Hybrid World

Kapitola 24

Jimin -
Jeli jsme už několik hodin a ve vozu panovalo mučivé ticho. Nikdo nechtěl nic dělat, Hoseok pomalu usínal a Kook...Kook ten už nejméně hodinu koukal ven z okýnka a tiše si pro sebe něco mumlal.
,, Nelíbí se mi to ticho" zamumlám tiše a poposednu si. Jungkook se na mě okamžitě podívá. ,,Taky se mi nelíbí" zašeptá a opatrně položí Hoseoka ze svého ramene na celou sedačku...hned na to si přesedne ke mě. ,, Mám o něj strach Kookie, nic mi neřekl a byl dost vyděšený. Nedal to sice na sobě znát ale ty oči, šlo v nich vidět to zděšení" zašeptám a hned na to ucítím kolem abych ramen jeho ruku. ,,Neboj se Mine, on se o sebe dokáže postarat" povzbudivě se na mě usměje. ,,....ale...."chci začít protestovat, nakonec jen zakroutím hlavou a dám si jí do dlaní. ,, Měl by ses taky prospat, nevíme jak dlouho ještě pojedeme. Nevypadáš dobře" zamumlá nespokojeně. Rukou mi jemně zmáčkne rameno abych mu věnoval svojí pozornost.
,,Nechci"
,,Spi "
Věnuje mi naštvaný pohled. S povzdechem jen pokývám hlavou, má hlava padne na jeho rameno. ,,Jen chvilku" špitnu. Jungkookie se sladce usměju a přikývne.

-

-

-

-
Jungkook -
Venku byla tma.
Únavou se mi zavíraly očka ale ne a ne usnout. Byl jsme hodně unavený, hlava mi padala....po chvilce ale kočár zastavil. Dveře se prudce otevřeli. Vyděšeně jsem tam přesunul svůj pohled. Stál v nich muž, na sobě měl modro/šedou uniformu a pohled zabodl do mě.
,,Od pana Mina, že?" Rozeznělo se hrubým hlasem. Hoseok a Jimin se začali pomalu probouzet... Kývl jsem. Muž si nás všechny sjel pohledem, mlčel teprve až po chvíli se na jeho tváři objevil malý úsměv. ,,Pan Namjoon už na vás čeká "řekne mírněji.
,,To už jsme tady?" zakňučí Hoseok při tom co se protahoval. Zasměju se nad tím. ,,Ano hyung, byla to dlouhá cesta ale ty si jí celou prospal" ušklíbnu se. Překvapeně zamrká a posadí se. Šlo na něm vidět že ho má odpověď značně překvapila ale jakýmsi způsobem mi to přišlo dobře. Nemusel přemýšlet a celou cestu jen bezmocně koukat okna doufajíc že se kočár zastaví a ten kdo otevře dveře nebude neznámí člověk v uniformě ale náš Min Yoongi.
,,Pan Namjoon je momentálně zaneprázdněn takže se nemůže dostavit, seznámíte se tedy dnes pouze s panem Seokjinem a vám určeným služebnictvem." Pověděl nám muž mile a následně ustoupil ode dveří. Jiminie se očividně v průběhu jeho výkladu probudil jelikož byl první kdo vystoupil.

Pohled třetí osoby -
Venku už nějaký ten čas byla černočerná tma kterou v okolním lese prosvětlovala jen malá pronikající světla od nedalekého sídla. Tři mladíci byli vyděšení, bylo to pro ně neznámé a vůbec nevěděli co měli od zvaného "Namjoona" očekávat. Sídlo bylo z velké části ponořené do tmy, takže velká čas nebyla snad ani vidět... jediné co se jakž takž znatelně už z dálky osvětlovalo byl v chod do onoho sídla.
,, Jaký myslíš že bude?" Do ticha se rozezněla otázka nejmladšího který svojí zvědavost projevoval ze všech nejvíce. ,, Popravdě?" Ozvalo se od Hobiho. ,, Nemám nejmenší tušení jaký bude, Yoongi nikdy nemluvil o tom že by něco takového plánoval ...a ...a že by se něco takového mohlo stát" konec spíše zamumlá.
Mezi tím co Hoseok a Jungkook začali probírat své teorie ...Jimin věnoval pozornost převážně muži před sebou. Po hliněné cestě je totiž dovedl až před honosné dveře které bez ostychu následně s hlasitým zaskřípáním otevřel. Pokynul jim aby vstoupili a jakmile se tak stalo zavřel za nimi dveře. ,, Vítejte" ozvalo se místností která nebyla nijak moc velká ale za to nádherně zařízená. Kousek před nimi stálo hned několik lidí, podle oblečení tedy usoudily že je to služebnictvo...jen ten co promluvil.. nevypadal jako ostatní. Na jeho tváři byl zářivý úsměv který trojici donutil vykouzlit alespoň malinký úsměv.... až tak nakažlivé to bylo.
,,Jsem Kim Seokjin...no a jsem jako vy "společník" pana Namjoona" řekne a klukům hned dojde o čem mluví. ,, Pojďte za mnou" pobídne je a následně se společně ještě se dvěma muži vydá po velkém schodišti směrem nahoru. Tři mladíci jen mlčky přikývnou a pomaloučku je následují nenápadně si přihlížejíc sídlo v téhle části.

Jin -
Tolik přemlouvání ohledně toho abych je mohl přivítat, Namjoon to nechtěl dovolit ....ale jen co se dozvěděl o tom že je sám nemůže přivítat bylo to moje~
Bylo zvláštní že zde byl někdo jako já.... jednoduše řečeno člověk jelikož i sluhové Namjoona zde byli převážně hybridi. Zvláštním způsobem se mi to líbilo, konečně si s někým budu moc normálně popovídat...i když myslím že ze začátku budou ohledně mě hodně uzavření tedy alespoň ten nejmenší. Sice jsem to nechtěl zmiňovat ale.. přišlo mi jako by byl duchem nepřítomný. Nemohl jsem se jim ovšem divit, přece jen... podstoupili sem dlouhou cestu a rozhodně to na nich bylo znát. ,,Tak tady je váš pokoj" promluvím do ticha jen co zastavím kousek od dveří.  ,,Pokoj je velký, je zde jedná velká postel a jedna menší. Pan Namjoon počítal nejprve že budete jen dva ale pak přišla správa o tom že počet o jednoho narostl" vysvětlím. Služebný otevře dveře a mi čtyři vstoupíme.
,,Budete něco chtít?" Zeptám se zvědavě. Všichni tři okamžitě zakroutí záporně hlavou.
Povzdechnu si.
Tohle nebude jednoduché.