Boj (FF Ninjago) POZASTAVENO

Džungle

Harumi:

Ráno jsem se vzbudila a on stále spal. Zvedla jsem se a šla pro jídlo. Musím stále hrát tuhle Maškarádu jen abych získala tu debilní mapu.

Nemusela jsem ani chodit daleko, jelikož stromy s ovocem nebyly od nás až tak daleko. Vylezla jsem na strom a pár jich utrhla.

Vracela jsem se na místo, kde jsme včéra usnuli. Lloyd byl již vzhůru. „Dobré jitro" řeknu. Před něj položím jeho porci jídla.„Dobré a děkuji za snídani Harumi" poví. Mírně se začervená. Úsměv mu oplatím.

Pustíme se do snídaně. Nadešel čas, kdy máme znovu vyrazit na cestu. „Ale kudy" začne přemýšlet. Koukám se do druhé mapy. „Co třeba tudy a až sem? Totiž tvůj otec hledá jistou věc která se tam skrývá. Tedy kl8č. Je to spíše mapa. Proto mne chtěli unést, jelikož o tom místu něco málo vím. Hlavně vím kde to hledat" vysypu ti na něj.

Chvílí střebával informace. „Dobře. Bude to tak rozumnější" řekne a už jde směr mapa. Přesně podle plánu.

Nyla:

Lloyd s Harumi jsou v džungli a nás napadlo je jít hledat. Pan E nám trochu poškodil motory u lodi.

Právě jsem je před chvílí opravila. Ještě musím zkusit, jestli fungujou. Jdu do jídelny, abych si s ostatními dala oběd.

Otevřu dveře a vidím jak se znovu jako každý den všichni utápí z toho co se stalo. „Takže" přeruším ticho a pomůžu Skyler, Pixel a Misáková odnést jídlo na stůl. „Něměli by jsme se s tím trápit. Noc jim není. Navíc je půjdem hledat. Vyrobila jsem tenhle náramek." ukážu jim ho. „Je speciálně vybavený na sledování v džungli. Jestli Lloyd má ten náramek co nám dával, tak ho najdeme. A s ním bude i Harumi" řeknu. „Nya má pravdu" souhlasí mistr.

Nebudu lhát. Nesnáším Harumi. Zdá se mi, že něco skrývá. Ale nerada to dávám najevo. Třeba se mýlím. I tak bych byla ráda, kdyby se v té džungli ztratila, ale bez Lloyda.

Lloyd:

Už jdeme nejméně deset hodin. Připadá mi to tak. Jenže hodinky ukazují pouhé tři hodiny schůze. Mečem prosekávání houští, keře, liány, trávu co stojí v cestě.

Mapa ukazuje, že bychom měli dojít k vodopádu. Tam někde by měla být ta mapa.

Něco jsem uslyšel. Křik Harumi. Když jsem se otočil, jedna z liány ji táhla bůhví kam. Rychle jsem běžel za ní. Než ji utáhla do podzemí, usekl jsem kus liány. Ta Harumi pustila. Rychle jsme běželi a já se vůbec nedíval do mapy. Ocitli jsme se někde. Nechtěl jsem se ani podívat kde jsme. Nesnáším to. Otec se zde vyzná dost dobře. A já? Ne.

„Kde jsme?” zeptala se. Kručí, nesmíme se ztratit. Modlil jsem se v duchu. „No jsme?” podíval jsem se do mapy. „Tady” ukázal jsem prstem na jedno místo. „Je to poblíž řeky” dodala. Mlčky jsem přikývl. Vydali jsme se k řece.

Už jsem myslel, že jsme se ztratili. Omyl. Harumi to už chtěla vzdát. Oba nás bolelo nohy. V tu jsem uslyšel jako zvuk vody.

Vzal jsem Harumi za ruku a běžel tím směrem. Nic neříkala, ale její výraz stál jako ta věta. Říkal přesně 'co děláš?'. Neodpovídal jsem. Zastavil jsem a odhrnul liány,které stáli v cestě. Jen jak jsem je roztáhla, pohled se nám naskytl na řeku. „My jsme ji našli” obejmula mne.

Spatřil jsem dřevěná prkna, vypadalo to jako molo. K tomu molu byla přichycena loďka. Byl to rychlý prostředek k té mapě.

Takové dvě hodinky jsme si odpočinuli na molu. Byla zde nádherná příroda. Tak tolik bych si přál, aby se můj otec vrátil. Né aby zde rozpoutal znovu zlo. Jsem vážně naštvaný, protože ho někdo zavolal z říše mrtvých. Až se mi ten dotyčný dostane do rukou, tak zažije peklo.

Byl čas, abychom vyrazily na řeku. Nastoupili jsme na loď a vyjeli. Pomalu a jistě se začalo stmívat. Podle mapy bychom měli být uprostřed řeky. Ke břehu jsme uvázali loď. Okolí mohlo být zrádné, takže jsme zůstali na loďce. Světle modrou oblohu zalila temná modrá s černou.

Chvílí byly mraky. Ty se po nějaké době rozplynuli a ukázaly nádhernou hvězdnou oblohu. Měsíc ozařovalo řeku a sní i loď. Tahle džungle je zrádná, ale i nádherná. Zavřel jsem oči. A usnul.

Nya:

Motory fungovali. Zvlétli jsme a hleděli dolů. Nic jsme však neviděli. Džungle je hodně hustá a že zhora není nic vidět. V dáli jsem zahlédla skálu. Na vrcholku jsem zaparkovala loď. Vzali jsme si triskáče abychom se dostali dolů i nahoru. Vyšli jsme je hledat. Konečně se všichni soustředili na hledání. Jenže jen jak padla noc. Byli jsme strašně unavení. „Nikdy je nenajdem” začal si stěžovat Jay. Vždy byl takový optimista. „Ale najdeme. Buď optimista”řekla jsem vesele. „To nejde ségra”přidal se k němu Kai. „Jde. Zítra budu zapínat to vyhledávací zařízení. Pro jistotu jsem na palubě nechala autopilota. Myslím si, že by se Zane a Pixel měli vrátit na loď. Aby nám byli k dispozici na vyzvednutí.” řekla jsem.

Oheň, který udělal bratr na zahřátí, jsem uhasila. S pohledem upřeným na hvězdnou oblohu jsem usnula.

Další kapitola je na světě. Vydáván ji ve 22:29. Kapitoly budou většinou pozdě večer. V pátek a v sobotu vyjdou další, což budou za tento týden tři kapitoly. Pokud by nevyšla v sobotu tak vyjde v neděli.

Doufám, že se líbila.