Hybrid World

Kapitola 23

Jimin -
Mé tváře doslova hořely, nedivil bych se kdybych vypadal jak to největší rajče pod sluncem. Cítil jsem na sobě jeho pohled i přes to že jsem měl zavřené oči a před nimi dané dlaně...hned na to jsem se schoval pod peřinu a otočil k němu zády. Tiché zachechtání krátce na to se ozvalo místnosti a postel má které jsem ležel se prohnula pod další váhou. Snažil jsem se ignorovat ten fakt že by ze mě kdykoliv mohl strhnout pětinu...to se ovšem nestalo. Jeho horké dlaně si mě za boky přitáhly v tichosti k sobě.
Nasucho jsem polkl.
,,Klid Jiminie, neublížím ti" zašeptám mi do ouška a ještě více se natiskne na má záda. Mé tělo se po nějaké té chvilce uvolní. Nebyl bych to já kdybych se k němu neotočil čelem a neopřel si hlavu o jeho hrudník. ,, Ještě spí, musíš být unavený" znovu zašeptá hladíc mě po zádech.

Yoongi-
Můj pohled padl na to roztomilé stvoření v mé posteli, rty se mi okamžitě zformovali do menšího úsměvu. Jen chvíli jsen se kochal tím pohledem než mé kroky zamířily právě k posteli. Jen co se mé tělo znovu ocitlo v měkkých peřinách přitáhl jsem si to stvoření co nejvíce k sobě a zašeptal mu do ouška. Líbila se mi jeho reakce na mě....v tom se ale v dálce ozval výstřel. Celé mé tělo ztuhlo a nebylo schopné pohybu... pár sekund na to se ozval další a další. Bylo mi jasné o co se jedná, v duchu jsem ale doufal že se mi to jen zdá. ,,Pane!" Jeden z mých strážců doslova rozrazí dveře. Můj pohled se zabodne do jeho tváře.

... proč teď?

... proč zrovna v moment kdy jsme si získal přízeň tohoto krásného člověka?

... proč....

Několikrát jsem si onu otázku v hlavě zopakoval než mi konečně došla vážnost téhle situaci. Jako střela jsme vyletěl z postele ke skříni která byla nejblíže. ,,Jiminie, teď mě musíš dobře poslouchat ano?" Povím a otočím se na něj. Nechápavě se na mě kouká ale přesto kývne. ,,Musíte od tud okamžitě pryč než sem dorazí. Ty, Hobi a Kook nebo jak se sakra jmenuje pojedete daleko od tud. Musíš mi slíbit že na sebe budeš dávat pozor Jimine..."naléhavě se na něj podívám a konečně se mi podaří z tajné části skříně vytáhnu kufr který jsem nachystal pro tenhle případ. ,,Co... proč? Yoongi, jak jako odjet? Co to sakra bylo za výstřely a proč se sakra klepeš?!" Jimin ze sebe začal chrlit jednu otázku za druhou. Postavil se z postele a rychlím krokem se vydal ke mě. Chtěl jsem promluvit a všechnu mu vysvětlit ale byl jsem přerušen. ,,Na tohle teď nemáme čas pane! Rychle se sem blíží a není zde dostatek lidí aby jsem zaručily bezpečnost celého domu!" Řekne muž naléhavě. Prudce si k sobě Jimina přitáhnu. ,, Musíš mi věřit Jiminie" zašeptám ještě před tím než ho políbím..hned jsem se ale musel odtáhnout. Rychle na sebe nacházím oblečení a pomůžu Jiminovi jelikož byl jako zmražený. ,, Odveďte ho, víte co máte dělat že?" Muž pouze přikývne a začne táhnout Jimina pryč ode mě.

....tohle je pravděpodobně naše sbohem Jiminie...

Podívám se směrem kudy ho táhnou. Naše pohledy se střetnou a všechno jakoby zpomalí. V jeho očích se jasně odráží smutek a strach. Celým mým tělem projede nutkání se za nich rozběhnout a jakkoliv ho rozesmát... nemůžu. Sklopím pohled k zemi. ,,Sbohem Jiminie" zašeptám spíše rudému koberci než právě jemu. Několikrát zamrkám abych zahnal slzy které se mi hrnou do očí...musel jsem být silný... silný abych zvládl tuhle situaci a ještě alespoň vidět to překrásné stvoření.

J-Hope
Všechno se seběhlo tak rychle..v jeden moment jsme leželi v tichosti na posteli a v ten druhý na sebe rychle házeli oblečení přičemž služebné vytáhli z každé skříně jeden z kufrů. Hned mi bylo jasné co se děje..
.. chtěl jsem se vydat za Yoongim ale stráže mi v tom zabránili. Nebrali ohledy na to jak moc jsem s ním potřeboval mluvit. Trvalo snad jen dvě minuty než se zde objevil strážce s Jiminem v náruči. Jeho oči byli zavřené, museli mu dát něco na sklonění...hned mi projelo hlavou. ,,Ho..bi..co se to děje?"ozval se za mnou tichý hlas Jungkooka. ,, Odcházíme" vydechnu smutně.
,, Odcházíme?"
,, Ano a nikdo neví na jak dlouho, už vůbec jestli se vrátíme" špitnu.

-

-

-

Pohled třetí osoby -
Netrvalo dlouho a trojice mladíků byla dovedena až ke kočáru. Jimin byl pořád mimo a tak ho nejstarší s nečitelným výrazem nesl na rukou. Všude v domě byl neskutečný chaos, nikdo se neodvážil nic říct v jejich přítomnosti...i když Hoseok poznal z jejich výrazu že situace rozhodně není nejlepší.
Byl zde delší dobu a stačilo pár pohledů na určité služebné. Dalo se v nich číst jako v knize... tentokrát by byl raději bez toho. Tolik smutku, starosti a zděšení dlouho neviděl...

Jungkook nechápal co se děje, Hoseok neměl sílu mu to podrobněji vysvětlovat. Nejmladší to chápal ale přesto mu v hlavě létalo tolik nezodpovězených otázek...jen co seděli v kočáře a jejich věci do něj byli uloženy..nastal čas odjezdu. Yoongi se zde neukázal..
... nezvládl by to...
...a tak začala dlouhá cesta Jimina, Hoseoka a Jungkooka do sídla Kim Namjoona.