Nezáleží na to jak příběh začíná ani na tom jak končí, záleží jestli hlavní postava prožije to co má a na konec se zamiluje.
- každý si myslel že hybridi jsou jen pro uspokojení
- jejich inteligence pro nás byla nepodstatná
- 19.3.2019 se ale vše...
Pohled třetí osoby - Hobi natáhl ruku k poslední vrstvě jeho oblečení. Jelikož mladší kvůli Yoongimu nemohl zastavit jeho ruce bylo to pro něj jednoduché. Sotva na něj vykoukl z pod látky Jiminův penis, uchopil ho do ruky a začal po něm přejíždět rukou. Preejakulát který se mezi tím vytvořil na jeho špičce olízne jazykem a následně celý jeho penis pohltí do úst. Jimin není zrovna jeden z největších takže mu to nedělá sebemenší problém. Mladší se prohne mírně v zádech a jeho ústa opustí první vzdych. ,,Tak co Jiminie? Pořád nám budeš tvrdit že se ti to nelíbí?" Rýpne si Yoongi s úsměvem na rtech. ,,N-nelíbí " zakoktá. Z jeho pusinky se ale chviličku potom ozve hlasitý sten přes celou místnost, který dokáže pravý opak toho co řekl. Další poznámky od těch dvou už raději ignoruje a nechá se unášet jejich doteky na svém těle. Na Yoongiho tváři hrál pobavený úšklebek, líbilo se mu jak Jimin vzdychá přes celou místnost ... Yoongi nezůstal nečinně sedět, jeho ruce začali dráždit bradavky mladšího a rty opečovávat jeho krček. Čím déle to poslouchal tím nepříjemnější byla boule v jeho kalhotách . Jiminův dech se zrychloval a pomalu se blížilo jeho uvolnění. Své malé prstíky zapletl do vlasů staršího který klečel před ním, přitahujíc si ho tak blíže k sobě .
Jimin - Od momentu co jsem se udělal do jeho úst šlo všechno od desíti k pěti. Vzal si mě i přes mé prosby aby to nedělal. Tolik to bolelo ale on ani tak nepřestával, nevnímal jsem nic kromě bolest. Vzlyky byli čím dál tím hlasitější a vystřídaly i občasné steny které se vydraly z mích úst... ale pak najednou tma . Už jsem nic necítil, jediné co bylo je že jsme slyšel jak jeden z nich křičí mé jméno.
Probudil jsem se v jiné pokoji než první den. Neskutečně mi třeštila hlava a bolelo celé tělo. Nechápal jsem co tady dělám když jsem měl být s těma dvěma. Chvíli mi trvalo než jsme si vzpomněl co se vůbec dělo.....jen co se tak ale stalo, slzy se mi nahnaly do očí. Svojí tvář jsme si schoval do dlaní a kolena přitáhl blíže k tělu . Moje tělo se začalo pod přívaly vzlyků třást čím dál víc. Dusím se jimi ale i přesto jsem nedokázal přestat . Vzaly mi moji nevinnost ..to jim nikdy neodpustím.
Jak naivní tahle myšlenka byla..
Celý jsem se schoval pod peřinu a snažil se tlumit.
Co jsme komu udělal?
Proč jednou život nemůže být spravedlivý?
Chtělo se mi křičet,kopat a bůh ví co ještě ale kvůli bolesti jsem se nezmohl ani na jedno. Nevydržel jsem tam jen tak ležet. Rozhodl jsem se tedy opatrně postavit. Vydal jsem se k prvním dveřím, k mému štěstí to byli dveře do koupelny. Zamknu je za sebou a pomalu přišel až k velké vaně. Nevím co mě to donutilo udělat ale zapnul jsme vodu která následně začala plnit onu vanu. Opřel jsem se o její kraj a díval se jak se pomalu napouští. Čím více byla vana plná vody tím větší jasno jsme měl v tom co udělám. Moje ruka zastavila vodu až teprve potom co voda začala mírně přetékat.
...opravdu to chtěl udělat ?
...nikdy nad ničím takovým nepřemýšlel ...
...ted' měl hodně důvodů, ale vážně chtěl zahodit svůj život ...zahodit tu malou naději že by ještě někdy mohl vidět svojí malou sestřičku?
Opatrně si vlezl dovnitř přičemž mi pořád tekly slzy.
...rozhodl se správně?
...něco ho ale i tak hnalo k tomu to udělal
Zhluboka se nadechl ...nevím proč asi protože jsem podvědomě chtěl aby mě někdo zachránil ..s nevyřčeným "S bohem "se ponořil do vody .
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vypustil jsem vzduch z plic. Okamžitě se dostavil nepříjemný tlak a nutkání se vynořit...ale já to neudělal ...
Pohled třetí osoby - Kdo ví jak dlouhou dobu byl chlapec pod hladinou než ho služebná našla a zavolala pomoc. Chlapec nedýchal, jeho kůže byla ledová ..ale to způsobovala jen voda ve které do onoho momentu byl. Začali ho tedy oživovat .... čím déle se ale nic nedělo, tím více ztráceli naději že by s ještě někdy mohl probrat.
