How I feel it [Sasusaku/Itasaku]

17.

Chytil mě za stehna a vysadil na kuchyňskou linku. Vpil se svými rty do těch mých a já si uvědomila, že nádhernější polibek jsem nikdy nezažila. Byl tak jemný, něžný a přitom vášnivý a plný lásky. Byla jsem opilá jeho vůní.
,,Miluju tě." řekl tiše mezi polibky. Neřekl mi to poprvé. Skutečně mě ale může milovat? Proč? Odtáhla jsem se od něj.
,,Jak mě můžeš milovat. Byla...byla jsem zaslepená celou dobu Sasukem. Tobě to nevadí?" hlesla jsem provinile.
,,Nebudu ti lhát, že mi to vůbec nevadí. Ale teď se díváš jen na mě." řekl mi. Cením si jeho upřímnosti. Pohladil mě po rukách a opět mi vtiskl polibek.
,,Itachi." vydechla jsem vzrušeně. Itachi se ode mě odtáhl a podíval se mi překvapeně do očí. Chvíli jsme na sebe hleděli a oba jsme se téměř báli se pohnout.
,,Mé jméno nikdy neznělo líp, jako když ho vyslovíš ty." řekl. Začervenala jsem se.
,,Měli bychom se najíst." řekla jsem nakonec rozpačitě.
,,Máš pravdu." řekl a pomohl mi z linky dolů. Najedli jsme se, Itachi si k jídlu dal i sklenku vína a poté jsme si sedli na gauč k televizi.
,,Jsem unavená, půjdu spát." řekla jsem Itachimu.
,,Půjdu taky spát." odpověděl ale zůstal sedět na gauči.
,,Půjdeš tedy?" zeptala jsem se ho, když se stále neměl k odchodu z gauče do vedlejší pokoje.
,,Kam? Budu spát na gauči." poklepal rukou na gauč pod ním.
,,Pojď spát do ložnice se mnou." usmála jsem se. Chvíli na mě jen tak koukal, jako by se mi snažil něco vyčíst z tváře.
,,Gauč je hodně tvrdý. Budou tě bolet záda." vysvětlila jsem mu.
,,V tom případě bychom měli jít spát do ložnice tedy." rozhodl, vstal a šel za mnou.
,,Omlouvám se, nemám tu pro tebe ani žádné triko na spaní." omluvila jsem se mu. No pravda byla, že jsem tu měla triko Sasukeho. Ale to by za prvé bylo nevhodné a za druhé by mu stejně bylo malé.
,,Nevadí, jsem zvyklý spát bez trika." odvětil a svršek si jedním pohybem sundal. Nechtěla jsem zírat, ale prostě jsem zírala. Itachi je velmi pohledný a narozdíl od Sasukeho je to gentleman. Proč tedy nikoho nemá? Když si všiml, že na něj zírám i při sundavání kalhot, raději jsem se otočila zády k němu a sama se převlékla. Celá situace se čím dál víc stávala trapnou, proto jsem rychle zhasla a zalezla do postele.
,,Dobrou noc." řekla jsem, když si lehl i Itachi.
,,Dobrou." řekl a ještě mi dal jemnou pusu na čelo. Usnula jsem okamžitě. Ráno mě budík probudil v Itachiho náruči. Nádherně voněl. Ještě na chvíli jsem se k němu přitiskla a on mi vtiskl pusu do vlasů.
,,Budu muset vstávat a jít do práce." vydechla jsem rozespale.
,,Odvezu tě tam." řekl a přitiskl si mě ke své hrudi.
,,Hm." přikývla jsem. Když se budík ozval už potřetí, vstala jsem, udělala jsem snídani sobě i Itachimu, oblékla se a připravila do práce. V autě jsem začala přemýšlet o nás. Myslím si, že si k Itachimu začínám vytvářet velmi důvěrný vztah. Je přitažlivý, milý a hodný. Spát vedle něj bylo tak přirozené. Celkově být vedle něho je přirozené a uklidňující. Chtěla bych, aby byl vedle mě pořád. Každý den. Vracet se k němu.
,,Itachi?" oslovila jsem ho, když zaparkoval před květinářstvím, kde jsem pracovala.
,,Přemýšlím o nás." řekla jsem mu a čekala jeho reakci.
,,Dobře." překvapeně zamrkal. Asi to nečekal. Nevěděl, co říct a čekal, co řeknu já.
,,Moji rodiče ještě neví, že budou prarodiče. Moc často se nevídáme. Ale teď bych za nimi ráda jela. Jel bys se mnou?" zeptala jsem se ho.
,,Jako otec tvého dítěte?" ujistil se, že tomu rozumí správně.
,,Ne, jako můj partner." opravila jsem ho.