Hybrid World

Kapitola 20

Pohled třetí osoby -
Mezi tím co si dva mladíci užívaly společné chvilky plné rozkoše v jídelně další dva chlapci na tom byli odlišně. Mladší z dvojce se skláněl nad záchodovou mísou a každou chvíli vypadal hůř. Hoseok byl hned za ním a jemně ho hladil po zádech a různými způsoby se ho snažil uklidnit jelikož mladší začal k tomu všemu brečet. Když už to trvalo vážně dlouho rozhodl se zavolat jednoho ze sluhů aby u něj zůstal a sám se vydal najít nějaký prášek na zklidnění. 

Bylo mu Jungkooka líto, muselo mu být špatně už před tím a snažil se to na sobě nedát znát.

Hoseok -
Bylo mi ho vážně líto, sotva sem přijde a už je na tom takhle mizerně. Zakroutil jsem hlavou a snažil se hledat ty prokleté prášky. Prohledal jsem celý náš společný pokoj kde jsem je měl schované, ovšem samozřejmě jak na potvoru jsem je nemohl najít.
,,Hoseoku?" ozval se najednou pokojem dívčí hlas. Ihned jsem se k němu otočil a spatřil nejmladší z řad služebnictva zde. ,,Monico" vydechnu a rychlím krokem se vydám k ní. Její modré oči mě celou dobu pozorně sledují.
,,Stalo se něco? Přijdeš mi nervozní" zeptá se jen co jsme se postavím na nanejvýš metr od ní. ,,Jungkook, ten nový co ho Yoongi přivedl" vyjde ze mě a ona hned zpozorní. ,,Stalo se mu něco? Je zranění? Mám zavolat doktora?"začne ze sebe chrlit jednu otázku za druhou.,,Monico klid ano? Jen hledám nějaký prášek na zklidnění žaludku . Už asi půl hodinu sedí u záchodové mísy" zamumlám. ,,Prášek by měl být v Yoongiho koupelně, má tam celou lékarničku nebo pak až v přízemí" zamyslí se. ,,Půjdu do Giho koupelny" pokusím se projít ale ona mě chytne za ruku. ,,Hoseoku já mu zavolám toho doktora, přece jen není normální aby člověk jen tak z ničeho nic takhle ..ty víš co " zamumlá. Co si budeme, vypadala zeleně už jen u mluvení o dané činnosti.
,,Dobře,nechám to na tobě Monico" jemně se na ní usměju a doslova se rozběhnu do pokoje Giho. 

-

-

-

Když jsem se po několika minutách vrátil zpátky za Kookem už u něj stál doktor a hned vedle doktora postával mírně upocený Yoongi. Přidal jsem do kroku a hned byl vedle Yoongiho. ,,Jak mu je?" zeptám se a podívám se na Kooka kterého zatím přenesly do našeho pokoje. ,,Není to prý nic vážného, jen ho máme hlídat aby nebyl dehydratovaný."  Můj pohled znovu padne na Jungkooka. Jen co doktor odejde z pokoje pomalinku k němu dojdu a posadím se na kraj postele. ,,Kde je vůbec Jimin?" zeptám se a opatrně oddělám Kookovi afinu která mu padala do očí. ,,Je u mě v pokoji a spí" vydechne a zády se opře o zeď.
,,Budeš chtít být tady s ním nebo mám nechat nachystat pokoj?" zeptá se mě. Mlčky se dívám na Jungkook který očividně vnímá ale nemá sílu na to promluvit nebo se jakkoliv pohnout. ,,Budu tady s ním kdyby se to náhodou zhoršilo" zamumlám. 
,,Dobře, jakmile se Jimin vzbudí pošlu ho sem za tebou" zamumlá ještě než opustí pokoj. Hlavou jsem se opřel o postel a v tichosti ho sledoval. 

Jimin - o necelé dvě hodiny později
Mé oči se začali pomalu otevírat. S tichým zamlaskáním jsme se pomalu posadil, zarazilo mě ovšem že jsem nebyl u nás v pokoji. Tenhle pokoj byl mnohem větší a to už vůbec nemluvím o posteli.
,,Už ses probudil" ozvalo se vedle mě. Vyděšeně jsem přes sebe hodil deku a pomalu se otočil za hlasem. Uviděl jsem polonahého Yoongiho jen v ručníku kolem pasu.

Oh bože...