Boj (FF Ninjago) POZASTAVENO

Návštěva

Třetí osoba:

Ráno by se dalo popsat jako něco jiného. Seleil a Cole vstávali dost pozdě. Vyšli na chodbu, kde se zase ztřetli. Seleil však měla smutný výraz, to Cola zarazilo. "Stalo se něco?" optal se jí. Zakroutila hlavou a dál pokračovala. "Jde o včerejšek?" zase se ptal. "Ne, nic se nestalo, jen.... Chci navštívit bratra a nevím co mám očekávat" posmutněla. "Lepší je nic neočekávat než být sklamaný" zastavil ji. "Dobře" pousmála se a vtiskla mu do ruky dopis. Krátce ho políbila a vydala se do garáže pro auto.

Vzala klíče z kolíku a nasedla. Rozjela se směr věznice. Jela a vzpomínala na starý časy.

Seleil:

Jela jsem za bratrem. Cestou se mi vše vracelo. Minulost, když jsme byli malý.

"Hej.... Přihraj míč" křikla jsem. Mé vlasy mi padali do očí. Mé hnědé vlasy pláli ve větru a můj bratr stál u brány. "Hrajem!!" křikli kámoši bráchy. Hra se rozeběhla. Po malé chvilcr jsem zjistila, že jsem v týmu sama. "Holky neberem" zasmál se Roger. Strčil do mě a vzal si ode mne míč. Pěstí jsem bouchla do země. Klouby mne brněli. Zvedla jsem se a rozeběhla se. Míč jsem mu vzala a běžela k bráně. "Stejně se netrefíš" křikl za mnou. Ostatní se mi snažili zabránit dát gól. Už jsem musela střílet a.... Míč se odrazil od proutěné sítě a zůstal uvnitř brány. Všichni na mne koukali. "Jdem tedy domů" zeptám se bráchy. "Promiň, ale ne. Mám práci" odešel. Krátce jsem ho sledovala až k černé limuzíně. Někdo mu podal papíry a děkoval za vraždu. Vyděsila jsem se. Pak se bavili o další práci.

Hlavou mi létali vzpomínky, když jsem zjistila co dělá. Bylo to těžké období. Mý rodiče ho vyhodili ven. Peníze měl, byl dospělí. Párkrát jsem ho viděla, ale buď jsme se prali nebo hádali. Vyčítala jsem mu to. A teď na to doplatil. Jako kdysi. Prudce jsem zastavila auto a vystoupila. Došla jsem k vráně, pustili mne dovnitř, postupivala jsem chodbou až k jeho cele. Mé srdce rychle bušilo.

"Proč?" křikl hned po mně. "Kdo v tom má prsty?" stále jsem nechápala. "Kdo z nich jr pro tebe důležitější než já?" zase křičel. "Vždy jsi byl zločinec, tak oni nehrajou důležitou roli" odpověděla jsem mu. "Ale ano. On. Jak se jen jnenoval.... Áaaa ano. Cole, že?" poslouchala jsem každé slovo. "Co chceš?" prozněnu jdem křičela já. "Nic. Jrn koho mám příště sejmout" dodal. "Sejmeš ho a já zas tebe. Rodina, nerodina. Bratr, nebratr" bouchal jsem do tyčí a odkráčela pryč.

Přijela jsem dlouho. Musela jsem si ještě vyčistit mysl. Doma na mne čekal Cole. Hned jsem mu vpadla do náruče a nasával jeho vůni. Pozdějc jsem mu řekla tu poslední větu co řekl můj bratr. Bála jsem se o něj. Možná o oba dva nebo o nás tři.

Omlouvám se že to vydávám až teď. Ale nic moc mne nenapadá. Takže si asi dám od třetí části krátký oraz. No nic. Do konce této části zbývá devět kapitol. "Asi" :D. Tak si to užijte.