Boj (FF Ninjago) POZASTAVENO

Odraz minulosti

Lloyd:

Bloudil jsem tím labirintem. Zahýbal za rohy, šel rovně a snažil se najít ostatní. Ale to bylo marný. Na nikoho jsem nenarazil. Se sklopenou hlavou, ale stále ve střehu jsem šel dál. Už dlouhou dobu jsem šel jen rovně. Nakonec tu byla zatáčka doprava. Zahl jsem. Byla tam obrovská slepá ulička, plná zrcadel z takových křišťálů?

Došel jsem tak blízko, že se můj odraz odrážel v tom zrcadle. Můj odraz se cšak změnil na malého kluka. Přímo na mne, kdysi když jsem býval malý. Brečel jsem. Došel jsem blízko k tomu zrcadlu a klekl si, aby měl jeho úroveň. Po dlouhé době jsem se díval na vkastní odraz. Takhle jsem se c8til pořád ve vnitř.

Prudce jsem zavřel oči a zatřásl hlavou. Tak dlouho jsem se bál všeho, že ani nevím co se ze mne stalo. "Já jsem Lloyd Garmadon. Jsem mezi dobrem a zlem!" křikl jsem do prázdna a zase rychle otevřel oči. Z pokleku si stoupl a zadíval se na to zrcadlo. To se najednou otevřelo a ukázala se skrytá cesta.

Seleil:

Šla jsem uličkou a skoro furt zahybala. Nakonec to vedlo jen rovně. No samozřejmně jsem měla navíběr, ale já se roziodla jít rovně. Došla jsem do slepé uličky. Fakt super. Chtěla jsem se otočit, ale něco jsem zahlídla. Byl to můj odraz. Jenže neukazoval jak jsem oblečená. Viděla jsem tam sebe a.... A Cole jak se.... No líbáme. Vůbec jsem tomu nemohla uvěřit.

Spadla jsem na kolena a sklopila hlavu. Tekly mi slzy po tváři. Ani bych se nedivila, kdybych měla oči rudé. Nakonec jsem usoudila to jediné. Zhluboka se nadechoa a vykřikla. "Ja jsem Seleil Mai. A mám ráda Cole" v tu chvíli se jedno zrcadlo naproti mně otevřelo a objevila se tajná cesta. Zvedla jsem se a šla po ní, kam mne vedla.

Kai:

Odpojil jsem se od naší skupinky. Nevím, proč, ale něco mne táhlo. Zašel jsem za jiný roh a tak se ztratil z jejich dohledu. Šel jsem různě. Tak jak jsem se cítil. Nakonecmne to zavedlo do slepé uličky. Suoer, jak já ty labirinty nesnáším. Jenže celá ta slepá ulička byla postavena ze zrcadel. Odráželo se v nich i můj odraz. Došel jsem až k nim a podíval se na sebe. Držel jsem Chenovu hůl. Oči mi červeně svítili. Viděl jsem se jak jsem vypadal. "Oh, kdyby se nic nestalo, kdybych nebyl ten co většinou myslí na sebe" povzdychl jsem si a opřel čelo o zrcadlo. To se však začalo hýbat a....

A ukázalo ti tajnou cestu. Super. Šel jsem po schodech až dolů, kde v jedné obří místnosti byli i ostatní. Rozhlíželi se kolem sebe. Jakoby něco hledali. Chtěl jsem je pozdravit, než jsem si všiml, že to nikam nevede. Jenže nebylo cesty zoět, jelikož se všechny dveře zavřeli. My tu uvízli.

Zane:

Ani nevím, proč jsem se taky oddělil. Vlastně mi senzori, říkali ať jdu jinou cestou. Teď jsem došel do slepé uličky. Asi mi nějak nefungujou. Bylo to postaveno ze zrcadel. Odrážel jsem se tam s tátou. Tak tolik mi chyběl. "Achh, tati ani nevíš jak moc mi chybíš" povzdychl jsem si. Jedno z zrcadel se otevřelo a odhalilo tak tajnou cestu. Vedlo to po schodech dolů do další velké místnosti. Takové hnědé, jak zem. Jenže byla slepá. Byl tam i Lloyd. Chtěl jsem se ho zeptat co se děje, ale ozvala se rána. Zavřeli se dveře co vedli nahoru. Teď tu jsme uzavřeni.

Cole:

Uvízl jsem ve slepé uličce postavené ze zrcadel. Odrážel jsem se tam se Seleil, ale jako duch. Jako tehdy. "Proč?" křikl jsem. Ani nrvím jak jsem to dokázal, ale otevřel se tajný průchod. Schody vedli dolů do velké místnosti. Všichni jsme tu byli. A nakonec i uvězněni.

Třetí osoba:

Jak se z toho naši hrdinové dostanou?

Pokračování je samozřejmně příště. No snad se líbí. Vydala jsem novou knihu 'SHATTERED'. Tak se na ni koukněte.

Ptám se jestli tu mám dopsat i ostatní jak to viděli a co se stalo. Morro, Nya, Jay. Tyhle tři myslím.😊

Zítra odjíždím s rodiči na dovolenou a nevím zda tam chytím WI-FI. Tak snad jo, jelikož minile tam byla. Takže jestli nevyjde další kapitola v pátek tak nemám WI-FI. Ale snad budu mít. Jinak vydám kapitolu i dřív👍🙃