Hybrid World

Kapitola 13

Hoseok -
,,Yoongi prosím poslouchej mě sakra! Pokud ho tam vezmeš tak mu jen ublížíš!" Vykřiknu když přede mnou jde ten idiot, kdyby alespoň zastavil když s ním mluví ale on ne. Momentálně bych mu nejraději vrazil no to by se mu ovšem nelíbilo...komu taky jo.
,, To mě nezajímá " zavrčí na mě a jde si spokojeně dál. ,,Jak jako nezajímá? Chceš ho tam vzít jenom protože nesplňuje tvoje požadavky! Sakra prober se! To ho snad chceš mít na svědomí?! " prsknu. ,,Je to kurva jen člověk! Co je mi po něm! " Prudce se na mě otočí s rozzuřeným výrazem, v tom mém se ve stejný moment zklamání. ,,Aha , jen člověk " sotva to dořeknu tak se zasekne jako by si teprve teď uvědomil že i já jsem člověk. ,,Hobi já...",,Mlč" špitnu. ,,Jsem jenom člověk .. nemám právo se ti do toho montovat" zamumlám a vydám se co možná nejrychleji pryč. ,,Hobi ...." zaslechnu za sebou své jméno ale nezastavuju, ba naopak přidám.

Proč mi předem bylo jasné že za mnou nepůjde?

-

Byl to zvláštní pocit.Ležel jsem pod jednom stromem a koukal někam na oblohu. Nebyl jsem šťastný a překvapivě ani smutný, všechno to ze mě vyprchalo ...ovšem chuť vidět Yoongiho nepřecházela.

...jen člověk

...kdyby nebylo toho "člověka" tak ani nejsi !

...možná...možná by to bylo lepší....agrrrrrr nad čím to sakra přemýšlím?

... pořád ho mám rád..

.......asi bych se měl za chvíli vrátit dovnitř..

Pomalinku se postavím na nohy. ,,Tak se omlouvám za to že jsem se tak narodil! " Rozkřiknu se a silně praštím do stromu. Na kloubech se mi ihned objeví oděrky a několik kapek krve.S neurčitým výrazem se vydám do pokoje služebných kde mi jako vždy nabídnou čaj a rovnou nechají převléct do oblečení ve kterém mám doprovázet Pana Mina.

-

-

-

Jimin - 
V pokoji jsem byl nejméně dvě hodiny sám dokud se neozvalo klepání, do pokoje hned na to vešly dvě služebné. Jedna nesla na menším tácy konvici čaje a jeden hrnek a ta druhé nějaké oblečení. Všechno co držela bylo černé, kalhoty , tričko a dokonce i mikina. ,,Jimine nemáte hlad?" zeptala se ta s tácem čaje. 
,,Nemám " zakroutím záporně hlavou a sleduji druhou služebnou jak přede mě na postel pokládá ono oblečení. ,,Za půl hodiny si pro vás přijdou Jimine, bylo by dobré kdyby jste se do té doby převlékl" řekne .Všimnu si v jejím hlase i tiché prosby, určitě to se mnou myslela dobře. Nemusela mi to ani říkat. 
Oni už mi to totiž řekli v kolik tam půjdeme..

Tedy spíše on.

Děsila mě představa toho co bych tam mohl vidět. Pod pojmem přehlídka jsem si představoval to nejhorší co má mysl byla schopná vytvořit. Čekal jsem tedy poslušně dokud služebné neodejdou a začal se oblékat ,nechtělo se mi tam ale neměl jsem na výběr. Bál jsem se. Bál jsem se toho že by na mě mohly použít nějaké mě neznámé prostředky aby mě tam za trest dotáhly ..což se mi nezamlouvalo. 

-

Celkové uvažování mi zabralo právě onu půl hodinu. Přesně o půl sedmé večer se ozvalo zaklepání na dveře ve kterých se objevil Hoseok s neutrálním pohledem ve tváři. Zarazilo mě to, neviděl jsem ho ještě se takhle tvářit a něco mi říkalo že se muselo něco stát ...a nebyl jsem si tak jistý jestli to není kvůli mě. Mlčky jsem se zvedl a vydal za ním ,jen co jsme byli oba za dveřmi pokoje naše kroky směřovali někam dlouhými chodbami sídla. Pokoušel jsem si to zapamatovat , ovšem u třetí chodby jsem už pomalu zapomínal kde jsme předtím odbočily. ,, Jimine to co tam uvidíš " začne do ticha pomalu Hoseok ,,..poznamená tě to. Je to něco jako trh u nás...ovšem místo dobytka a nějakých výrobků se tam prodávají lidé " řekne s jasným odporem v hlase. ,,L.. lidé??" zakoktám. 

,,Ano lidé" vydechne.

,,Proč?"

Tiše vydechne a zastaví se před dvěma muži kteří vypadají jak gorily , jen ty kočičí ouška jim to na plné čáře kazí. Oba nás sjedou pohledem a potom otevřou mohutné dveře ven. ,,O nic se nepokoušej, jeden špatný pohyb a mají povolení zaútočit jak na mě tak na tebe " zavrčí Hoseok. ,,Myslel jsem.."

,,No konečně " ozve se od kočáru Yoongiho hlas. 

..tak Jiminie ...už se tomu očividně nevyhneš