Hybrid World

Kapitola 2

,,Jaká je tvá odpověď?" ozve se kousek za ním a u jeho krku se objeví naotřený nůž.

Jimin :
Nůž na mém krku byl nepříjemné ledový a místy jsem cítil neznámou tekutinu. Nemusel jsem dlouho přemýšlet aby mi došlo že je to krev oběti přede mnou.
S velkou opatrností jsem se nadechl pro odpověď ve stejný moment se ale ozval hlasitý výstřel.
,,Kurva!" vykřikne muž za mnou, nůž pustí na zem k mým nohám. Rychle se vzdálím od onoho místa a v bezpečné vzdálenosti se teprve otočím.
Uvidím hybrida ležícího na zemi společně s kaluží krve pod ním. ,,Si normální? Mohl si být mrtvý! Jak se tady sakra můžeš promenádovat jen tak?!" Někdo se mnou silně škubne.
Jungkook.
Oddechnu si.
,,Jak můžeš být tak neopatrný Jimine? Kdybych se tady neobjevil tak si mrtvý " zamumlá. Nemám na to co říct, je pravda že jsem byl neopatrný ale až teď mi dochází že nebýt jeho tak jsem na místě toho hybrida.
,,Kde máš Yuko?"
,,Doma" řeknu celkem potichu kdyby se někdo okolo náhodou nacházel nějaký ten nepřítel. ,,Jdeme pro ni, musíme od tud co nejrychleji vypadnout " chytne mě za rameno a začne táhnout k mému domu.

-

,,Seš si na 100% jistý že si ji naposledy viděl tady?" vyjde z Jungkooka po prohledání celého domu. Yuko ale nikde.
,,Jsem si jistý " zašeptám a frustrovaně prsty projedu své vlasy. Jungkook si odfrkne a začne přecházet z jednoho místa na druhé a nazpět. ,,Jimine, to že tady není znamená že tu byl tvůj otec.Musel ji odvést do bezpečí a my by jsem se tam měli odejít taky. Čím déle se tu zdržíme tím víc jich tu bude a útěk bude obtížnější " pronese s vážnou tváří.
,,Ale co když ne? Co když tu nebyl otec ale někdo z nich? " vyděšeně na něj koukám. ,,Budeš muset věřit že je s tvým otcem" povzdechne si a vytáhne mě na nohy. S menšími protesty mě začne táhnout k zadnímu vchodu.
,,Támhle jsou!" ozve se za námi z přední části domu. Kook mě chytne za ruku a rozběhne směrem k lesu. Netrvá dlouho a za námi se začnou ozývat výstřely. ,,Jimine zdržím je " promluví mezi během najedou Kook a pustí mojí ruku.
Chci ho zastavit ale jedním pohledem do jeho vážné tváře poznám že zde není čas ani místo o něčem takovém diskutovat. ,,Počkám na tebe u skalky" zašeptám.
On v rychlosti přikývne.
Zrychlím a on naopak zpomalí. Nechtěl jsem ho tam nechávat, je mladší jak já nezaslouží si aby to pro něj takhle skončilo.

-

-

-
U skalky, což je asi půl hodiny běhu od kolonie jsem konečně vyčerpaný zastavil. Neměl jsem sílu stát natož běžet takže jsem se ani nedivil že jsem sebou seknul do trávy neschopen se v nejbližší době zvednout.
I přes protest se moje oči únavou pomalu zavíraly. Jediná myšlenka která se mi před tím než jsem usl honila hlavou byla, jestli je vůbec Kookie v pořádku.

Pohled třetí osoby :
Když se mladík unavou doslova zhroutil do trávy upoutalo to pozornost jednoho hybrida. Onen hybrid byl chytrý, ne jako jeho společníci kteří zaútočili přímo na kolonii.
On vyčkával zde.
Schovaný kousek od skalky. Nebyl jako ostatní, jeho přítomnost zde byla pouze kvůli zábavě kterou zde vyhledával....a teď ji konečně našel.
Chlapec ležící na zemi by litoval svého rozhodnutí kdyby věděl co se na něj chystá v podobě hybrida.
Na tváři se mu objevil spokojený úšklebek když spatřil tvář chlapce ležícího na trávě.
Kleknul si k němu a pohladil ho po jemné kůži.
,,Jungkookie ..." vyšlo z úst chlapce, nad čímž se hybrid uchechtnul.
,,Tak naivní " zašeptá sám pro sebe a s velkou opatrností vezme chlapce do náruče .

....a toho dne se stal obyčejnou hračku ...