Vyskočila jsem na nohy a vzápětí mě srazil na kolena další otřes. Snažila jsem se ze všech sil dostat zpátky k železnému mostu. Když jsem vyběhla posledními dveřmi, zachvátila mě panika. Most byl z půlky ponořený v lávě. Ze stropu jeskyně padaly kusy skal a most pod jejich tíhou nevydržel. Jediná možnost, jak se odtud dostat bylo po skalních výběžcích, které vystupovali z lávy. Opatrně jsem došla na nejstabilnější konec mostu a skočila. Výčnělky byly místy tak malé, že jsem musela použít sílu k udržení rovnováhy. Už jsem se blížila ke kraji. Poslední krok a došlápla jsem na pevnou zem. Náhle jsem strnula. Přede mnou se tyčila skalní římsa vysoká aspoň 3 metry. Otočila jsem se zpátky. Bylo už pozdě. Rozbouřená láva stříkala všude okolo mě a výčnělky byly ty tam. Sevřeli se mi všechny vnitřnosti.
"Rey!" Ozvalo se nade mnou.
"Bene.....?"
Svůj pohled jsem z jeho tváře spustila na jeho nabízenou ruku. Nerozmýšlela jsem se. Zapřela jsem se jednou nohou o skálu, pořádně jsem vyskočila a chytila se jeho ruky. Začal mě tahat nahoru. Jakmile jsem u něj byla blíž, volnou ruku jsem se mu položila kolem ramen. Pustil mě a ovinul ruku kolem mého pasu a přitáhl si mě k sobě. Přitiskla jsem se k němu a objala ho i druhou rukou. Zavřela jsem oči a vychutnávala si pocit bezpečí v jeho náruči. Na nic jsem nemyslela, jen se ho držela s odhodláním se ho už nikdy nepustit. Vnímala jsem teplo jeho těla a sílu jeho objetí, když nás odtáhl z dosahu srázu.
YOU ARE READING
Světlo a tma (Reylo)
FanfictionKdyby nebyla tma, nebylo by světlo. Jeden nemůže existovat bez druhého tak jako já bych neexistoval bez ní. S tou myšlenkou zažehl svůj meč... Taková menší fan fikce na téma Reylo, kterou mám již dlouho v hlavě . Je to můj první pokus, takže to ber...
