá co strkat nos do mých věcí. Ke konci šichty pro mě Itachi přišel do obchodu.
,,Mám dárek pro mou princeznu." řekl mi. Vykulila jsem na něj oči.
,,Pro ni?" podívala jsem se na bříško a pohladila ho.
,,Pro tebe." ťukl mi dvěmi prsty do čela.
,,Zavři oči." řekl a já poslechla. Ucítila jsem na krku kovový chlad.
,,Můžeš otevřít." řekl pak a já oči otevřela. Měla jsem na krku krásný elegantní řetízek s přívěskem ve tvaru I.
,,I jako Itachi?" zeptala jsem se pro jistotu.
,,Mm, takový můj podpis, aby každý věděl, že patříš ke mně." přitakal.
,,Tohle nestačí?" pohladila jsem břicho a zasmála se.
,,Je nádherný, děkuju." poděkovala jsem za krásný dárek. Nikdo mě nikdy nerozmazloval tak jako Itachi. Cítila jsem se opravdu milovaná. Pociťovala jsem na sobě závistivý pohled Ino. Nechápu, o co jí jde.
,,Půjdeme?" zeptala jsem se Itachiho, když jsem si sbalila věci. Jen přikývl.
,,Kdy bys chtěla jet za rodiči?" zeptal se mě v autě.
,,Ráda bych zítra, když je volno. Ale chápu, že to je dost narychlo a už budeš mít něco v plánu." odpověděla jsem mu.
,,Zítra je to v pořádku." usmál se a pohladil mě po stehně.
,,Budeš dnes spát zase u mě?" podívala jsem se na Itachiho psíma očima.
,,A co kdybys ty dnes spala u mě?" nabídl mi.
,,Dobře, to beru." zajásala jsem. Doma jsem si sbalila to nutné a odjela s Itachim do jeho bytu, ve kterém jsem ještě nikdy předtím nebyla. Všimla jsem si, jak je Itachi spokojenější a uvolněnější. Nechtěla jsem tu chvíli kazit, ale nedalo mi to.
,,Dneska mi Ino řekla, že Sasuke vypráví, že ti jde a od začátku jen o to mít dědice." přiznala jsem mu.
,,Dědice?" zamračil se.
,,Že jsi zkrátka chtěl mít dítě a tak sis ho udělal." vysvětlila jsem.
,,Myslím, že bych měl snadnější oběti jako matky mých dětí." zasmál se tomu.
,,Proč bych to dělal tak složitě? Prostě bych akorát jedné z mnoha neřekl 'pojď, porodíš mi dítě' a bylo by. Nemusel bych se prakticky vůbec snažit. Kolik holek jde jen po image nebo penězích. Sasuke je akorát zhrzený a kope kolem sebe. Vždycky to tak dělal. Prosím, vůbec se tím nezatěžuj." uváděl věci na pravou míru. Argumentovala jsem Ino úplně stejně. Nechápu, co z toho Sasuke má. Přijeli jsme na okraj města k novým velkým panelákům. Vyjeli jsme výtahem do šestého patra k Itachiho bytu. Byt byl vážně velký, prostorný a moc hezky vybavený.
,,Proč tak velký byt sám pro sebe?" zeptala jsem se ho při prohlížení jednotlivých místností.
,,Doufám, že tě tím nějak nevyděsím nebo nechci, aby sis myslela, že tě do něčeho nutím, ale při koupi jsem uvažoval, že by se mi jednou mohl hodit pro začátek se svou vlastní rodinou." odpověděl mi.
,,Už dlouho uvažuješ o tom mít rodinu?" zeptala jsem se ho nenápadně v návaznosti na naši předchozí konverzaci v autě.
,,Vždycky jsem chtěl mít ženu, kterou miluju a děti jako výplod naši lásky. Nechtěl jsem mít jen tak děti s někým náhodným, pokud narážíš na to, co o mně vypráví Sasuke." prokoukl mě hned.
,,Nech si to projít hlavou, ale byl bych rád, abychom žili jako rodina spolu. Pokud se ti líbí tenhle byt, tak klidně tady. Pokud ne, prodám ho a najdu nám jiný." nabídl mi.
,,Tenhle byt je super." usmála jsem se na něj a nepřímo odpověděla na všechny jeho otázky. Bude pro nás lepší žít spolu. A možná to prostě jen hrozně moc chceme. Za těch pár měsíců mezi námi vykvetla taková láska, že bych si nedokázala představit žít s někým jiným.