Hybrid World

Kapitola 22

Zdravím sardinky moje, jen bych vám chtěla říct že jsem rozjela novou povídku s názvem "Moje poslední přání" takže bych byla moc ráda kdyby jste se na ní podívali ~ předem říkám že se jedná o netradiční ship ^°^

Hoseok
Toho dne se Jimin ani Yoongi neukázaly. Neměl jsem jim to za zlé, Jungkook stejně převážně klidně spal jen občas se na pár minut kvůli žízní probudil. Ze země jsem se po jednom jeho probuzení ocitl v posteli společně sním. Svojí hlavu si položil na můj hrudník a dál spokojeně oddechoval, sám bych lhal kdybych tvrdil že mě to taky netáhlo ke spánku. Má ústa opustilo tiché zívnutí.
,, Měl by ses taky vyspat Hobi" ozval se od mé hrudi jeho rozespalý hlásek a hlavu kterou měl na mé hrudi zvedl.  Svým pohledem jsem vyhledal ten jeho, velké kruhy pod očima bylo to první na co jsem se zaměřil a ani nezdravě bílá barva ve tváři tomu vůbec nepomáhala. ,,To ty by si tady měl odpočívat Kookie" řeknu a rukou ho jemně pohladím po vlasech. ,, Vidím na tobě že si unavený" zamručí na protest. Záporně zakroutím hlavou a na jeho tváři se objeví nečitelný výraz. Než se naděju jsem stažen do jeho objetí...na to že je nemocný pořád má sílu...projede mi hlavou. ,,Ale-"
,, Žádné ale Hobi, teď jdeme spát oba ať se ti to líbí nebo ne" znovu zamručí.
Hlasitě si povzdechnu ale nakonec se rozhodnu ho poslechnout, tak jako tak bych rozhodně usl.

-

-

-

Pomalu jsem se začal probírat, nemohl jsem si ani vybavit kdy přesně jsem usl. Cítil jsem jak po mých zádech přechází něčí ruka což na mé tváři vytvořilo spokojený úsměv. ,, Dobré ráno hyung" ozvalo se tiše. Mé očka se začala pomalu otevírat...abych uviděl tmu před sebou, až po chvíli mi došlo že jsem natisknutý na Kookově hrudi. ,, Dobré..."zašeptám a svůj stisk kolem jeho těla povolím. ,, Už je ti lépe?" Zeptám se jen co se má mysl probere a já se začnu zvedat do sedu.
,,Je mi mnohem lépe jak včera, ale pořád se necítím nejlépe" tentokrát jeho ruku ucítím na své tváři. Překvapeně zamrkám na což rychle uhnu pohledem.... vážně mi teď rudnou tváře?

,,Awwww, ty si rudý~ to je sladký" začne na mě huhlat když si toho všimne. ,,N..nejsem rudý" zakoktám. V duchu se za to ovšem profackuju.

Jungkook
Probudil mě pocit žízně, má ústa byla úplně vyschlá a já se divil že jsem se kvůli tomu neprobral už dříve. Jen co jsem se ale chtěl pohnout zabránilo mi v tom něco ovinuté kolem mého těla...po chvíli uvažování jsem zjistil že je to Hobi. V pokoji byla nehorázná zima a jen co můj pohled zabloudil k oknu zjistil jsem že právě ono je toho příčinnou. Opatrně jsem se i s Hobim natisknutým na mé hrudi posunul výše. Rukou jsem opatrně zabloudil na noční stolek kde by se měla ona voda nacházet.

Jásot přišel hned co mé prsty zavadily právě o ní a během chvíle byla plná sklenička vody ve mě. V pokoji byla ještě celkem tma a podle toho že ani venku ještě nebylo mnoho světla jsem usoudil že je buď večer a nebo brzy ráno. Oba jsem nás schoval pod deku a co nejvíc se natulil na Hobiho. Byl sladký jak spokojeně spinkal, měl jsem nutkání ho snad až umačkat....no co ... vážně byl sladký....
To by se ale nemohl pohnout. Něco ve mě mi říkalo že ten roztomilý tvor ležící na mé hrudi bude každou chvíli vstávat a tak jsem ho jednou rukou začal jemně hladit po zádech. ,, Dobré ráno hyung" řekl jsem s úsměvem na rtech a čekal až se pořádně probere. Odpovědí mi bylo tiché zašeptání které jsem sotva slyšel. Jeho stisk mého těla se povolil a já sledoval jak se zvedá z mé hrudi. ,, Už je ti lépe?"vyšlo z něj o něco hlasitěji. ,Je mi mnohem lépe jak včera, ale pořád se necítím nejlépe" nevím proč ale má ruka téměř automaticky vyhledala jeho tvář kterou následně pohladila. Nad jeho překvapeným výrazem mi zacukaly koutky. Byl tak sladký v tenhle moment a ještě více se to znásobilo v moment kdy mu zrůžověli líčka. ,,Awwww, ty si rudý~ to je sladký" zahuhlám a tvojí ručku položím i na jeho druhou tvář. ,,N..nejsem rudý" zakoktá a sklopí pohled.
Nic neříkajíc si ho na sebe obkročmo posadím, bylo to trošku náročnější jelikož jsem byl po včerejšku mírně vysílený ale i tak se to nakonec povedlo. ,, C..co to děláš?" Promluvil ale já mu neodpověděl, místo toho jsem ho vtáhl do pevného objetí. ,, Děkuji ti za to že si byl u mě hyung" zašeptám. ,,Z..za to mi nemusíš děkovat.." zahuhlá do mého ramene. ,,Ale ano musím, nemusel si tu být...mohl si zde nechat někoho jiného nebo mě tu nechat samotného ale ...ty si tu zůstal a byl si u mě celou dobu" jemnými dotyky prstů začnu dělat obrazce na jeho zádech. Jeho odpovědí mi je spokojené zamručení čemuž se uchechtnu. V pokoji následně nastane ticho, jediné co jde slyšet jsou naše dechy a ptactvo zpívající za oknem.
,,J..je brzy... půjdeme ještě spát?" Zeptá se mě v nadějí v hlase a já okamžitě přikývnu, položím se zpátky do peřin společně sním na hrudi nepřestávajíc ho hladit na zádech.