Boj (FF Ninjago) POZASTAVENO

Odměna Osudu

Lloyd:

Probral jsem se. Hlava mne třeštila. Nahmatal jsem místo kde mne udeřili. Všichni se zvedali ze země. Cole bolela noha, takže jsme mu museli pomoct na palubu lodi. Kai zase dostal ránu do zad. No a ostatní měli podobně úrazy. „Ale ne. Harumi!” vykřikl jsem jen jak jsem si vzpomněl na to, že jsme nechali lana dole. Mohli se tam dostat. Rychle jsem se rozhlídnul po palubě. Ležela na zemi. Chytal a se za hlavu. „To bude dobré” odpověděl jsem ji.

Všichni jsme byli konečně na lodi. „Myslím, že pár dní nebudeme bojovat, ani by jsme to nezvládli. Možná Lloyd, Nya, Skyler. My vážně nemůžeme” řekl Kai. „Já vím a my by jsme je asi nepřeprali. Budem se chvilku držet v ústraní” řekl jsem. Nya nasměrovala kurz znovu k mému domu.

Nebe začalo tmavnout. Objevovali se tam hvězdy a měsíc. Nebyla to tak velká dálka ani cesta. Stál jsem tam sám. Na druhém konci stála Harumi. Dívala se k paláci. Vím, že jí její rodina chybí.

Přišel jsem k ní. „Chybí mi má rodina” řekla. Smutně jsem se na ni podíval. „I mně otec” řekl jsem. Položila si hlavu na můj hrudník. Vůbec jsem nevěděl co mám dělat. Její rodiče mne budou nrnávidět, ale. Ani nevím.

„Měla by sis odpočinout” „já vím” řekla. Chystala se odejít. Mé srdce volalo ať jí to řeknu, ale mozek nereagoval. „Harumi?” podíval se do mých očí. „Víš já....” odmlčel jsem se. Mozek mi přepl a já řekl takovou hovadinu. Pobídla mne ať mluvím dál.  „Chci udělat vše aby si se v čas dostala za svou rodinou. Kdyby to šlo, nedržel bych tě tady” jo prostě mi to mozek nedovolí říct. „Děkuji” řekla. Dala mi na tvář letní polibek a už zmizela ze střechy.

Když už tam nebyla. Do vítru jsem zašeptala to co jsem ji chtěl říct. „Miluju tě Harumi” celý skleslí jsem se odebral do mého pokoje, kde jsem usnul.

Probral mne budík. Ještě celý rozespalý jsem si protřel oči, zývl. Ohrnul jsem závěs a vyšel na balkon. Stále mne bolela hlava. Začalo se mi tmavit prostředí před očima. Rychle jsem se opřel o zábradlí a sedl si na zem.

U snídaně všichni naříkali jak je něco bolí. „Jsou silnější jak je máme přemoct?” vypálí ze sebe Cole. Všichni jsme byli z toho zničeni.

„Myslím, že pár dnů na Odměně Osudu vám udělá jen dobře” řekl Wu. Všichni jen kývli. Zbalil jsem potřebné věci.

Vyšli jsme na palubu lodi. Bylo to tak krásné, jako jako kdysi. Opřel jsem se lokty o dřevěné zábradlím. Pozoroval jsem krajinu dole. Měl jsem na sobě tmavě černo- fialovou mikinu. V uších zelená sluchátka. Vítr si hrál s mými vlasy. Zahlídl jsem Harumi jak se taky podívala, ale zase odešla. Nevěděl jsem proč, ale uzavřela se ve své kajutě na celý den. Chci ji pomoct, ale nevím jak když mi nepomůže

Nová sice krátká kapitola je na světě. Psala jsem to dneska. Pár dalších části mám připravené, tedy jen název, ale i tak se můžete těšit. Další kapitola vyjde v pátek a v sobotu. Tak se těšte.

Omlouvám se že je krátká,ale moc času jsem na to neměla. Plus mě moc toho nenapadlo, a předbíhat jsem nechtěla. Chci aby tato kniha byla dlouhá a pro vás zajímavá.

Tak SNA d se bude jak kapitola i kniha líbit. Byla bych za to ráda. Jinak ji vydáván zase pozdě a to ve 23:29. Takže stále v čas

4/5 2019