Kylo ukončil poradu ranního útoku a velitelé se rozešli ke svým jednotkám. On, ale nedokázal zůstat na jednom místě. Chvíli se procházel troskami zničeného města a hledal v nich něco, čím by zaměstnal svou mysl. Po chvíli mu zrak spočinul na malé cestičce, klikatící se směrem od města a mizící někde v hlouby skály. Nebyla vytesaná jako všechny ostatní. Jenom shluk nezmapovaných chodeb a zákoutí. To je to, co potřeboval. Ale i když se snažil soustředit na krkolomnou cestu, jeho mysl se stejně stočila k ní.
Nechal se unést. Tu chvíli, co jí držel v náručí pro něj byla nepopsatelná muka. Ze všech sil se snažil potlačit city, které se tak drali napovrch. Věděl, že to musí zarazit dřív, než bude pozdě, a tak ji chtěl uvolnit ze své náruče. S čím nepočítal, byl ale její vlastní vnitřní boj. Když ho políbila, hodil vše za hlavu. Věděl, že ji není lhostejný. Něco k němu cítí. Vycházela vstříc jeho polibkům, které když ji přirazil ke skále byli ještě naléhavější. A když přesunul své rty na její krk a ona zavzdychala, rozhořel se v něm plamen, a kdyby je nevyrušili, zcela určitě by ho pohltil a on by se mu nebránil.
Byl ponořený do svých myšlenek. Ani nepostřehl, že se posadil na kámen a nechal se obklopit sílou. Probral ho až hluk kroků. Podíval se tím směrem a ona tam stála. Přivolal si ji. Pomalu vstal.
"Neměla bys tu být." u
Udělal krok k ní. Nepohnula se.
"Ještě máš možnost,..." udělal další, "... odejít."
***
Stála jsem naproti němu a plně chápala, co právě vyslovil. Vědoma si následků, jsem došla až k němu, propletla své ruce s jeho a pozvedla k němu tvář. Sklonil se k mě, a když už nás dělili jenom milimetry, zašeptal.
"Čas vypršel. Teď už tě nepustím." A přitiskl své rty na ty mé.
ВЫ ЧИТАЕТЕ
Světlo a tma (Reylo)
ФанфикKdyby nebyla tma, nebylo by světlo. Jeden nemůže existovat bez druhého tak jako já bych neexistoval bez ní. S tou myšlenkou zažehl svůj meč... Taková menší fan fikce na téma Reylo, kterou mám již dlouho v hlavě . Je to můj první pokus, takže to ber...
