Světlo a tma (Reylo)

Jen já a on

Pořád jsem se ho držela. Přišel další otřes a prasknutí. Trhla jsem s sebou a trošku se od něho odtáhla. Jak jsem otočila hlavu za zvukem, jedna ruka mi sjela z ramen na jeho hruď. Z klenby se odlomil další kus skály a s obrovským šplouchnutím dopadl do lávy. Ta vystříkla skoro až do míst, kde jsem předtím stála. Otočila jsem se zpátky k němu.
"Děkuju...." Na víc jsem se nezmohla, jelikož se naše pohledy střetly. Srdce se mi rozbušilo. Klepaly se mi ruce. Mým tělem projížděl žár tak silný, že i láva oproti mě, musela být vlažná. Vpíjel do mě své úhlové černé oči. Chvíli jsme jen tak stáli a dívali se jeden na druhého. Ucítila jsem, jak povolil své sevření. Jeho ruce opouštěly můj pas. Věděla jsem, co chci.  Zajela jsem mu rukou do vlasů, přitáhla si k sobě jeho tvář a políbila ho.

Na pár okamžiků se zarazil, ale pak mě znovu uvěznil ve své náruči. Líbala jsem ho a vychutnávala si polibky, které mi oplácel. Teď nebyla žádná válka, žádná světla nebo temná strana, byla jsem jen já, on a tahle chvíle. Náhle mě přirazil na skalní stěnu a jeho polibky nabraly na intenzitě. Proudila z něj vášeň a stejný zář, který spaloval i mě. Z mých rtů se přesunul na krk. Zavzdychala jsem a celá se rozklepala. Jednou rukou mě stále objímal a druhou mě chytil za zadek. Skousla jsem rty a věděla, že chci víc.
Zarazil se. Zvedl hlavu od mého krku a pohlédl směrem do chodby. Taky jsem to slyšela. Zvuk přicházejících kroků. Pustil mě. Odešel ode mě na 3 metry, kde se chodba stáčela. Tam se otočil, jako by se ujišťoval, že příchozí na mě nedohlédne.

"Pane, zastavili jsme útok. Povstalci jsou uvěznění v horních části města na druhé straně. Odtud nevede žádná jiná cesta. Jsou v pasti. Vzhledem ke stabilitě tohohle místa by bylo rozumnější  nový útok zahájit až ráno".
Kylo si prohlížel vojáka. Bylo na něm něco zvláštního, taková  aura okolo něj. Měl divné tušení, že už jí někde pocítil. Taky to, že ho neslyšel přicházet už dřív, ho značně vyvedlo z míry.

"Dobře. " Odpověděl a pokynul mu k odchodu.

Dlouho jsem čekala, než jejich kroky utichli v chodbě a vydala jsem se stejným směrem.