Hybrid World

Kapitola 1

Jimin -
,,Řekl jsem běž ! " vykřiknu na dívku před sebou . ,,Nenechám tě tady ! " vykřikne a stejně jako já zastaví .
Naše pohledy se střitnou .
Vím že má strach .
I slepý by poznal jak zrychleně dýchá a nervózně si hraje s přaskou na své tašce.
,,Běž " řeknu klidně . Ve stejný moment se ozve praskání větviček kousek od nás . Vyděšeně se na mě podívá a já kývnu . Konečně se znovu rozběhne a já si oddechnu ...ovšem ne na dlouho .
Nemusím se ani otáčet abych věděl že jich několik stojí přímo za mnou . Ne moc rychle se na ně otočím čelem . Do jednoho mají uniformu . Všem bych jim typoval okolo třiceti možná i méně ..jenže u nich člověk nikdy neví....
,,Si hloupý mladý muži " pronese jeden z nich a udělá krok blíž směrem ke mě .
,,Není poprvé co cítím tvůj pach na našem území . Řekni , proč si tu dívku nechal utéct a sám ses pro ni obětoval ?
Stálá ti za to ?
Obětovat svůj život jen aby mohla utéct a v pohodlí vaší kolonie na tebe zapomenout ?" za tu dobu už stojí u mě . Cítím jeho pohled na mě tváři ale nezvednu ji .
,,Zabte ho !"
,,Ne ! " vykřiknu ale to už ke mě míří další z nich .
Bum ...

V ten moment jsem se probudil spocený a udýchaný . Nebylo to poprvé co se mi tenhle sen zdál a hadám že ani naposledy .
,,Jimine?" ozve se hlas mojí mladší sestry Yuko.
,,Ano?" pomalu se posadím a pohledem sjedu k její postely ze které se na mě kouká .
,,Proč nespíš " zašeptá ospale . Pomalu se zvedne a dojde až ke mě. ,,Vzbudil jsem tě že?" vyjde ze mě provinile.
,,Možná."
,,Zase se ti zdál ten sen?" posadí se na mojí postel kousek ode mě. Přikývnu. ,,Měl bys o něm říct otci Minie, nelíbí se mi že tě to každou noc budí . Si potom unavený a nemůžeš pořádně pracovat ..." chce pokračovat ale můj pohled ji umlčí. ,,Já vím Yuko , ale pořád je to sen. Otec s tím nemůže nic udělat a já taky ne, vím že máš o mě starost ale prosím ..věř že já mám stejnou starost o tebe.
Měla by si spát a ne si tu se mnou o půl třetí ráno povídat. Zítra je tvůj velký den a měla by ses vyspat do krásy " usměju se a pohladím ji po tváři.
,,Můžu spát s tebou?" koukne na mě svýma očkama . Kdo by odolal osmileté holčičce, samozřejmě že jsem přikývl. Na její tváři se objevil úsměv a ulehla na postel vedle mě.
,,Dobrou bráško" zašeptá a obejme mě .
,,Dobrou Yuku a sladké sny. "

Ráno :
Probudil mě výstřel l.
Okamžitě jsem vystřelil na nohy. Ozvali se další, tentokrát z větší blízkosti .
,,Jimine?! " uslyším výkřik mého otce . V ten moment se rozrazí dveře do pokoje. ,,Co se děje otče?" nechápavě se na něj podívám . ,,Dostali se dovnitř, musíme je zlikvidovat " řekne a do mých rukou vloží zbraň. ,,Ale otče, já s tím neumím zacházet " namítnu. ,,Je odjištěná, stačí pouze správně zamířit" povzdechne si. ,,Oba víme že nebudu schopen někoho zabít" zakroutím hlavou a podám mu ji na zpátek. ,,Tady jde o životy nás všech Jimine . Tohle není cvičení které znáš..tohle je skutečné, budeme mrtví pokud se nebudeme bránit. Chceš snad aby všechny životy které si pomohl zachránit vyhasly?"
Sklopím pohled.
,,To nechci otče."
,,Tak se obleč a pojď dolů " řekne tvrdě a odejde z pokoje. ,,Jiminie, co se děje? " Promluví vyděšeně Yuko sotva otec odejde. ,,Yuko, teď mě poslouchej ano?
Schovej se do skříně, buď tam dokud pro tebe nepřijdu ano?" kleknu si před ni .
Po její tváři steče slza, přes to ale přikývne a rozběhne se ke skříni do které se s mojí pomocí schová.
Než odejdu chytne mě za ruku.
,,Jiminie .."
,,Ano?"
,,Slib že se pro mě vrátíš v pořádku " vzlykne.
....Yuko ani nevíš jak nerad ti lžu , ale musím tě ochránit, snad mi odpustíš ....
,,Slibuju."

V ten moment jsem myslel že se nedožiju dalšího dne..